Destiny day •/JIKOOK/

•6•

Jungkook

Už je to nějakou dobu, co jsem vzhůru, protože nemůžu kvůli Jiminovi vůbec spát. Pořád sebou cuká a nebo fňuká ze spaní. Asi se mu zdá blbej sen nebo už fakt nevím.

Nahl jsem se k nočnímu stolku pro mobil, abych zjistil, za jak dlouho bude konečně ráno. Nemyslete si, že mám rád rána jo, ale tahle noc mi připadá naprosto nekonečná a vůbec nemůžu usnout.

Hmm 2:18, super.
Jimin sebou zase silně škubl a fňukl jako nějaký malý vyděšený štěně, kterýmu někdo ubližuje.

Rozsvítil jsem malou lampičku na nočním stolku a rozhodl jsem se Jimina vzbudit.

,,Jiminie"pošeptal jsem, ale nic.

,,Jiminie"řekl jsem o něco hlasitěji, ale pořád nic.

,,Jimine, vzbuď se" řekl jsem už docela nahlas a dal jsem mu pryč z čela vlasy, který mu tam padaly. Jimin se už konečně vzbudil a vyděšeně se na mě podíval.

,,Zdál se ti špatnej sen nebo co se děje?" zeptal jsem se ustaraně a začal ho hladit, aby se uklidnil.

,,Ne, nezdál. Jenom...to koleno mě hrozně bolí, štípe to."fňukl a v očích se mu třpytily slzičky.

,,Minie, já vím, že to bolí, ale to je teď naprosto normální"

,,Ne. Ono to bolí úplně jinak, než to bolelo před tím, než jsem šel spát. Teď to bolí mnohem víc, štípe to a pálí. A ještě ke všemu je mi blbě a je mi strašná zima "povzdechl si a zachumlal se pod deku.

,,No to se mi ale vůbec nelíbí. Ukaž, podívám se na to" stáhl jsem mu tepláky a rozvázal obvaz na koleni.

,,Máš to úplně zarudlý. Musela se ti tam dostat nějaká infekce, protože tohle není normální." ještě jsem mu sáhl na čelo, který samozřejmě bylo horký.

,,Změřím ti teplotu a donesu ti ještě nějakou deku, hned jsem zpátky" došel jsem do obýváku pro černou chlupatou deku, co se válela na gauči a ještě jsem vytáhl teploměr ze šuplíku.

Jiminovi jsem teploměr přiložil k čelu a do 5 vteřin to bylo změřený.

,,38,8"oznámil jsem mu a do ruky jsem si vzal mobil a vytočil číslo mýho dobrýho kámoše Namjoona, co studuje medicínu.

,,Jungkooku, nevíš kolik je hodin? Vzbudil si mě"ozvalo se na druhé straně podrážděným a ospalým hlasem.

,,Promiň, ale mám problém..."

,,Ty mi voláš vždycky, když máš nějakej problém. Tak dělej, co potřebuješ, zase si dal tý tvojí kočce omylem psí konzervu místo kočičí nebo proč mi voláš?"

,,Mám u sebe kamaráda, má sedřený koleno, který jsem mu dezinfikoval a obvázal obvazem a stejně se mu tam dostala asi nějaká infekce, má teplotu, je mu blbě a pořád se klepe zimou. Tak když z tebe bude ten budoucí doktor, tak mi poraď, co mám dělat"

,,No tak pokud si mu to neošetřil hned, co k tý odřenině došlo, tak se dalo předpokládat, že se mu tam mezi tím něco dostane. V tvým případě nemůžeš dělat téměř skoro nic, měl bys ho vzít do nemocnice na pohotovost."

,,Akorát že tam ho nedostanu ani za nic, takže plán B "

,,Vždyť nemáme ani plán A"

,,No jo prosimtě. Namjoone, pomoz mi prosím"

,,V tom případě mu tu nohu nech volně. Nic na ní nedávej, žádnej obvaz, nic. Ani mastičku ne. Můžeš mu to maximálně natřít chladícím gelem. Na tu teplotu mu dej nějakej prášek a měl by se z toho vyspat, pak to přejde."

,,Okay, tak díky moc. Pa" položil jsem si mobil zpátky na noční stolek a začal vykonávat všechny věci přesně tak, jak mi radil Namjoon. Ještě že ho mám. Takovej můj přítel na telefonu, hehe.

,,Jiminie, zkus se z toho vyspinkat, ano? Kdyby něco, tak mě hned vzbuď"přikryl jsem ho dekou až ke krku a natiskl jsem si ho co nejvíc k sobě, jak jen to šlo. Cítím za něj odpovědnost. Vlastně až teď si uvědomuju, že za to celý můžu já. Já jsem mu šlápl na tu tkaničku, a kdo by řekl, že jen odřený koleno způsobí Jiminovi tolik utrpení.

,,Dobře....Jungkookie?"

,,Ano ?"

,,Mám tě rád" usmál se na mě a ještě víc se na mě přitiskl.

,,I já tebe Minie. A teď už spinkej."dal jsem mu pusu do jeho jemných vlasů a do chvilky jsme oba dva ve svém objetí usnuli.