Jednou mě poznáš [Ereri]

Kocovina ;)

21.12. 0:56

Levi

Probudil jsem se s ostrou bolestí hlavy a pocitem obráceného žaludku. To co jsem vypil, se ve mně ještě vstřebávalo, a mně bylo hned jasné, že jsem skoro vůbec nevystřízlivěl. Napadali mě všemožné věci, ale moje vědomí mi to jaksi zakazovalo.
Při mém přemýšlení, jsem se spokojeně tiskl k tomu hnědému medvědovi, který se mnou ležel v mé posteli. Teda až do té chvíle, dokud jsem si uvědomil, že jsem v posteli nikdy medvěda neměl. Ihned jak jsem zjistil, že je to Eren, napadl mě další "skvělí nápad".

Začal jsem se k němu pomalinku přibližovat, až jsem na svém obličeji cítil jeho dech. Poklidně spal, a řekl bych, že ani by ani netušil, co se chytám udělat.

Natiskl jsem své rty na ty jeho, a v tu chvíli se mi zatajil dech. Byly sladké, i přes to, že z nich byla cítit cola s rumem. Bylo to jako bych popadl úplně novou sílu. Začal jsem ho dravě líbat, a postupně jsem se přesunul na jeho krk.
Co jsem zahlédl, byl probouzející se Eren, který vůbec netušil, co se to právě děje.
Po chvíli mu to ale plně došlo. Nejdříve vypadal zmateně, ale pak se malinko pousmál. Převrátil nás a já se tak ocitl pod ním. Chvíli jsme se jen líbali, ale já se díky mému alkoholu v krvi a omámenému mozku odvážil sáhnout mu pod triko. V tu chvíli vše přerušil a vážně se na mě podíval. Já se na něj jen přiblble usmál a natahoval se pro další nával polibků. Ten však nepřišel...

„ Levi...Tohle nemůžu...Ne, bez tvého svolení.." zašeptal Eren a začal se odtahovat.

„ Ale notak, Erene! Já ti to plně schvaluji" usmál jsem se, zavrněl mu do ucha a pak ho silně kousl do krku. Určitě mu to tam chvíli zůstane.

„ Děkuju ti Levi, ale já raději vydržím, než mi vystřízlivíš.." smutně se pousmál. Začal se ke mně pomalu sklánět, ale čekaný polibek nepřišel. Místo toho jsem ucítil jemný 'tlak' na mém krku. Pak další a další. Byla to taková slast. Takovýhle pocit jsem snad nikdy nezažil. Nemohl jsem uvěřit, že mi všechny tyto pocity přivádí právě Eren.

Najednou mi bylo nějaké teplo, tak jsem se rozhodl, že ze sebe shodím to volné triko, co jsem na době doposud měl. Do hlavy mě poté však udeřila ostrá bolest, a poslední co jsem zahlédl, byl Eren, dělající mi další cucflek.

—————
21.12. 9:12

Levi

Probudil jsem se s hroznou kocovinou. Včera jsem to hrozně přehnal, a to jenom díky Erwinovi a Arminovi. Nemám tucha, jak jsem se dostal domů, ani co všechno se tam stalo.
Zvedl jsem hlavu, a tu se v mém výhledu objevil Eren jen v riflích, stojící před zrcadlem. Zkoumal si tam cosi na krku a něco si při tom šuškal. Se všemi možnostmi jsem vstal a vydal se za ním. Cesta od postele ke skříni, kde se zrcadlo nacházelo, mi připadala nekonečná. Eren si mého pohybu všiml a celého si mě prohlížel.
Došel jsem k zrcadlu, a tam se mi vyskytl pohled na horní polovinu těla, celou obsypanou cucfleky. Zděsil jsem se.

„ Ty jsi...My jsme?!? Co jsi to udělal?!?!" řval jsem, a přitom máchal všemožně rukama. Na to jaká ta kocovina byla, na tohle jsem měl síli dost.

„ Nech mě ti to vysvětlit Levi.. My js-" nestačil doříct, aniž bych ho přerušil.

„ Prosím, odejdi..Nevím co se tu stalo, a asi to ani vědět nechci." hrnuly se mi slzy do očí a myslel jsem, že asi zkolabuju.

„ Lev-" snažil se dál Eren.

„ Prostě vypadni!!!" rozkřikl jsem se, hodil po něm triko, co leželo na zemi, dostrkal ho před pokoj, a prudce třískl s dveřmi. Budu se pak matce muset omluvit, ale kdybych toto neudělal, asi bych se tu před ním zhroutil, a to bych si už neodpustil.

Nevím co spustilo můj hněv. Zda to byla moje kocovina, minulost či něco úplně jiného. Byl jsem na Erena možná až moc drsný.
Už teď toho všeho lituju...