Jednou mě poznáš [Ereri]

Tak tě tu vítám Levi

9.12. 7:11

Mr.Sušenka: Levi?

Mr.Sušenka: Furt se na mě zlobíš? :(

Mr.Sušenka: Je tu něco, co bych pro tebe mohl udělat?

Levísek ❤️: Už se asi nezlobím

Levísek ❤️: Nemohl jsi za to..

Levísek ❤️: Jen bych byl příště rád, aby jsi mi to napsal. Opravdu jsem se bál..

Mr.Sušenka: Jistě ^^, odteď ti dám o všem rozhodně vědět <3

Mr.Sušenka: A co tvůj víkend? :) Jak se měla moje princezna?

Levísek ❤️: Tu princeznu si pro příště odpusť prosím..

Levísek ❤️: Jinak můj víkend stál docela za nic. Jen malá sešlost u Petry, nic zajímavého..

Levísek ❤️: Mohu se tě na něco zeptat..?

Mr.Sušenka: Ale jistě ;)

Levísek ❤️: Bavíš se s Arminem?

Mr.Sušenka: Ano, je to můj kamarád z party :)...Proč?

Levísek ❤️: Prosím, varuj ho před Erwinem :)

Mr.Sušenka: Ajaj..Už teď ho lituju :D

Levísek ❤️: Teď už se jdi připravit do školy. Přijdeš pozdě...

Mr.Sušenka: Vždy jsem tu na čas, před tebou ;)

Zobrazeno

9.12. 7:50

Levi

Jsem tu dokonce dřív než obvykle, ale lidí tu je stejně tak moc, že prostě nemá cenu tu někoho hledat. Věci hodím do skříňky, a jdu směr učebna č.15.
Když však jdu, narazím na Jeanovu skupinu, začínající se pomalu scházet u vánočního stromečku, který tu škola připravila. Jako obvykle bych jen prošel a nijak zvlášť bych si jich nevšímal, ale to bych nemohl zaslechnout ten smích.. Prvně jsem se otočil proto, že jsem si myslel že se smějí mě. Co, spíše koho jsem pak uviděl stát uprostřed těch všech lidí. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím..

„ Ahoj Levi! No ták pojď sem za námi!" začal na mě řvát Erwin, stojící v hloučku. Myslel jsem že mě asi klepne.. Proč se s ním vůbec bavím?
Vypadal bych jak idiot, kdybych tam opravdu nepřišel, takže mi bohužel nezbylo nic jiného.

„ Takže bando, toto je Levi. Možná už ho znáte, ale to on mě dostal z těch všech problémů." rozesmál se opět Erwin a všichni ostatní s ním. Postupně se mi začali představovat, ale je jich tolik že ani nevím jestli si je budu všechny pamatovat.

„ Tak tě tu vítám Levi." usmál se na mě Eren a poplácal mě po rameni.

„ Ehhh..Díky..?" znovu mě zaujali jeho smaragdově zelené oči a vyschlo mi v krku. Vůbec jsem nevěděl co mám říct. Bylo to jakoby mi najednou došla všechna slova a já myslel že se asi na místě propadnu do země.

„ Co máš teď za hodinu?" zeptal se opatrně Eren. Nejspíš vytušil moji nervozitu.

„ Matiku v patnáctce..Co ty?" řekl jsem opatrně, jako by ho to mělo nějak naštvat. Věděl jsem že mu to vadit nebude, ale byl jsem prostě opatrný.

„ Já jdu do šestnácky na Angličtinu. Tak můžeme jít spolu, co ty na to?" dořekl a usmál se. Jen jsem mu to odkýval a pomalu se začali od skupiny vzdalovat. Těch lidí je tam na můj vkus opravdu dost.

Došli jsem do prvního partra a Eren se se mnou rozloučil mávnutím ruky a tím nejsladším úsměvem, který jsem kdy viděl.... Leviiiiiii, uklidni se...