Destiny day •/JIKOOK/

•5•

,,Nechtěl by si tady přespat? Rodiče stejně mají noční. Myslím, že si toho máme určtitě dost říct, protože jsme se sakra dlouhou dobu neviděli."

,,No to teda máme. Tak dobře, přespím u tebe." usmál jsem se na něj a Kookie mi slabě strčil do hrudníku, čímž jsem si lehl a on si vedle mě přisedl na postel.

,,Vyhrnu ti triko, tak se nelekni " oznámil mi a tričko mi vyhrnul až nad žebra. Na ruku si vymáčkl nějakou průhlednou mastičku, která voněla po mátě a pomalu mi jí začal roztírat po břiše.

,,To ti pomůže rychleji zahojit ty modřiny. " povzechl si a smutně se na mě usmál.

,,Nemusíš si dělat kvůli mně starosti. Spíš mě docela hodně bolí to pravý koleno." Kookie pouze přikývl.

,,No...ehm...nebude ti vadit, když ti sundám ty... džíny ?"zeptal se mě nervózně a podrbal se na zátylku. Po chvilce jsem jenom pozoroval, jak mi jeho prsty rozdělávají pásek a pomalu sundavají kalhoty. Cítil jsem se tak nějak...zvláštně.

,,No to koleno vypadá dost blbě. Jakože hodně. S tím by jsme měli zajít k doktorovi"

,,Ne. K doktorovi ne. Bude to dobrý, jen mi to nějak obvaž." nemám rád doktory už od malička. Jungkook si nad mojí odpovědí povzdechl, koleno mi postříkal dezinfenkcí, očistil, a pak ho obvázal obvazem.

,,Dám ti něco na sebe" začal se prohrabovat ve skříni a pak po mně hodil černý tepláky, který jsem si na sebe oblékl.

-------

,,Páni, takže můj malej Chimchim je teď model?" Kook se napil z plechovky a usmál se na mě, když jsme si asi 4 hodiny v kuse povídali.

,,No jako tak nějak. Máma mě na to přivedla. Pořád mi tvrdí, že jsem krásnej a takovýhlety věci" protočil  jsem očima a hrábl do pitlíčku chipsů.

,,No tak to tvoje máma má pravdu"řekl jednoduše a já se začal červenat. Nesnáším to, protože v některých situacích je to trpané, třeba jako teď a Kookie se mi ještě začal smát.

,,Co je?"drkl jsem do něho a nafoukl tvářičky.

,,Vždycky si se takhle červenal" zasmál se a obejmul mě kolem ramen.

,,Mrzí mě, že jsme spolu nevyrůstali" řekl jsem po chvilce mlčení a zesmutnil jsem.

,,I mě to mrzí, ale to už nevrátíme Jiminie. Jsem rád, že jsme se potkali aspoň teď. Taky jsme se nemuseli potkat už nikdy. Ale už dost tohohle. Pamatuješ si na naší dovolenou v Řecku?" Jungkook změnil téma a věnoval mi jeho úsměv.

,,Jo, to byla dobrá dovolená"

,,No to teda! Potom, co si mi hodil toho kraba do boty a já na něj šlápl?" zasmál se a já s ním.

,,No a kdo se kvůli tobě ztratil v kukuřičném poli? JÁ" začal jsem se smát a dopil jsem zbytek tekutiny v mojí plechovce.

,,Je už docela pozdě, nepůjdeme spát?" zývl jsem a zamrkal očkama. Kookie se s pouhým přikývnutím vydal po schodech nahoru do svého pokoje a já ho následoval.

,,Chceš spát v pokoji pro hosty a nebo u mě v pokoji?"zeptal se mě. Ani jsem mu nic neodpověděl a už jsem se válel v jeho pohodlné posteli, nacož se Kookie jen usmál a lehl si vedle mě. Posunul jsem se ještě blíž k němu a levou ruku jsem si položil na jeho břicho.

,,Nevadí ti to? Kdyby cokoliv, tak mi řekni"

,,Jimi-shi, nevadí. Navíc jsem na to zvyklej, protože takhle jsme usínali vždycky jako malí." začal mě jemně hladit po vlasech a to mě vždycky rychle uspává, takže jsem asi do 2 minut spal jako mimino.

Ale ne na dlouho.