,,Zayne já s tebou potrebuju mluvit" zatlačila jsem ho do hrudi. Teď nebo nikdy. Zayn protočil očima a normálně se posadil. ,,proč to vždycky zkazíš?" rozhodil rukama, které si následně založil na hrudi a vypadal naštvaně. To jako fakt?! ,,to myslíš vážně?" alkohol mohl zapříčinit, že mele blbosti, takže jsem se potřebovala ujistit, jestli si náhodou fakt tu srandu nedělá. ,,jo, myslím. Pokaždé se odtáhneš a já si pak musím pomoct sám" kývl ke svému rozkroku. Jeho slova jako kdyby se mi zabodla přímo do srdce. Zvedla jsem se z postele a odešla. Rozčílil mě a taky mě to zamrzelo. O co mu sakra jde?! Zalezla jsem do pokoje, kde měl spát Liam a zamkla za sebou. Byla jsem tak pitomá, když jsem ho nechala u sebe v pokoji! K tomuhle nemuselo vůbec dojít. ,,Meg?" zachraptěl Liam. ,,co se děje?" zvedl se do sedu a projel si rukou vlasy. Vypadal roztomile, jak byl rozespalý. ,,Meg notak, já to tak nemyslel" zaklepal na dveře Zayn. ,,aha. Pojď ke mně" pochopil hned Liam a natáhl ke mně ruce. Přešla jsem k posteli, zadržovala slzy a objala ho kolem nahé hrudi. Nechtěla jsem kvůli Zaynovi brečet, ale nedokázala jsem to v sobě udržet. Bolelo mě, co mi řekl. Vyznělo to jak kdyby mě chtěl jen na spaní...
Liam mě držel dokud jsem neuklidnila svůj pláč. Zayn to už dávno vzdal a nechal mě být. ,,promiň, že jsem sem tak vtrhla" zašeptala jsem a utřela si mokré oči. ,,vždyť víš, že za mnou můžeš přijít kdykoliv" pohladil mě po tváři. ,,chceš mluvit o tom, co se stalo?" lehl si a dal si ruce za hlavu. Měla jsem pocit, že vždy všechny vzbudím. Co pocit, ona to byla pravda. ,,ani ne. Potřebuju si to prvně nechat projít hlavou" lehla jsem si na jeho rameno a nechala se od něj jednou rukou obejmout. Tohle bylo to, co jsem potřebovala. Liam pro mě byl nejdůležitější člověk, hned po Niallovi. Oba jsem měla ráda stejně, ale Niall byl už od začátku můj nejlepší kamarád, a tak mě to k němu táhlo víc, za to Liam byl pro mě jako táta... ,,hlavně se z toho vyspi. Potřebujete spánek" hrklo ve mně. Věděl to! ,,kdo ti to řekl?" styděla jsem se, že jsem mu to neřekla já... Měl to vědět ode mě a ne od někoho jiného. ,,Zayn. Mrzí mě, žes mi to neřekla ty" proč to dokázal podat tak, že jsem se cítila ještě hůř?! ,,promiň mi to... Řekla jsem to hlavně Zaynovi a Louisovi" a Niallovi, ale to je vedlejší. Nechtěla jsem, aby viděl, jaké rozdíly dělám mezi ním a Niallem. Měla jsem je rada stejně! ,,chápu" mrzelo ho to, hodně. ,,promiň, vážně mě to mrzí" objala jsem ho pevněji kolem pasu a políbila ho na hruď. Bylo to jako kdybychom spolu chodili, což bylo divné. ,,příště mi takové důležité věci říkej. Se pak cítím odstrčený" zasmál se. Jenom to chtěl ulehčit, abych se tolik netrápila. ,,žádné příště už doufám nebude" chtěla bych, aby příště bylo, ale ne za takových okolností.
,,omlouvám se" přistoupil ke mně ze strany Zayn a opřel si čelo o můj spánek, takže musel být skloněný. ,,nemyslel jsem to tak. Jenom to ze mě proste vyletělo" vypadal, že ho to fakt mrzí, ale já se mu nehodlala poddat jen tak. Chtěla jsem si aspoň na chvíli zahrát na nedostupnou. ,,hm" odstoupila jsem o krok od něj, takže se mě nedotýkal. On zaskutečel a zaklonil hlavu. Měla jsem co dělat, abych nekoukala na žíly, co mu vyskočily na krku. ,,doprdele, Megan, promiň" vzal mě za boky a otočil si mě k sobě. Schválně jsem se k němu ještě přiblížila a otřela se o jeho rozkrok. Stále mě bavilo ho provokovat. Zayn se zarazil a zrudl. ,,asi si budeš zase muset pomoct sám" sladce jsem se na něj usmála a obešla ho, abych si mohla vzít rozespalého Freddieho do náruče. Ještě jednou jsem se otočila na Zayna, ale stál opřený čelem k lince a měl skloněnou hlavu. Dostala jsem ho. Měla jsem hříšné myšlenky a byla jsem na sebe pyšná, že jsem se nedala.
,,co tu děláš?" zarazila jsem se hned ve dveřích. ,,přišel jsem na návštěvu. To mě ani neobejmeš?" roztáhl ruce, ale já stála jako přikovaná. Neměla jsem ani chuť ho objímat. ,,Meg notak, už jsem se ti omluvil milionkrát. Jak dlouho si chceš hrát na nedostupnou? Vždyť se zase tak moc nestalo!" Dělá si srandu? ,,moc se nestalo? Oženil ses, ani jsi mi nedal vědět. Udělal sis nemanželský dítě, o kterým jsi mi neřekl, rozvedl ses a neřekl jsi mi to, popral ses s mím nejlepším kamarádem. Mám pokračovat? Tohle ti přijde jako nic?! Už jsem ti několikrát řekla, že tě nechci vidět, Ryane. Tak už to konečně pochop! Už pro mě nejsi ten bratranec, kterým jsi byl. Radši bych tě ani neznala!" vykřičela jsem mu do obličeje. Bylo mi jedno jak moc ho to bolí. Mě to bolelo ještě víc. ,,tohle už přeháníš, M. Nemůžeš jen tak zahodit co jsme spolu prožili!" proč na mě zrovna on křičel?! Já byla ta, co měla právo být naštvaná! ,,myslíš? Vypadni, už tě nechci vidět! Co na tom sakra nechápeš?!" stála jsem mezi dveřmi, se slzami na krajíčku a hádala jsem se s člověkem, co mi byl jeden z nejbližších. Kdysi. To jsem dopadla. ,,Meg chce, abys odešel, tak běž" objevil se vedle mě Zayn a strčil mě za sebe. Viděla jsem, jak zatíná pěsti, takže jsem ho vzala zezadu za obě ruce a opřela si čelo o jeho záda. ,,Megan odpusť mi to, prosím" pustila jsem Zayna a odešla. Bylo mi jedno, jestli se poperou. Už jsem nechtěla být v Ryanově blízkosti. Hodně mi ublížil...
Zlostně jsem položila sklenici na linku a šla zpátky ke dveřím, když někdo znova zazvonil. ,,říkala jsem... Sakra a ty tu děláš co?!" byla jsem rozčílená, takže jsem se nedržela. ,,já..." ,,ty tu nemáš co dělat! Proč... Na tohle nemám" povzdechla jsem si a pustila ho dovnitř. Byla jsem vyčerpaná a to bylo teprve dopoledne. ,,a teď mluv. Co tu jako děláš?!" vyjela jsem na něj, když jsme si sedli do obýváku. Kluci nikde nebyli, čemuž jsem se divila. ,,já..."
