Jednou mě poznáš [Ereri]

Roztomilý a zranitelný

Levi

Matka opět táhla za jedním z osamělých zbohatlíků a nechala mě tak na pospas měsícům, které jsem měl trávit sám. Nakonec se mi nabídl Eren, a tak jsem všechen svůj volný čas trávil společně s ním a jeho rodinou. Prvně se na můj příchod nikdo moc netvářil, ale jakmile jsem pomohl Erenově matce v kuchyni a naopak jeho otci v garáži, jako bych byl mezi ně patřil už dlouhé roky.

Ikdyž jsem si Erenovi přítomnosti náramě užíval, z hlouby duše jsem cítil jakési provinění. Tolikrát jsem chtěl za Erenem přijít a se vším se mu svěřit, ale pokaždé to nakonec skončilo úplně jinak. Nikdy jsem mu svými starostmi nechtěl kazit náladu. Vždy se usmíval a já tak měl pocit, jako by to prostě nebyla ta správná chvíle.

Správná chvíle nebude nikdy Levi.

Tahle věta mi v hlavě naskočila už tolikrát, ale stejně jsme pořad tam, kde jsme byli na začátku...

------

Tak jsme se dočkali. Po týdenním utrpení jsme opět konečně doma. Teda u Erena doma.
Ostatní členové rodiny jsou ještě pryč, a tak máme s Erenem pár chvil jen pro sebe. Už už jsem se odhodlával 'nakousnout' to téma, co mi nedá spát, ale Eren měl očividně jiné plány pro páteční odpoledne. Přitáhl si mě blíž a hleděl mi zpříma do očí.

„ Děje se něco Levi? Poslední dobou mi nepřijdeš ve své kůži.." zašeptal.

„ Asi to na mě nějak dopadlo. Spousta věcí.." zavřel jsem oči a uvelebil se v jeho pevném láskyplném objetí.
„ Poslední dobou mi něco nedá spát, je to jako bych něvěděl kudy kam, a přitom mám odpovědi přímo před seb.." zbytek mého slova zanikl v Erenově polibku. A je to tady. Jako pokaždé se moje obavy úplně vypařili a jedné co jsem byl schopen vnímat, byl sám Eren a jeho sladké rty. Stoupl jsem si na špičky, ovinul mu paže kolem ramen, za účelem prohloubit náš polibek. Eren mě sevřel rukama kolem pasu, ale pak vše přerušil. Pátravě mi hleděl do tváře ve snaze přijít na to, co je špatně.

„ O můj bože Levi. Moc se omlouvám. Já jsem takový hlupák. Bylo to takhle pokaždé, co jsi mi chtěl něco říci, a já to takto podělal? Jsem vůl. Proč jsem si toho nevšiml dřív? Levi co tě trápí...??" začal na mě chrlit zmatený Eren, se kterým jsme se nakonec pomalu přesunuli na postel. Že by přišla ta chvíle..?
V tichosti jsme tam seděli a koukali jeden na druhého, než jsem se konečně odvážil něco říci.

„ Erene, je tu pár věcí, které by bylo dobré si ujasnit..." začal jsem opatrně. Viděl jsem, jak se v jeho očích mihl strach, a tak jsem mu chytl ruce a jemně mu přejížděl palci po hřebetech rukou. Troufal bych si říct, že ho to i trochu uklidňovalo, ale stále byl jaksi 'napnutý'.
„ Ať už je to za námi..Vím že jsi to ty Erene.." řekl jsem narovinu a Eren se na mě nechápavě podíval.
„ To dopisování přes Facebook a všechny ty tvoje srandičky. Musím uznat že vymyšlené si to měl dobře, ale už to vím. A to docela dlouho. Musím se přiznat, že mi hodně pomohl Marco. Nebýt jeho, teď tu spolu nejspíš nejsme a já bych trávil své dny v prázdném bytě." dostal jsem ze sebe ta slova, která jsem chtěl Erenovy říct už tak dlouho.
Ihned jsem dostal polibek. Stiskl mi ruce a podíval se mi hluboko do očí, tak jako já jemu. Dva velké smaragdy se na mě dívali, jako bych právě řekl slova božská.

„ Tak tohohle jsi se bál? Neměl bych se bát v této situaci spíše já? Co když ti vadí, že jsem ti lhal a obtěžoval tě? Dokázal bych vymyslet spoustu další důvodu, proč by jsi mě mohl nenávidět, a ty se bojíš mé reakce? Dříve nebo později bych ti to také musel říci, ale..." v tuhle chvíli jsem to byl já, kdo toho druhého umlčel polibkem. Eren se nijak nebránil a začal spolupracovat. Skončil jsem pod ním, ruce přispendlené nad hlavou a celé mé tělo skenoval Erenův hladový pohled. Věděl jsem k čemu se schylovalo, a jelikož jsem s tím nemohl nic dělat, jednoduše a moc rád jsem se poddal. Polibky přesunul na mou klíční kost, kde začal dělat malé cucfleky, které jsem mu nikdy na takovýhlech místech nedovolil. Zmetek jeden.

„ Je tu však ještě jedna věc, která mě zajímá...Jak jsi sakra docílil toho, abych si tě přidal a poté na to zapoměl..?" zašeptal jsem. Eren se pozastavil a na rtech se mu vytvořil nepatrný zlomyslný úšklebek.

„ Takže si to opravdu nepamatuješ.." začal se potichu smát.
„ Bylo to na stužkováku letošních maturantů. Byl jsem tam vyzvednout svého bratrance, stejně jako ty svou sestřenici, která nás později přemluvila, abychom společně ještě zašli do baru o pár ulic vedle. Já jsem si držel svou a vůbec jsem nepil. Tvoje milá sestřenka Annie se napila už na samotném stužkováku, a po pár chvílích v baru jsi se jí podvolil, a chlemtali jste tam jednoho panáka za druhým. Pokaždé když si na to vzpomenu, musím se zasmát." šeptal mi do ucha můj příběh s alkoholem a sám se u toho potichu smál.

„ Když ti to přijde tak vtipné, nechápu jak jsem se ti jako ožralý mohl tak zalíbit. Řekl bych že na mé ožralé maličkosti není nic přitažlivého." zahrál jsem si na uraženého a podíval se stranou.

„ Byl jsi tak roztomilí a zranitelný. Ostatně jako teď. Byla pro mě maličkost získat si od tebe mobil a sám si odeslat žádost o přátelství. Když jsme se poté ve tři hodiny ráno loučili, sám si po mně požadoval mé telefoní číslo." mohl mi říkat cokoli, protože jediný na co jsem se zmohl bylo poslouchání slov jedním uchem, a tím druhým to vypouštět ven, mezitím co jsem pečlivě zkoumal každý píď jeho dokonalého obličeje.

Dlouhou dobu jsem si myslel, že jsem na všechno sám, a že si žádné štěstí prostě nezasloužím. Teď se to moje štěstí sklání přímo nademnou a já jsem právě ten nejšťastnější člověk na světě.

„ Miluju tě, Erene." zašeptal jsem a opatrně se začal přibližovat zpět pro další polibek.

„ Já tebe, Levi." zazněla slova, kterým jako posledním bylo rozumět. Dále se už pokojem ozývaly nepopsaténé zvuky lásky a slasti, kterou jsme si s Erenem nahlas projevovali.

~~~~~~~~~~

Vážení, tak jste se dočkali 😀.
Vše dopsáno, ikdyž s tím nejsem tak úplně spokojená..Na to, že je to nejdelší kapitola, jsem z toho nějaká přešlá. Musím se vám přiznat, že já sama jsem nevěděla, zda bude mít kniha nějaký konec. Plánovala jsem to nechat prostě otevřeně s tím, že kdybych měla někdy chuť se rozepsat, prostě bych to dopsala. Jenže mi to bohužel nějak nešlo zpracovat.
Jelikož sama nemám ráda otevřené konce a nedokončené knihy, nemohla jsem to tu prostě jen tak nechat. ❤️
Jaktože zrovna dnes? Mohlo to být přeci kdykoli... No slavím jedny z těch "významnější" narozenin, a tak tu máte ode mě menší dárek ^^. Řekla jsem si proč ne, a tak jsem to rychle dopsala, snažila se napáchat co nejméně chyb, a je to tady...

Všem moc díky za přečtení a hlasování. Třeba se někdy dočkáte další fanfikce(která by měla být na 88% Riren ❤️😏).

Vaše _Akia_lost_ ❤️❤️❤️