Destiny day •/JIKOOK/

•19•

Ráno mě probudil nepříjemný hluk, vycházející z obýváku, přesněji řečeno to byl spíš křik. Když jsem se tak zaposlouchal, zjistil jsem, že je tady Taehyung. Co ten zas tady dělá?

,,Jsi normální?! S kým ještě chrápeš kromě mě a Jungkooka?!"ozval se Taehyungův hlas, který řval na Jimina. Bez jediného přemýšlení jsem otevřel dveře od svého pokoje a vešel jsem do obýváku, ale ani jeden z nich mě neviděl.

,,S n-nikým. B-bylo to j-jen jednou"vzlykal Jimin a pořád popotahoval, přičemž držel Taehyungovi obě dvě ruce.

,,Blbá děvko"zařval na něj a Jimin začal brečet ještě víc.

,,S tebou jsem skončil"

,,Ne, p-prosím. Tae, to mi nemůžeš udělat, nechoď nikam, prosím!" Jimin začal naprosto totálně hysterčit a tahal Taeho za rukáv mikiny, ale ten se na Jimina jen znechuceným pohledem podíval a s prasknutím dveří odešel.

Jimin se svalil na zem a pořad hlasitě brečel a já si teprve teď uvědomil, co všechno jsem způsobil. Kdybych to Taehyungovi neřekl, nemuselo by to dopadnout takhle. Naprosto mě ničí vidět Jimina takhle hodně plakat a trápit se.

Pomalým krokem jsem k němu došel dřepl jsem si k němu.

,,Jiminie, pojď sem"chtěl jsem ho obejmout, ale on mě vší silou odstrčil.

,,Vypadni! Vůbec na mě nesahej. Proč jsi mu to řekl? Mohl jsem mu to říct sám, ale rozhodně jsem nechtěl, aby se to dozvěděl od tebe! Všechno si posral, kreténe!"zařval na mě dost nahlas ještě před tím, než zabouchl dveře od svého pokoje, kde pak strávil dost dlouhou dobu, vůbec nevycházel ven, až jsem se o něj bál, ale dovnitř mě nepustil, takže mi nezbývalo nic jiného, než jen sedět na gauči a čekat, až se Jimin uklidní.

,,Jimine, otevři...prosím"stál jsem u dveří už asi po čtvrté a čekal, jestli otevře. A konečně otevřel a já vešel k němu do pokoje.

,,Zničil si mi vztah, spokojenej ?"řekl chladně, aniž by se na mě podíval a sedl si na postel.

,,Jiminie, já jsem mu to nechtěl říct, prostě jsem se přeřekl, mrzí mě to" položil jsem svojí ruku na jeho rameno, ale on jí ze sebe surově strhl.

,,Říkal jsem ti, že na mě nemáš sahat"řekl naprosto nenávistně a věnoval mi takovej pohled, kterej jsem na něm nikdy v životě ještě neviděl. Nikdy jsem ho neviděl naštvanýho.

,,Jdi pryč, chci bejt sám"

,,Jimine, já -..."

,,Řekl jsem, ať od sud vypadneš, čemu si nerozumněl?"stoupl si hodně blízko vedle mě a koukal mi hluboko do očí. Kdyby byl žíravina, tak mám už dávno po očích. Radši jsem to nechal tak, poslechl ho a opustil jsem jeho pokoj.