Esmin nový život

Cesta Do Volterry - 1. Zastávka

ESME

Carlisle mě vzal do náruče a spolu s Rose a Emmettem jsme se rozběhli směr Itálie. Respektive na naší první zastávku. Přemýšlela jsem na tím, čeho jsem si doposud nevšimla. Všimli jste si něčeho nečekaného, zajímavého nebo rychlého??? Já ne... Teda až do teď. Zjistila jsem totiž, že během jednoho dne se mi obrátil celý život o 360°. Změnil se z normálního, pochmurného, lidského života na život plný lásky, bezpečí a přátelství. To jsem naposledy zažila jako malá, protože pak jsem se vdala do nešťastného manželství plného bolesti a strachu. Z toho mě zachránili moji milování rodiče a odvezli mě do lesního domku, kam jsme jezdili, když jsem byla malá. Znala jsem to tu jako své boty, ale to už je dávno a proto jsem se možná ztratila. Tím vším chci říct, že bych po tom všem opravdu něčekala zázrak z nebe v podobě Carlisla a jeho rodiny. Potkalo mě štěstí, které mě vrátilo zpět do život a šťastných dnů plné lásky, jenž znám z dětství...
Po celém dni jsem byla strašně unavená, takže jsem při přemýšlení nad životem usnula.

ROSALIE

Carlisle běžel s Esme velmi opatrně a ona mu usnula v náruči. Chudák malá tenhle den musel být pro ni náročný. Ani jsem se nedivila. Taky bych spala, kdybych ovšem byla člověk. Asi tak dvě hodiny jsme dorazili k malé dřevěné chatce. Všude byl sníh a vypadalo to tam krásně. Zastavili jsme těsně před ní a vešli dovnitř. Byla tam jen jedna místnost a koupelnička. Na jedné straně rozprostírala dřevěná kuchyň, naproti které stál stůl s rohovou lavicí a třemi židlemi. Na druhé straně byla jedna postel, kam Carlisle položil Esme. Sundal jí boty a nechal ji spát. Kousek nalevo od postele byly dveře, které vedly do koupelničky. Ano byla opravdu hodně malá, ale na těch pár hodin to stačilo.
„Rose kdy jsi byla na lovu?" zeptal se šeptem Carlisle „Ráno, klidně běž na lov my tu s ní zůstaneme, Emmett byl také ráno." usmála jsem se a šla pro Esme připravit palačinky. Emmett si sedl k na křeslo, jenž bylo v rohu naproti postele. Vytáhnul si z baťohu knížku „Dějiny baseballu". Najednou se Esme zavrtěla a probudila se. To jsem zrovna dosmažila poslední palačinku, takže jsem ji dala na talíř k ostatním a šla jsem k Esme. „Dobré odpoledne Šípková Růženko" usmála jsem se „Dobré, kde to jsme?" řekla rozespale Esme „Na první zastávce, na hranici Evropy a Ameriky." usměju se „Kde je Carlisle?" zaptala se Esme a rozhlížela se kolem sebe. „Šel na lov, neboj za chvilku ho máš zpátky." odpověděla jsem „Je ti dobře?" pokračuj „Celkem dobře" řekne polohlasitě Esme a zvedne se z postele. „Až Carlisle přijde tak tě prohlídne, jestli je po té cestě vše v pořádku." pověděl mile Emmett. Na první pohled sice vypadá, jako stále dobře nalazený hromotluk, ale pod tím vším je malý, citlivý upírek. „Ale no tááák, já myslím, že to není nutný" otočí Esme oči vsloup „Ale já ano" usměje se Carlisle a jde k Esme. „Je mi dobře" ujišťuje ho Esme „Já vím, ale preventivní prohlídkou nic nezkazíš" pohladil ji po vlasech. Potom ke mě přišel Emmett a společně jsem šli ven a nechali jim soukromí.

CARLISLE

Šel jsem s Esme k posteli a oba jsme se posadili. „Carlisle, jak dlouhou budeme ve Volteře?" zeptala se tiše Esme „Nevím, nejspíš po plese poběžíme domů a ostatní poletí letadlem" usmál jsem a přitáhl si ji do objetí, protože jsem cítil, jak se třese. Vzal jsem ji do náruče a lehl si s ní do postele. Po chvilce jsem se zvedl s tím, že ji prohlédnu. „Carlisle, kam jdeš?" otázala se mrzutě Esme „Nikam jen se na tebe a mimča kouknu." „Tak dobře, konec konců je to dobré, jak pro mě, tak pro miminka" usmála se Esme a lehla si na záda.

ESME

Poté, co mě Carlisle prohlédl a zjistil, že je vše v pořádku, jsem šla do kuchyně a hledala něco k jídlu. V tom okamžiku vešli do chatky Rose a Emmettem. „Posaď se Esme já ti jídlo přinesu." usmála se Rosalie „To je dobrý já si to udělám." řekla jsem, mám je všechny moc ráda, ale připadám si hloupě, jak se o mě všichni pořád starají. „Ne běž si sednout, musíš odpočívat" řekla mile Rose „Ale já nechci odpočívat" rozkřikla jsem se, ale hned na to jsem si uvědomila, co jsem udělala. „Ježiš promiň Rosalie já jsem na tebe nechtěla křičet. To ty hormony a... A..." začala jsem se omlouvat a při posledních slovech jsem se rozplakala „Šššššš neplač, já se na tebe nezlobím. Chápu to... Víš co, tak tu snídani uděláme společně, jo" začala mě uklidňovat a hned na to k nám přišel Carlisle a Emmett. Carlisle mě objal a začal mě hladit po zádech. Bylo to moc příjemný a během chvilky jsem se trochu uklidnila. „Děkuju" zašeptala jsem Carlislovi do svetru „Nemáš zač děkovat lásko" usmál se Carlisle „Ale mám... Ode dne, kdy jste mě našli v spát lese, jste mi byli oporou a dali jste mi všechno, co jsem měla, když jsem byla malá. Dáváte mi lásku, bezpečí domova, radost a milující rodinu. O tom jsem vždycky snila." pověděla jsem dojatě a z očí se mi opět začaly linout slzy. Ovšem tentokrát to byly slzy radosti. „Esme..." zašeptal Carlisle a pevně mě objal „Ty jsi, jako anděl, který mi do života vnesl to, o čem jsem vždy toužil. Moc tě miluji Esme" zašeptal mi Carlisle do ouška „Taky tě moc miluji ty můj hrdino" zavrněla jsem zpátky...
Asi 10 minut jsme strávili v objetí a užívali si přítomnosti jeden druhého.
Když jsme se oddělili, všimla jsem si, že Rose a Emmett už v chatě nejsou. Asi šli ven. Hned na to jsem s Carlislem ohřála oběd a dala jsem se do jídla.

ROSALIE

Poté co Carlisle objal Esme a navzájem si šeptali pěkná slůka do oušek, šli jsme s Emmettem ven, abychom jim nechali soukromí. Posadili jsme se na lavičku před chatou a Emmett kolem mě obtočil ruku a přitáhl si mě, co nejblíž k sobě. Po dlouhé době jsme měli chvilku jen pro sebe. Poslední týden toho bylo trochu moc a tím nemyslím Esme, ale Volturiovi, kteří se nám do rodinný idilky připletli. Trochu jsem se napnula, ale sotva mě Emmett začal jemně, ale vášnivě líbat na krku, moje tělo reagovalo po svém a úplně roztávalo. Nevnímala jsem nic jiného, než Emmetta. Po pár sekundách jsem se otočila tak, aby byly naše obličeje naproti sobě. Zadívala jsem se do jeho krásných, zlatavých očí a spojila jsem naše rty. V té chvíli, jakoby se zastavil čas. Bylo to něco úžasného. Po chvilce jsme se oddělili a Emmett zašeptal: „Miluji tě Rosalie Lilliane Hale Cullenová" široce jsme se jeden na druhého usmáli a já tiše řekla: „Miluji tě Emmette McCarty Cullene"...
... Poté jsme se pevně objali a vychtnávali si tuto chvilku plnými doušky...

CARLISLE

Jen co Esme dojela oběd a Rose s Emmem přišli z venku, sbalili jsme všechny věci a připravili se na cestu. Blížila se noc a v tu dobu měla teplota venkovního ovzduší klesnout na -10°C. Tím pádem jsem na Esme navlíkli: termoprádlo, teplou mikinu, vyteplnené kalhoty, bundu, rukavice, šálu a čepici. Emmett poté přinesl deku a Esme do ní zabalil „Vypadám jako sněhulák." konstatovala svůj vzhled Esme „To sice ano, ale bude ti teploučko" usmála se Rose a já s Emmettem jsme přikývl. Esme se vděčně usmála s já ji políbil na tvář. Načež jsem ji vzal do náruče a vyrazili jsme na cestu.

Tak máme tu další kapitolu 😀 doufám, že se vám to bude líbit, když budete chtít můžete napsat názor do komentářů 💗
Adule911 🦄🦄🦄
PS: omlouvám se za případné, gamatické chyby nebo překlepy 😂