Destiny day •/JIKOOK/

•3•

,,Hele! Už jde" drkl do mě Hoseok, když jsme se opírali o zeď školy a čekali, až jí otevřou. Před školu přijela černá audina, ze který vystoupil Jimin, jeho mamka se s ním rozloučila a hned odjela.

,,Jdu na to" oznámil nám Kai a vydal se naproti Jiminovi.

,,Čau buzíku, jak se máš?" strčil ho do ramene a stoupl si hodně blízko něho.

,,Huh? Proč mě takhle nazýváš ?"zeptal se nechápavě Jimin a já s Hoseokem jsme si stoupli vedle Kaie.

,,Se na sebe podívej. Tvoje uplý džínečky, všude samý náušnice, prsty plný prstýnků a holky z naší třídy si tě včera vyhledávaly na sociálních sítích a zjistily, že si model, jo? Většina kluků, co dělá modeling, jsou teplí " vysmál se mu Hobi. Tohle se mi vůbec nelíbí, jak se k němu chovají. Kdyby se dozvěděli, že i já jsem teplej, chovali by se takhle i ke mně, když jsem jejich kámoš?

Jimina jsem od hlavy až k patě skenoval pohledem. Všiml jsem si, že na zápěstí má ten samej náramek, jako já. Od doby, co mi ho dal, jsem ho ani jednou nesundal a Jimin ho taky nosí. Tomu jsem se musel sám pro sebe usmát.

,,Hele, už otvírají školu, jdeme " snažil jsem se aspoň trochu zachránit Jimina z téhle nepříjemné situace, což zafungovalo, protože Kai s Hoseokem Jimina nechali být a rozešli se ke vchodu školy. Mám v sobě nutkání Jimina chránit a být mu na blízku.

Celej den ve škole si Jimina nikdo už nevšímal. Teda až na mě a na holky ze třídy, který se ho snažily pořád někam pozvat.
Já jsem na Jimina pořád pokukoval, až jsem si připadal jako nějakej úchylák.

,,Jungkooku, převlíkej se" na hlavě mi přistálo moje bílý triko, který po mně Chanyeol hodil. Právě teď máme poslední dvě hodiny těláku a pak už konečně půjdeme domů.

Rychle jsem si na sebe hodil tepláky a triko, co mi přistálo na hlavě a vyšel jsem z šatny do tělocvičny za ostatníma.

,,Takže chlapci, první hodinu si zahrajeme vybíjenou a druhou hodinu poběžíte štafetu. Rozdělte se do dvou týmů a zvolte si kapitány" rozkázal učitel a všichni se začaly rozdělovat do dvou týmů.

Vybíjená mě nebaví a ani mi nejde, takže jsem vypadl hned mezi prvníma hned s několika dalšíma lidma a čekám, až konečně tahle pitomá hra zkončí.

Tým, ve kterým je Jimin, vyhrává a naopak tým, kde je Lucas a Kai, prohrává. Po chvilce vypadl i Lucas a Kai nastoupil do pole jako kapitán. Jimin se pořádně napřáhl a míč letěl přímo Kaiovi do obličeje, čímž byl vybit a hra zkončila. Jiminův tým si mezi sebou začal plácat, že vyhráli, zatímco tým Kaie se poraženicky vydal z tělocvičny ven na školní hřiště.

,,Tohle si odpykáš" prskl Kai po Jiminovi a šel ven za zbytkem třídy.

,,Teď budete běhat štafetu. Tým, co bude nejrychlejší, dostane jedničku a tým, co bude nejpomalejší, dostane trojku. Tak jak vás budu číst, budete si stoupat na dráhu."

,,První tým ......

,,Druhý tým.....

,,Třetí tým Daniel, Suho, Kai, Jungkook

,,A čtvrtý tým Felix, Baekhyun, Yoongi a Jimin " jakmile učitel dočetl naše jména, všichni se rozestavili po hřišti na místa do svých dráh. Za chvilku zazněla píšťala a vyběhli ti první. Pak druzí, třetí a na konec čtvrtí. Jako čtvrtí běžíme já, Jimin a ještě dva kluci.

,,Podkopni Jiminovi nohy " řekl mi v rychlosti Kai, když mi předával kolík a já vyběhl. Tohle předci nemůžu udělat.

Ti dva kluci byli daleko za náma a my s Jiminem jsme běželi pořád vedle sebe. Už jsme byli skoro před cílem a Jiminovi se rozvázala tkanička na botě.

Podíval jsem se na Kaie, který stál v cíli a pozoroval mě, pak přikývl a hned, jakmile jsme s Jiminem doběhli do cíle, jsem mu šlápl na tkaničku a on spadl. Měl celý sedřený předloktí a nejhůř na tom byly jeho kolena.

,,To máš za to, že si mi hodil míč do ksichtu " vysmál se mu Kai a já jsem se na Jimina jen omluvně podíval.

,,Proč si to udělal?" zamračil se na mě Jimin, když jsme došli do šaten.

,,Protože to prostě udělal" přišel do šatny Chyneol a odpověděl za mě.

,,To není důvod. To koleno docela dost bolí."přistoupil k němu Jimin a natiskl ho na zeď.

,,Jééje, tak si jdi pofňukat mamince. Seš jak malý uřvaný děcko " protočil očima a Jimin mu vrazil pěstí do obličeje.

,,Kreténe" zařval na něj Jimin. To už do šatny přišel i Hoseok a Kai.

,,Jak že si ho to nazval ?! Co si to dovoluješ ty buzíku ?" vedle Chanyeola si stoupl Kai s rudým obličejem.

,,Nazval jsem ho tím, co je. A nejsem buzík, tak mi takhle přestaň pořád říkat. Buzík je tady někdo jinej" Jimin se uchechtl a podíval se Kaiovi do očí. Kai už se neudržel a dal Jiminovi pěstí do obličeje, do břicha a pořád znova a znova. Musel jsem okamžitě nějak zakročit. Nikdo mu ubližovat nebude.

,,Hej! Kaii, zbláznil ses úplně? Nech ho bejt. Přestaň!" odtáhl jsem ho od Jimina, kterej se opíral o zeď a z nosu mu tekl proud krve.

,,Příště to dopadne hůř" pohrozil mu Kai a s klukama se vydali ven z šatny.

Hned, jakmile odešli, jsem přilítl k Jiminovi. Chtěl sem ho obejmout, ale věděl jsem, že nemůžu. Ne teď.

,,Nemlať mě prosím" fňukl, když jsem si k němu klekl.

,,Já ti nic takovýho neudělám, neboj. Jsi v pořádku?" zeptal jsem se ho starostlivě, mezitím co jsem ho zvedal ze země.

,,J-jo, asi jo. Jenom mě bolí to koleno" svůj pohled jsem přesměroval na jeho koleno, který bylo dost sedřený a tekla z něj krev.

,,Hele, tak teď půjdeme ke mně domů a já ti to zavážu, ano? Tvoje máma tě nemůže vidět v tomhle stavu. Nemusíš se mě bát, já ti neublížím." Jimin se na mě mírně pousmál a šli jsme ze školy ven ke mně domů.