Dokážeme Cokoli 3 - Návrat

Nic tady není

Jack vedl svou smečku dál. Tady, po třech dnech cesty, se konečně začali dostávat z hor. Mělo to však i negativní účinky. Sníh už nebyl zmrzlý a tvrdý úplně. Občas se pod těžšími psy propadl. Většinou to byl Medvěd s Flynnem, a tak už nesměli nosit koťata. Bylo by to nebezpečné.
Noví učedníci se činili. Jack byl hrdý. A doufal, že budou moct vyrůst v jejich původním domově, v hradu, kde vyrostl on sám.
Sníh vodovatěl a místy už byla vidět holá skála.
Jacka ozýbaly tlapky, a psům, včetně něj, i dokonce někdy praskaly. A nejhůře na tom byla štěňata. Léčitelé dělali, co mohli, ale i tak to bylo bez bylinek málo. Měli jen to nejnutnější, a to ještě poskrovnu.
Tentokrát se zastavili na noc u řeky. Byla zamrzlá a led vypadal opravdu silný, unesl tedy všechny psy, když chodili po jednom.
V maličkém zákrutu pod holým keřem se všichni natiskli k sobě, kožichy naježené, aby udrželi teplo. Jack je pozoroval z povzdálí. Povzdechl si.
Kočky spaly u sebe, psi spali u sebe. Ovšem, tak nějak se rozdělili. Kočky už se psy nespaly promíchány, jako tomu bývalo předtím. Tohoto detailů si Jack plně všiml až teď.
Uslyšel za sebou pohyb. Koran.
Oranžovobílý husky se bokem přitiskl k Jackovi, v tlamě držel hubeného zajíce.
,,Zdravím mého Alfu," pustil kořist na zem. ,,Tohle je jediné, co jsme našli. Bohužel. Snad něco sežene ještě druhá skupina..." Vydechl obláček páry do nočního mrazu.
Jack nepřítomně přikývl. ,,Jak dlouho už se to děje?" Ukázal čenichem na spící tlupu.
Koran přesně věděl, co Jack myslí. ,,No...nevím. Chvíli. Ale teď, když je hlad, se to zhoršuje. Hádají se." Nervózně si olízl tlamu. ,,Na včerejší výpravě jsem to jakžtakž urovnal, ale kočkám se to nepozdává."
,,Co s tím uděláme?" Zeptal se Jack.
,,To já nevím!" Otočil se překvapeně Koran na Jacka. ,,Ty jsi Alfa."
,,Potřebuju poradit..."
,,Proč to neřešíš s tvým Betou?" Ozval se Koran znovu, tentokrát nejistě. Jack zamyšleně zabloudil pohledem ke svému druhovi. Ten právě váhavě a nemotorně přecházel břeh, jen aby se uvelebil na pokrouceném stromu nad ledem.
Z uzlu těl se vynořila pohoršená hlava Minnie. ,,Laskavě škrábej ze spaní někoho jiného!" Ozvalo se přidušeně.
Jack si nebyl jistý, jestli se mu má svěřit. Jestli by se to dozvěděli další, nastala by panika a smečka by se pustila do sebe.
,,Ale notáák." Koran do něj kamarádsky šťouchnul ramenem. ,,Jsem tvůj kámoš! A já to nikomu neřeknu!"
Jack si povzdechl. ,,Má zlé sny. Prožil si toho hodně a pořád se mu to vrací."
Koran soucitně kývl. ,,Jo. Nevypadá moc dobře poslední dobou."
,,No právě."
,,Tak mě napadlo... Že by potřeboval pauzu."
Jack přikývl. ,,Jo. Ale... Co s ním?"
,,No...upřímně... S koťaty mu to jde."
,,Myslíš jako pomocnou chůvu?" Pobaveně zavrčel Jack. ,,Asi jo. Víš co? No vůbec není špatný nápad. Ale musím se ho zeptat a taky potřebuju nového Betu." Zamyslel se. Pak se otočil na Korana. ,,Ty. Proč ne ty!"
Koran se zvedl a nervózně zakoktal: ,,A-ale já to nemyslel tak, že bych snad chtěl přebrat..."
,,Já vím, já vím!" Přátelsky do něj drcnul. ,,Ale jsme dobří přátelé a ty jsi včera opravdu projevil kus talentu! A navíc jsem ti tak jaksi ještě nesplatil to, co jsem ti udělal, když jsme se potkali." Roztěkaně se rozhlédl. ,,Pořád se cítím trochu blbě."

V noci Jack domluvil chvějícímu se Fjodorovi, aby zalezl zpátky s ním k ostatním, a tak spali spolu. Ale měl sen.

Stál na širém prostranství, kde se válely, těsně nad zemí, cáry mlhy. Nemohl se pohnout. Zle se mu dýchalo.
Nikde nic neviděl, jen v dáli jakoby tu a tam stál strom. Ten mrtvý, pokroucený pahýl. Ale neviděl je jasně, a ty myšlenky se snažil vytěsnit. Přece tady nebude navěky. Jestli se tady něco naučil, tak to, že se nemusí zbytečně rozčilovat.
Stál tam a pouze se rozhlížel. To mohl. Dobře.
Obracel hlavu ze strany na stranu, div si nevykroutil krk, ale neviděl jinak nic.
  Něco ho začalo škrábat na tlapkách a páku na břiše. Podíval se pod sebe. Že země vyrůstaly šlahouny trnitého keře a plazily se po Jackovi. Drásaly mu kůži a stahovaly ho.
Nemohl se nadechnout...

  Trhl sebou. Fjodor horečnatě oddychoval a zatínal drápy do Jackova kožichu. Bolelo to.
Jack vstal a olízl mu hlavičku, aby ho probral. Kocour zamrkal. ,,Promiň..." Provinile se otočil.
  ,,To nic. Ale vstávej, než se vzbudí ostatní. Musím s tebou něco ujednat."
  Viděl na kocourově tváři výraz nejistoty. ,,A... A co?"

  ,,Vidím, jak jsi poslední dobou...ve stresu. Dělá ti místo Bety špatně? Nechci tě shazovat, ale-"
  ,,-dělá." Odsekl kocour rychle, jakoby měl problém to vyslovit. ,,A jestli mě chceš nahradit někým jiným, budu jen rád. Zklamal jsem."
  ,,Proč si to myslíš?"
  ,,Není normální abych měl takové sny. Akim už není, to bych ho tam potkal, a-"
  ,,Udělal jsi pro nás hodně, to ví tady každý," konejšivě se Jack ke svému druhovi přitiskl. ,,A já mám nápad, který by se ti možná líbil."

  Jack seděl na vyvýšeném břehu nad ostatními, po svém boku měl Fjodora a Korana.
  ,,Má smečko. Předtím, než se najíme, bych vám potřeboval říct, že jsme se dohodli, že si vyberu nového Betu. Je to ze zdravotních důvodů Fjodora, a moc rád bych ho přiřadil Matkám na hlídání koťat."
  ,,Ale já už jim pomáhám!" Ozval se Medvěd.
  ,,Bude se nám hodit i další pomoc," přátelsky zavrněla Čmouha.
  Medvěd se chvilku zamyšleně díval na Jacka, pak se uvolnil v ramenou a zasmál se. ,,Jo, to je pravda. Nikdy není dost pomocníků s těma nezbedama..."
  ,,S okamžitou platností tedy jmenuji Korana svým novým zástupcem a Betou."

  Teď ještě rozdělit tu chudou kořist. Tak velké smečce nemohl dát všem.
  ,,Bohužel, moc kořistí jsme nechytili, ale s tím jsme počítali."
  Ozvalo se nesouhlasné bručení, a Jack pokračoval. ,,Budeme si muset vystačit s tím, že to rozdělíme matkám a těm, na které se moc nedostalo včera.