Dokážeme Cokoli 3 - Návrat

Noční můry

  Jacka probudilo jemné zavrtění na jeho boku. Převalil se, chvíli mžoural do šera.
  Místo vedle něj bylo prázdné. Patřilo Fjodorovi. Jack rozespale zavětřil. Je přece brzy, ještě je tma. Kam šel?
  Opatrně se přetočil na druhý bok, aby nevzbudil ostatní psy, natisknuté na sobě.
  Ve velké noře, v puklině ve skále, spokojeně oddychovala celá smečka, kočky i psi. Zelenoočko s Isaacem, Kloki, Koran, Minerva, Tig, Medvěd, Flynn, River, Hnědák, Mýval - to je Jiskřin bratr- Jiskra samotná a spousta dalších.
  Zavřel oči. Třeba si šel jenom odskočit. Však on přijde.

  Probudil se. Zase tady nebyl. Jack věděl, že v noci odcházel dost často. Ale tohle už bylo divné.
Opatrně, potichu se zvedl a překročil oddychující Minervu. Byla natisknutá na Tigovi. Rozhlédl se. Mohutný Medvěd spal... Sám. Vždy byl raději sám.  
  Jack, když vylézal z pukliny, musel vyskočit na hodně vysokou závěj sněhu. Sníh byl do výšky jeho ramen a zmrzlý, takže povrch klouzal, ale alespoň se nikdy nepropadal.
  Tlapky mu podklouzly, ale rovnováhu nakonec udržel. Obešel obrovský pařez, který se ve vykrojeném záhybu skály skrýval, a na kterém Jack často sedával, aby měl přehled o táboře, a kývl na hlídku. Tou byl dnes Falco.
  ,,Falco? Neviděl jsi Fjodora?"
,,Ale ano," kývl rozespale pejsek, ,,šel támhle, k vyhlídce."
  Vyhlídka byla část tábora. Vykrojená plocha ve skále, s pařezem a několika norami, měla široký východ, kde byl sráz dolů a odtud bylo nádherně vidět až na konec obrovského kráteru mezi horami, kde naši Lovci, tak se jmenuje Jackova smečka, žijí.
  ,,Falco, běž si odpočinout. Až do poledne máš volno."
  ,,Děkuji, Alfo."
  ,,Jo. "
  Jack pomalým krokem došel až na určené místo. V šeru viděl proti krajině jen drobnou temnou siluetu.
  Přisedl si k němu a olízl mu čumáček.
  Fido se otočil a zabořil čumáček do Jackovy bílé náprsenky.
  Plakal.
  ,,Co se děje?" Zašeptal Jack. ,,Prosím, řekni mi to."
  ,,Nemůžu. Naštveš se. Zakázals nám to a já to pořád dokola porušuju."
  ,,Nenaštvu se. Já nechci, aby ses trápil. Když to řekneš, uleví se ti."
  ,,Ne, Co když to přivolám?"
  ,,Fido..." Prosebně kníkl Jack. ,,Jsi můj druh. Miluju tě," olízl mu hlavičku, ,,a nemusíš se bát.  Jsem tady pro tebe."
  Fido vypadal, že váhá. Zdráhal se, otevřel tlamu, a pak, jakoby si to rozmyslel, ji zase zavřel. ,,Já..."
  ,,Do toho," usmál se Jack.
  ,,Mám noční můry." Fido zaryl drápy do ledu. ,,Jenže...jsou..." Zhluboka se nadechl. ,,Jenže jsou o Akimovi. O jeho světě."
  Jack se zarazil. Věděl, že Akim tehdy existoval, protože v něj všichni věřili a svým způsobem ho nenáviděli za to, co udělal. A Jack mu odpustil. Akim zmizel, a Jack kladl na srdce své smečce, abyste jím netrápili a vůbec, nemyslel na něj.
  Ale i Jack to občas nevědomky... Porušil.
   ,,Fido, jsme tady už druhou zimu." Začal. Jeho druh ho přerušil. ,,Já vím!" Do očí se mu nahrnuly slzy. ,,Já vím! Ale ty výjevy, to co tam vidím... Je to tak skutečné! Jsou tam napůl rozložená, ale živá zvířata, je tam ta tma, mlha, smrad a žádné barvy. ON tam není. Ale to ostatní..."
  ,,Nezlobím se na tebe. Musím se ti přiznat, že včera jsem se sám procházel po lese. Všechno je opadané, a celkově to připomíná Druhou stranu. Fido," otočil se na něj. ,,Vyběhla na mně veverka. NORMÁLNÍ VEVERKA! A já jsem málem utíkal, protože mi najednou připomněla ty, co se roztékaly."
  Fido na něj hleděl. ,,Co budeme dělat...?" Hlas se mu zlomil.
  ,,Máš ty noční můry často?"
  ,,Skoro každou noc..."
  Jack si povzdechl.
  ,,Nevím co, ale na něco přijdeme."
  Věděl, že Fido si toho prožil hodně. Věděl, že Akim ho úplně ovládal a že Fido trávil většinu svého času v druhém světě. Zanechalo to psychické následky, strach, noční můry a nespavost. Nebo spíš nechtěl spát, aby neměl noční můry.
  Jack si povzdechl. ,,Fido, já vím, že se mi to snadno říká, ale...prostě...na to nemysli."
  ,,To jsou rady," odfrkl si kocourek.
  ,,Já vím. Prostě odpočívej a užívej si."
  ,,J- je nádherné počasí...?" Zkusil to kocour.
  ,,Ano, nádherný východ slunce," zadíval se Jack na protější hory. Byly osvícené žlutým zimním sluncem. Jack už nevěděl, co říct. Přitáhl si smutného druha k sobě.
 
  Jack jen tak seděl, dokud neucítil na svém ocase bolest. Vyjeknul a prudce se otočil, jen aby čelil chomáčku chlupů, který v tlamičce žužlal jeho hustě osrstěný ocas.
  Bylo to koťátko. Černo-šedo-zrzavé. Hodně chlupaté.
  Jack se uvolnil v ramenou.
  Z nejteplejší a nejbezpečnější pukliny ve skále se štrachala zrzavočerná chlupatá kočička, která se zubila od ucha k uchu. Jmenovala se Čmouha. Čmouha byla matka Jiskry s Mývalem a teď i téhle roztomilé kuličky srsti.
  ,,Mám tůj otas!" Zažvatlalo.
  Fido se sklonil láskyplně ke kotěti. ,,Ahoj, maličká. Neměla bys být v noře?" Jack pozoroval z boku Fida, jak jemně a citlivě se chová, jako kočka s mateřským pudem. Věděl, že v kocourovi s levým uchem napůl pryč a hlubokou jizvou přes tlamičku, bradu a čumák, v kocourovi s tak druhými drápy, že jimi dokáže rozpárat i psa, se skrývá citlivá a jemná duše. Šel z něj strach, ale doopravdy byl vystrašený on.
  Jackovi to rvalo srdce.
  Kotě znovu mňouklo. ,,Flodolku, pojď se mnou! Pojď mi vykládat psíběhy!"
  Fido se omluvně podíval na Jacka. Jack se usmál. ,,Jen běž, však hlídky rozdělit zvládnu."
  Jack počkal, až mýtina zase utichne, a když se mu matka asi popáté omluvila a odešla, a zadíval se na třpytící se sníh v táboře.
  Nechybí Fidovi třeba koťata? Jack nad tím už přemýšlel. Jack mu mládě dát nemůže.
 

  Jack se posadil na pařez. Zvenku začali vylézat psi a kočky. Jiskra vylezla jako první, popostrkována bručícím Medvědem. Po nich Jackův nejlepší kamarád Koran. A pak i Minerva s Tigem v závěsu. Zbytek smečky se vypotácel o něco později. Zelenoočko měl po ránu vždy problém vstát. Isaac mu musel vypomáhat.

  Jack si sedl na pařez a rozděloval jednotlivé úkoly.
  Jejich hlídky nepokryly CELÝ kráter, měly jen asi polovinu, jelikož k čemu je tak obrovské území, že.
  ,,Tak. Jak to dneska uděláme?" Zašeptal si pro sebe. Pak zvedl hlas. ,,Takže Isaac, Koran, Tig a Minerva si vezmou na starost lov. Snažte se ulovit nějakou laň. Malé kořisti teď v zimě moc není." Odmlčel se a dělal, že neslyší nespokojené mumlání z řad koček. Nebyly rády, že nechodí teď často na lov, a že jen hlídkují. Nakonec to ale přece jenom nevydržel. ,,Panstvo, chápu vás, opravdu, ale zajistit jídlo je přednější. Víte, že v létě vaše bravurné schopnosti hojně využíváme."
  Pak se otočil na zbytek. ,,Takže... Panter a Dot, ti si vezmou hlídku ke skalám na druhé straně a zpět, a..." Jack se rozhlédl po shromáždění. ,,A vemte si Medvěda, kdyby se něco pokazilo. Je to silný pes."
  Hnědošedý huňatý a mohutný pes kývl svou masivní hlavou a rozvážným krokem se vydal ke dvoum kočkám, černé a mourovaté.
  ,,Buďte v poledne zpět, někdo vás vystřídá." Dodal ještě Jack a počkal, až se všichni rozejdou. Asi půlka zbylých členů zalezla zpět do tepla nor.
  Až teď vylezli že škvíry v skále, té úplně napravo, léčitelé. Moudrý Duffy se šoural za energickým Cookiem, který v letu pozdravil Jacka a pelášil do doupěte. Zato Duffy na svého Alfu uctivě kývnul. ,,Omlouvám se. Na to, že už je dospělý, se pořád chová hrozně."
  ,,No, ale něco by ses od něj měl ale naučit. Jsi až moc... Klidný." Zasmál se Jack.

  Nikde ani noha, celý tábor byl v doupatech. Oba léčitelé teď vylezli ze školky, kde matky ležely s mláďaty. ,,Vše v nejlepším pořádku." Zamručel Duffy.
  Jack kývl. ,,Skvělé."
  Cookie zase utíkal zpět.
  Jack se pousmál, líně se sesul z pařezů, kde až dosud hlídkoval, aby měl tábor popřípadě pod kontrolou, a došoural se k noře matek.
  Opatrně nakoukl dovnitř, a když zjistil, že je ještě dost místa, aby se tam vešel on, vlezl dovnitř. V noře voněla suchá tráva a sladké mléko.
  Jack se zaměřil na umývající se matku Čmouhu. Ta zvedla hlavu a ukázala pobaveně na Betu smečky, který spokojeně oddychoval v pelíšku s koťátkem. Druhá matka ležela a spala se svými dvěma koťaty v rohu.
  Fjodor vypadal tak hezky, když spal s kotětem stulený do klubíčka.
  Jack se na něj chvilku díval, a pak se otočil na matku. ,,V pořádku, jen jsem přišel zkontrolovat, jak tady máte pohodlně a teplo."
  ,, Očividně víc než v doupěti bojovníků."
  Jack se tlumeně zasmál a vylezl ven.
  Usadil se na pařez a položil si hlavu na packy.
  Hory s bílými čepičkami vyhlížely divoce a nespoutaně, zároveň však mírumilovně.
  Jak svému druhovi pomůže? Co má dělat?
  Možná, že se půjde poradit k Měsíční smečce. Tak pojmenovali psy a kočky v posmrtném životě. Ano. Ti budou znát odpověď.