,,Tak šup šup, dopijte už ten Starbucks, protože s tím vás přes kontrolu nepustí."popoháněla nás mamka a pořád vyšilovala. Já s Jiminem jsme si v klidu pili karamelový frappuciino.
Téměř skoro cestu letadlem jsem prospal na Jiminovym rameni. Lítání letadlem moc nemusím, protože mi z toho není zrovna moc dobře a ještě ke všemu, když jsou turbulence, takže jsem radši spal.
Do Soulu jsme přiletěli kolem půl druhé ráno, takže hned jakmile jsme s mamkou přišli domů, jsem si šel lehnout.
Morning
,,Jungkooku, v lednici máš svačinu, co jsem ti připravila do školy a tady máš peníze na oběd. Já už musím, táta na mě čeká v autě. Jo a ještě něco, málem bych zapomněla...řekni Jiminovi, že dneska v sedm zveme celou jeho rodinu k nám na večeři." řekla mi v rychlosti mamka, mezitím co si obouvala boty na podpadku a utíkala z domu pryč.
Asi se děje něco vyjímečnýho, protože proč by se jinak měli sejít naše rodiny na večeři? Podíval jsem se na svoje hodinky a zjistil jsem, že nestíhám. V rychlosti jsem popadl svůj batoh, do kterého jsem si dal svačinu, klíče, mobil a sluchátka a upaloval jsem do školy. Samozřejmě jsem si doma nechal peníze na oběd. Super.
Celej den ve škole už byl jen nudnej a naprosto nezáživnej. Taky jsem dostal 4 z chemie, protože proč si nezkazit den ještě víc, že jo.
,,Tak kde se loudáš? Zase tam budeme mezi posledníma a nebudeme si mít kam sednout, protože to všechno obsadí čtvrťáci."Jimin mě začal tahat za ruku mezi davem lidí směr jídelna.
,,Mám fakt mega hlad dneska. A ta fronta? Umřu dřív hlady než se dostaneme na řadu" opřel jsem se znuděně o Jiminovo rameno a povzdechl si.
,,Awww roztomilý. " řekl Jimin a začal mi mačkat tváře, což upoutalo spoustu pozornosti ostatních.
,,Fuuuuj, Park je teplej!"zařval někdo přes celou jídelnu a všichni přesměrovali pohled na Jimina, kterej si pouze povzdechl a sklopil pohled.
,,Hele!" zařval jsem hlasitě a všichni ztichli. Nikdo opakuju NIKDO se nebude Jiminovi smát. Kdyby všichni věděli, že i já jsem gay, posmívali by se i mně, když jsem ve škole celkem oblíbenej?
,,Tak co, už si s Jungkookem prcal?" okolo nás prošel Lucas s Kaiem, oba dva se zasmáli a dál pokračovali v cestě předběhnout celou frontu lidí, čekajíc na oběd. Kaie jsem chytil za zápěstí a přitáhl zpátky.
,,Nech Jimina na pokoji, nic ti neudělal"zavrčel jsem a silněji jsem stikl jeho zápěstí.
,,Jungkooku, to je jedno, neřeš to" řekl Jimin a položil mi ruku na rameno, ale já jsem jí ze sebe hned setřásl.
,,Máš pravdu. Neudělal, ale na naší škole nebude nikdo, kdo je buzna" Kai se mi vysmál do očí a mnou projela vlna vzteku.
,,A co když ti řeknu, že jsem taky buzna?"
,,Počkej, to si teď děláš srandu nebo jen-..."
,,Myslím to vážně"procedil jsem mezi zuby a podíval se na Lucase a Kaie, kteří vypadali zmateně a nasraně.
,,Ty...ty už nepatříš do naší party" řekl Kai a oba dva odešli z jídelny pryč.
,,Měl si to nechat být, teď z toho budeš mít jenom kvůli mně problémy."
,,Jimine, je mi jedno jaký to bude mít následky. Ať se z toho třeba podělaj, ale já je nenechám, aby tě takhle zesměšňovali."
,,Proč to pro mě děláš?Můžeš se na mě prostě vykašlat a-..."
,,Protože mi na tobě záleží a taky tě mám rád............jako kamaráda."vyhrkl jsem ze sebe a snažil se navázat jiný téma. Jimin si ze zadní kapsy džín vytáhl peníze a já jsem si vzpomněl, že prachy na oběd jsem zapomněl doma na jídelním stole.
,,Co je Kookie?"zeptal se roztomile
,,Zapomněl jsem si doma peníze"
,,Tak já ti dám. Na" z kapsy vytáhl další papírovky a podával mi je.
,,Ne. Já stejně nemám hlad" mám a velkej, ale je mi trapný si od někoho brát peníze.
,,Ale nekecej, ještě před 5 minutama sis stěžoval, že máš hlad, tak ber. " Protočil očima a s úsměvem mi peníze položil na dlaň.
,,Jungkooku, pojď k nám!" zaslechl jsem svoje jméno a přesměroval jsem pohled na Yoongiho, kterej na mě pořvával přes celou jídelnu. S Jiminem jsme se k němu vydali a sedli jsme si vedle sebe naproti němu a Jinovi. Jin a Yoongi jsou moji kamarádi ze čtvrťáku.
,,Ty jsi ten novej, že jo?"zeptal se Yoongi a pohlédl na Jimina, kterej pouze přikývl na souhlas a naší debaty s Jinem a Yoongim se vůbec nezúčastňoval. Od kdy je tak tichý?
,,Jimi-shi, mamka zve dneska v sedm celou tvojí rodinu k nám na večeři" oznámil jsem mu, nacož Jimin přikývl a usmál se na mě.
,,Jo, přesně!" Yoongi flákl rukou do stolu, začal se smát a já s Jinem taky. Už půl hodiny tu sedíme a povídáme se o všemožných blbostech, co jsou vtipný...teda aspoň nám vtipný přijdou. Jimin k nám celou dobu jen tiše přihlížel a pak se zvedl od stolu.
,,Už půjdu"vzal si ze stolu mobil a klíče a chystal se odejít.
,,Tak počkej na mě, půjdeme spolu"
,,Ne, to je dobrý zůstaň tady s klukama"usmál se na mě, ale poznal jsem, že ten úsměv byl nucenej.
ČTEŠ
Destiny day •/JIKOOK/
FanfictionJimin a Jungkook byli nejlepší přátelé už od dětství. To všechno se změnilo, když se Jungkook s rodinou přestěhoval do jiného města a s Jiminem se přestali výdat. Jaká bude jejich reakce, když se po deseti letech potkají na stejné střední škole? Bud...