Destiny day •/JIKOOK/

•8•

,,Kookie, už jsem doma!"uslyšel jsem hlas mojí mamky, který vycházel z chodby. Otočil jsem se na Jimina se zděšeným pohledem, který seděl vedle mě na gauči. Zvedl jsem se z gauče a šel jsem směrem k ní do předsíně a Jimin šel hned zamnou.

,,Ahoj mami, dneska jsi doma nějak brzo" pozdravil jsem jí, mezitím co ona si zouvala boty.

,,Jo, dneska vyjímečně jsem, protože šéf-.......J-jimin?"Jimin si stoupl vedle mě a mamku málem trefilo.

,,Jimine jak-...ale-...nemůžu tomu uvěřit."přistoupila k němu a pořádně ho objala.

,,Vůbec si se od malička nezměnil, pořád si tak roztomilej a si celej po tvojí mámě"Jimin se na ní pouze usmál a mamka se pak nechápavým a tázavým pohledem podívala na mě.

,,Já ti to všechno vysvětlým mami"táhl jsem jí za sebou do obýváku, kde jsme si sedli k jídelnímu stolu.

,,Jimine a tvoji rodiče jsou taky tady v Soulu?"zeptala se ho mamka, po 2 hodinách, co sedíme u stolu, popíjíme kakao a povídáme si.

,,Ano. Přestěhovali jsme se z Busanu. Myslím, že by se naše rodiny měly co nejdříve vidět. Moje mamka bude nadšená, až vás zase uvidí."

,,Ach, ovšem že ano. " nervózně se usmála.

,,Mohli by jste jít dnes večer k nám na večeři"řekl Jimin a věnoval jí svůj milý úsměv.

Po chvilce Jimin vzal do ruky mobil a vytočil číslo jeho mamky.

,,Ahoj mami"

,,Ano, jsem v pořádku, neboj."

,,Dnes večer k nám přijde speciální návštěva, tak uvař něco dobrého k večeři, jo?"

,,No to ti nemůžu říct, kdo to je"

,,Taky tě mám rád. Pa."

,,Mamiii! Pospěš si, máme tam být za 10 minut"zavolal jsem na mamku, která se víc jak půl hodiny líčila v koupelně, mezitímco já s Jiminem jsme už měli obutý boty a netrpělivě čekali na chodbě.

,,Já se bojím" promluvil najednou Jimin, přičemž měl uořený pohled do země.

,,Čeho?"nadzvedl jsem jedno obočí.

,,Reakce rodičů"pokroutil jednoduše ramenama.

,,Jimi-shi, bude to v pořádku. Vsadím se, že tvoje mamka bude reagovat naprosto stejně, jako ta moje."povzbudivě jsem se na něj usmál a rozcuchal mu vlasy, nacož se Jimin zamračil a vlasy si začal urovnávat zpět. Roztomilé.
Po chvilce za náma přišla už mamka a vyrazili jsme k Jiminovi domů.

,,Tybrďo, tak velkej barák" řekla mamka, když jsme stáli před domem a Jimin zazvonil.

,,Ahoj Jim-....Robin?"

,,Amber?"přistoupila mamka k tetě Robin a objala ji.

,,A to je Kookie, že?"zeptala se a já se mile usmál a uklonil.

,,Ty jsi tak vyrostl, už je z tebe pořádnej chlap, zatímco Jimin je pořád jak malej záprdek a už ani neočekávám, že někdy vyroste."zasmála se teta Robin, když jsme seděli u stolu a jedli večeři, na které jsem si opravdu pochutnával.

,,Mami, přestaň. A kde je vůbec táta?"zeptal se Jimin.

,,Ještě je v práci. Spíš mi řekni, co to máš na obličeji za ty malý modřinky"nastala chvilka ticha, kterou jsem nakonec já přerušil.

,,To je moje vina, já jsem-..."

,,Můžu si za to sám. Nepohodl jsem se s jením klukem ve škole a trochu jsme se porvali"Jimin mi skočil do řeči a jeho mamka na něj vykulila vystrašeně oči.

,,Mami, my s Kookiem půjdeme do pokoje"oznámil jí Jimin a za ruku mě táhl po schodech nahoru přes celou chodbu, až do jeho pokoje, kde za námi zavřel dveře a oddychl si.

,,Co je?"zeptal jsem se nechápavě.

,,Máma má až moc ukecanou pusu a začala by do všeho šťourat a o všechno se zajímat, takže bylo načase odejít" zasmál se Jimin a sedl si na postel. Já jsem se začal porozhlížet po jeho pokoji. Nebyl ani velký, ani malý, takovej akorát. Byl sladěn do bílý a tmavěmodrý barvy, což k němu sedělo a z pokoje byl ještě vstup na terasu. V pokoji měl ještě pár krabic s nevybalenými věcmi.

,,Jestli chceš, můžu ti je pomoct vybalit."Koukl jsem na Jimina a ukázal na plno krabic, co byly různě po pokoji.

,,Ne, to je dobrý. Pak to udělám."pouze nad tím mávl rukou.

,,Stejně nemáme co dělat, tak šup, řekni mi, kam patří tyhle věci"usmál jsem se na něj a z krabice jsem vytáhl nějaký knihy a oblečení.

,,Jungkookie, copak tam máš?"přišel ke mně Jimin a nahlédl přes mé rameno, když jsem delší dobu nevybalil žádnou věc a pořád jsem koukal na jednu jedinou fotografii, kde byla vyfocená celá Jiminova a i moje rodina.

,,Proč se naše mámy nestýkaly tak dlouho, když jsou sestry? To předci není normální, muselo se mezi nimi v minulosti něco stát. "Ukázal jsem Jiminovi fotku, kterou jsem držel.

,,Já nevím, nikdy jsem se na to neptal, ale teď to vypadá, že jsou obě dvě rády, že se zase setkaly. Ale ty si s tím nedělej starosti, ano?"dal mi dětskou pusu na tvář a pohladil mě po vlasech.

,,Jiminie, Jungkookie! Pojďte sem"zavolala na nás teta a my s Jiminem jsme po schodech seběhli dolů a posadili se k nim.