Destiny day •/JIKOOK/

•7•

Už je 13:06 a já akorát nandavám oběd na talíř. Slyšel jsem kroky jdoucí směrem ke mně, tak jsem se otočil a stál tam Jimin.

,,Ahoj. Ty už nespinkáš?"zeptal jsem se ho a načepoval jsem mu do skleničky vodu, kterou jsem mu podal a on jí celou do dna vypil.

,,Já myslím, že jsem vyspalej až až"pousmál se a skleničku položil na stůl.

,,A jak ti je? "

,,Jo, už je to mnohem lepší. Sice to koleno pořád bolí a bolí mě trochu hlava, ale rozhodně to není tak hrozný, jako to bylo včera. Spánek je asi nejlepší lék" zasmál se

,,Tak to jsem rád. Měl jsem o tebe docela starost. Dáš si semnou oběd?"

,,Jo, mám hlad" nandal jsem mu jídlo a sedli jsme si naproti sobě k jídelnímu stolu.

,,Uhm~~to je dobrý. Jaktože umíš tak dobře vařit? Já jsem rád, že si udělám čínskou pitlíkovou polévku bez toho, aniž bych se opařil horkou vodou. " tomu jsem se musel smát a Jimin si strčil další sousto do pusy.

,,Hele, jaktože nejsi ve škole?" zeptal se mě po chvilce ticha.

,,Blázníš? Copak jsem tě tu měl takhle nechat ? A ještě ke všemu kdyby se náhodou máma nebo táta vrátili domů z práce, a pak tady viděli tebe, tak by asi oba dva dostali infarkt."

,,Jungkookie? A kdy to řekneme našim rodičům?"

,,Řekneme co?"

,,No že jsme se zase po 10 letech potkali a chodíme spolu do třídy na střední. Já si myslím, že naši rodiče budou rádi, že se tady setkáváme zase všichni takhle pohromadě. "

,,Jo, budou určitě rádi. Pamatuješ na to, jak můj a tvůj táta chodili pořád na pivo a nebo hrát bowling? A naše mámy spolu chodily na kafé, na kosmetiku...třeba to teď bude všechno zase jako dřív."usmál jsem se na něj a šel jsem dát špinavý talíře do myčky.

,,No tak jim to můžeme říct už dneska"

,,Jimine, jsi si jistej? Neměl by si tady ještě aspoň minimálně jednou přespat? Protože až tě máma uvidí takhle-..."

,,Kookie, to je v pohodě. Prostě jí něco řeknu. Třeba že jsem spadl na schodech nebo co já vím, to je jedno."zakroutil jednoduše ramenama a já se s pouhým přikývnutím odebral na gauč.