Jednou mě poznáš [Ereri]

Levi a alkohol

20.12. 22:03

Levi

Dnešní den proběhl docela normálně, pokud tedy nepočítám vystresovaného Erena, a celou partu přemýslející o tom, co kdo večer donese k Marcovi za chlast. Erwin s Petrou se této debaty až mile rádi zúčastnili, mezitím co já jsem se raději držel opodál.

Nyní už vcházím dveřmi do baráku, kde se má tahle celá šaškárna odehrávat. Na sebe jsem si vzal slíbené šedé triko s černou koženou bundou a černé, trochu uplejší jeany.
Už z postranní ulice šlo slyšet hlasitou hudbu, když jsem však otevřel dveře, myslel jsem že asi ohluchnu. Celá tahle oslava nezačala ani před hodinou a už byl ve vzduchu cítit jakýsi pach alkoholu, drog a nechyběl ani cigaretový závan. Sice jsem matce slíbil, že pít nebudu, ale nevím, jestli vůbec tohle bez alkoholu přežiju. Prodíral jsem se hloučky už podnapilých lidí a snažil se marně hledat někoho, koho bych mohl znát.

Po delších minutách, kdy už jsem to pomalu vzdával, se předemnou objevil Erwin s Arminem. Okamžitě mě dotáhli na bar, který si tam ošéfovávala nějaká malá blondýnka s brýlemi na nose, a ihned objednali panáka na přivítanou. Myslel jsem, že je přetáhnu nějakou tyčí od topení, která mimochodem právě kolovala mezi lidma, a ti si s ní různě házeli, mlátili se a kdoví, co ta tyč ještě zažila. Ano, je to tak. Netuším kde tu tyč urvali, ale teď jí budu asi nutně potřebovat.

————

Než jsem se nadál, měl jsem v sobě už čtyři panáky rumu, dvě whiskey a teď jsem do sebe kopal třetí panák Metaxy, ke které bych si za svého střízlevého já, ani nečuchl. Moje vidění bylo na bodu mrazu a všechno okolo mě se začalo postupně rozmazávat. Sluch na tom také nebyl úplně nejlépe. Všude kolem bylo tolik kraválu, ale ikdyž mi hlava třeštila, pil jsem dál.
Nikdy jsem nebyl zvyklí, toho do sebe nalít tolik, jako právě za posledních několik desítek minut, co tu sedím na baru. Můžu tu být půl hodiny, hodinu nebo dvě, ale myslím že i kdybych chtěl, nikdy bych se k tomu jak dlouho tu doopravdy jsem, v tomto stavu nedopočítal.
Začal jsem se ohlížet kolem sebe. Erwina s Arminem už jsem neviděl, a spoustu ostatních nepoznával. Jedno z posledních, co jsem stihl zaznamenat, byla ta rozkošná smaragdová barva, která se ke mě tak rychle blížila.

—————————

20.12. 23:19

Eren

Už dobré dvě hodiny sedím na Marcově chlastačce, pomalu si uskávám mé coly s rumem a pozoruji, jak se opodál hraje "flaška".
Opravdu nemám v plánu se tu zřídit. Pár lidí už jsem tu potkal, ale zatím teda nic moc.
Rozhodl jsem se, zajít si na bar pro nové pití, abych nebyl na suchu. Když jsem však došel do prvního patra k baru, nemohl jsem uvěřil vlastním očím.
Na barové stoličce seděl Levi a klopil do sebe jednoho panáka za druhým. Očima tak divně mžoural a já se konečně odhodlal mu jít na pomoc.
Došel jsem k němu, ale to už pomalu upadal, až mi skončil v náručí. Tohle nemůže dopadnout dobře. Chytl jsem ho kolem pasu, a zavolal nám taxíka. S tímhle by to daleko nedotáhl, a ještě by ho tam někde někdo znásilnil, a to jsem nemohl nechat dopustit.

——————

20.12. 23:47

Eren

Dostal jsem se s Levim domů, živ a zdráv.. Ikdyž to chvílemi vypadalo, že Levi bude zvracet, naštěstí to vydržel a hodil to až na květinový záhon před barákem.

Položil jsem ho na postel, jako před týdnem kdy uklouzl na chodbě, a měl v plánu odejít. Na zápěstí jsem najednou ucítil malý tlak, který mě donutil se vrátit zpět k posteli a lehnout si vedle té mojí Šípkové Růženky.