Jednou mě poznáš [Ereri]

Vstříc hluboké noci

23.12. 15:32

Levi

Co se stalo, stalo se. Teď stojím před Erenovým domem, jehož adresu mi včera večer poslal Marco. Klidně bych řekl, že jsem připraven na to nejhorší, ale lhal bych. Mám strach z odmítnutí, ale buďto teď nebo nikdy. Pokud je pravda vše co mi kdy napsal a řekl, tak by mě se vším štěstím poslat do háje nemusel.

Poslední dobou mi hodně pomáhal Marco, až jsem se divil, protože by si mě za jiných okolností nevšímal. Na jednu stranu jsem byl rád, protože mi dělal něco jako nového kamaráda.

Zhluboka jsem se nadechl a s výdechem zavřel oči. Několikrát jsem to ještě zopakoval a poté se podíval na domovní zvonek.

Yeagerovi

Předtím než jsem zazvonil jsem se ještě kolem sebe pořádně rozhlédl. Dům byl skromně ozdoben malými bílými světélky, které sem tam problikávaly. Celý dům oplýval takovou radostnou vánoční atmosférou a mě trochu zamrzelo, že to tak nemůže být i u nás.

Naposledy jsem se nadechl a s výdechem zazvonil na zvonek, který byl potichu slyšet až ven. Trvalo asi dvě minuty než zachrastili klíče v zámku. Ve dveřích se objevila středně velká, hnědovlasá žena s úsměvem přímo 'od ucha k uchu'.

„ Dobrý den, jsem tu za Erenem." usmál se na ní a zdvořile jí podal ruku, kterou s úsměvem přijala a pozvala mě dál. Přivedla mě až do druhého patra ke dveřím se jmenovkou Eren. Musel jsem se pousmát, protože dveře zdobily různě nalepené samolepky stíhaček, raket, planet a dalších jiných příšerek ze Star Wars.
Zdvořile jsem nejprve zaťukal, abych nepřišel nevhod.

„ Dále." ozvalo se potichu zpoza pokojových Star Wars dveří. Pomalu jsem otevřel a vyskytl se mi pohled na Erena, sedícího zády ke dveřím a píšící něco u svého nejspíše pracovního stolu. Potichu bez pozdravu jsem došel až k němu a zakryl mu oči. Trochu sebou cukl, ale neotáčel se.

„ Tipnul bych tě na Armina, ale ten tu byl dopoledne a nikoho jiného dnes nečekám." pousmál se a stále s rukama na obličeji se ke mně otočil. Jako by se mi pozastavilo srdce, ale byl jsem plný pokušení, a tak se to prostě stalo.
Přitiskl jsem své rty na ty jeho. Opět sebou cukl a podle všeho to nečekal. Když jsem se po chvíli oddálil, trochu se zamračil.

„ Promiň, ale věrný jsem a vždy budu jen Levimu." pousmál se a chtěl mi odendat mé ruce z jeho obličeje. V tu chvíli jsem se přiblížil k jeho obličeji podruhé a potichu zašeptal..

„ Ty můj hlupáčku." usmál jsem se a znovu se mu přitiskl na rty. Ruce jsem mu pomalu odendal, ale dál ho líbal. Jeho obličej jsem neviděl, ale mohu odhadovat jen překvapení ve tváři. Po chvíli se mi okolo krku obmotaly dvě silné paže a já myslel, že jsem snad v sedmém nebi. Pomalu jsem se odtáhl a hluboce se mu zadíval do očí, ve kterých jsem zahlédl nejen překvapení, ale i čistou lásku a něhu.

„ Kde jsi se tu vzal?" usmál se a stále mě držel ve svém objetí.

„ Přišel jsem jen a jen za tebou." zašeptal jsem a zesílil svůj stisk rukou, kterými jsem se přišpendlil k jeho hrudníku. Nebylo potřeba slov. Kolem panovala taková ta tichá a příjemná atmosféra. Nebylo to to trapné ticho, které by tížilo ovzduší.
V oknech byla pověšena malá světýlka, která jako jediná osvětlovala celý pokoj a dodávala všemu tak romantickou atmosféru. Koukali jsme si vzájemně do očí a občas jsem Erenovi dal malou pusu. Stále vypadal malinko překvapeně, ale mohl jsem jen odhadovat, že si mou přítomnost užívá. Já si zase užíval tu jeho.

————

23.12. 20:17

Levi

„ Už budu muset jít Erene. Chtěl jsem se ještě projít k jezeru." usmál jsem se na Erena, který mě držel v objetí na jeho posteli a vypadal že přemýšlí.

„ Půjdu s tebou. Co kdyby tě někdo přepadl, nebo by se ti něco stalo? Nikdy bych si to neodpustil, že jsem tě nechal jít samotného.." pomohl mi vstát a společně jsme se vydali vstříc hluboké noci.

~~~~~~~

Tak jste se dočkali...Sice pár minut po půlnoci, ale je to tu :).
Děkuji za vaši trpělivost ❤️❤️