Jednou mě poznáš [Ereri]

Žiju

15.12. 8:08

Levi

Probudím se a najednou ucítím to teplo. To příjemné teplo, kdy jen můžete s tím druhým ležet pod peřinou a užívat si víkendu. Avšak já ležím v posteli s Erenem... Měl bych se odtáhnout, anebo si prostě dál užívat tohoto slastného pocitu, co mě dělá tak šťastným?
Zvolil jsem si tu druhou možnost. Co by mi za to mohl Eren udělat? No na to nejhorší radši ani myslet nebudu.

15.12. 9:13

Levi

Něco se podemnou začíná hýbat, ale já to nijak nevnímám, a dál 'nasávám' tu úžasnou vůni.

„ Levi..Spíš?" zašeptá opatrně Eren asi po pěti minutách.

„ Hmmmm...." zabručím nespokojeně.

„ No to je mi ale odpověď." uchechtne se. Cítím na sobě ten jeho pohled, ale nemám na to se mu podívat do obličeje. Zda-li tam je zděšení nebo rozrušení, či něco úplně jiného? V jediné co doufám je, aby nebyl naštvaný. Hrozně nerad bych věděl, že jsem udělal něco špatně.

Nemohli jsme tam však ležet věčně, a tak jsem se nakonec rozhodl zvednout. Co mě překvapilo, byl jeho úsměv na rtech. Z tohohle úhlu pohledu vypadaly tak sladce.
Co si to nakecávám, pokaždé vypadají úžasně..

„ P-promiň..Nějak jsem se nechal unést..." snažil jsem se nějak zamluvit tuto trapnou chvíli. Jen se usmál a začal se zvedat. Odtáhl jsem se, abych mu nevadil v nějakém dalším pohybu. To co však následovalo, jsem opravdu nečekal. Na sobě měl volné bílé triko a černé tepláky, co mu půjčila máma od táty.
Eren se však nijak neostýchal a začal se rovnou, zády ke mně převlékat. Musel jsem být červený až na prdeli, ale ten pohled? Wau.. Jeho svaly tak vynikali, ta prdel? Fuuuuu.. A co teprve ten předek? No kdyby se otočil fakt bych se za sebe styděl, protože jsem musel vypadat jak nynější "slintající třináctky".
Jestli jsem si někdy říkal, že vypadá jako anděl, tak jsem se pěkně spletl. Tohle je rozhodně bůh.
Mezitím co já jsem si v hlavě přemítal, co se za poslední dny stalo, Eren už byl dávno převlečený a už na mě hleděl těma jeho očima.

„ Moc se omlouvám a rád bych tu ještě s tebou zůstal, ale shání mě máma. Budu muset jít..Mrzí mě to." klesl mu úsměv z tváře, a zatvářil se hrozně ublíženě.

„ Já ti rozumím.. Klidně jdi. Uvidíme se přeci zítra ve škole." pokusím se o lehký úsměv. On se však rozzáří, přikývne, mávne mi na pozdrav a s lehkým úsměvem na rtech odchází. Začíná se mi zdát, že je to něco jako gesto. Pak už jen slyším klapnutí vchodových dveří.
Tak a je to za námi..

15.12. 15:16

Leviho zlato 😘: Moc se omlouvám, že jsem ti včera neodpověděl :(
Leviho zlato 😘: Měl jsem hodně na spěch..

Levísek ❤️: To je vpořádku..
Levísek ❤️: Nic ti neuniklo

Leviho zlato 😘: A máš se? ;)

Levísek ❤️: Žiju

Leviho zlato 😘: Neeeeeee...Fakt?
Leviho zlato 😘: Chyběl jsem ti? ;)

Levísek ❤️: Chyběl jsi mi, asi tak ani moje černá ponožka, kterou hledám už přes 2 měsíce :)

Leviho zlato 😘: Si krutý, víš to? :(

Levísek ❤️: Ale jistě. Podle výpočtu rychlosti vzduchu krát součet otoček Země za hodinu a tvého IQ, je odpověď zcela jasná :)

Leviho zlato 😘: ........

Levísek ❤️: Máš nějaký problém?

Leviho zlato 😘: Už jsem ti psal, jak hrozně tě miluju? ❤️❤️❤️

Levísek ❤️: A kolikrát...

Leviho zlato 😘: Tak si to prosím uvědom ;) Leviho zlato 😘: Jsi ten nejlepší člověk, kterého jsme kdy mohl potkat ❤️

Levísek ❤️: Jseš si jistý, že nespíš?
Levísek ❤️: Nebereš drogy nebo tak?

Leviho zlato 😘: Ty jsi moje droga ;)

Levísek ❤️: Jak sakra můžu být tvoje droga?!? Levísek ❤️: Vsadil bych se že jsi se mě ještě ani jednou nedotkl :P

Leviho zlato 😘: Víc než si myslíš ;)

Zobrazeno