Dokážeme Cokoli 3 - Návrat

Podfuk

  Tu noc vyla celá smečka na měsíc. Vytí se rozléhalo a oslavovalo nového vůdce hlídky.
  Zvuk rezonoval a měsíční svit se třpytil ve sněhu.
  Grunge si v rohu lízal rány a vztekle vyjížděl na Naschu, která chtěla pomoci.
  Nascha ho nakonec nechala tak a posunula mu nějakou fialovo-růžovou kytku.

 

  Brzo ráno se probudil v Naschině doupěti.
  Protáhl se a oklepal od suchých lístků. ,,Dobré ráno," zamumlal.
  Nascha mu odpověděla trošku podrážděně.
  Jack zvedl hlavu. ,,Děje se něco?"
  Povzdechla si. ,,Ne, jenom nemůžu najít Mamič."
  ,,Mamič? To neznám..."
  ,,Je to proti bolesti, a je to o dost silnější než mák. Takové fialové..."
  ,,To, co jsi dávala Grungovi včera večer?"
  ,,Ano..."
  ,,Aha. Hele, teď musím na hlídku, ale slibuju, že ti pak přijdu pomoct hledat, ano?"
  ,,Tak zatím, a hodně štěstí!"

  Jack se se srdečným díky vyhrabal z teplého doupěte a vyrazil sestavit hlídku.
  Dorazil na nádvoří, a popošel k Alfovi. Ten ho znuděně poslal samotného. ,,Jdi sám. Kavan má nějakou práci, Grunge všechno bolí a má stlát pelechy a zbytek je stejně unavený po nočním hlídání..."
  ,,Dobrá. Děkuji." Otočil se a vyklusal z brány.

  Bral to kolem hranic rychlým během. Trošku ho začala pálit rána na tlapce, o které ani nevěděl. Byl tak zabraný do boje... Samotného ho to trošku děsilo.

  Kolem řeky bylo čisto. Naslouchal klokotavému zvuku řeky. Posadil se ke kraji a sledoval druhý břeh.
  Nemohl jít na druhou stranu. Prostě musel doufat, že se někdo objeví...
  Povzdechl si, poposedl a začal přebírat bodláčí v ocase.
  Začínala mu být setsakramentská zima. Už tady nemůže sedět dlouho. Smečce to přijde divné a on se tu nachladí.
  Čekal... a čekal.
  Ale nikdo nepřicházel.
  Povzdechl si a otočil se. No, tak podá hlášení někdy jindy.
  Je čas vrátit se zpátky...

 
  Jack došel zpět s těžkou hlavou. Už přesně věděl, kdy se střídají hlídky a jak to funguje. Mohli by v klidu prolomit obranu. A převzít si území zpět. Jenže měl dilema.
  Některým psům se mu nechtělo ubližovat. A když se nevzdají bez boje, bude to krvavé.
  A jestli by vůbec zvítězili.
  Vlků bylo asi třináct nebo čtrnáct. A byli mnohokrát větší než někteří psi...

  Jack si lehl vedle Kavana. V pozdním odpoledni už zacházelo slunce a bylo chladněji.
  ,,Ahoj," Zabručel Jackův nový kamarád.
  ,,Čauky." Jack se usadil a přitiskl se k němu, aby jim nebyla zima. ,,Můžu se na něco zeptat?" Zvědavě zavrkal.
  ,,A na co?"
  ,,Je to ohledně Grunge. Býval vždycky tak zahořklý a nepříjemný?"
  Kavan se pousmál. ,,Nee. Ale vždycky byl hodně oprsklý a drzý. Víš, kdysi míval na čumáku takovou bílou lysinku. Byla to taková prkotina. Ale všem se to líbilo. Byl pořád středem pozornosti. Ale jednou se vytahoval a proháněl v horách, kde jsme dříve bydleli, takové malé štěně. Hnědou fenku. A ona mu udělala ty jizvy, které mu zkazily vizáž. To štěně mu uteklo. Ale poté, co jeho lysina nebyla vidět, o něj hodně vlčic ztratilo zájem, a on nakonec že vzteku odmítl jednu, která ho měla ráda. Umřela po pádu skály. A on se z toho ještě nedostal..."
  ,,Hm..." Jack příběh přestal poslouchat kolem bodu, kdy se zmínil o štěněti. Je možné, že by to byla Minnie? Jestli ano... Zase se před ním Grunge snížil. Ano...určitě to byla ona. Zelenoočko mu vyprávěl o vlčích na cestě horama...

  Byl čas k večeři. Alfa, Beta a lovci už pokojně žvýkali své jídlo. Jack si ukázal na flák masa, který mu Grunge podmračeně přinesl. ,,Dobrou chuť," přiškrceně zavrčel.
  Jack poděkoval, jakoby nic a dal se do jídla. S chutí vše spolykal, zatímco se rozhlížel po ostatních.
  Zadíval sena Grunge, který ho pozoroval. S nenávistným, zlomyslným šklebem.
  Jack se na něj otočil. ,,Co je?"
 
  Grunge se postavil. Jack se jej snažil bedlivě sledovat, ale nějak se mu mlžil pohled, a hlava mu ztěžkla. Co se to...
  ,,Vyzývám Jacka o své místo," zavyl směrem k Alfovi.
  Jackovi ta slova rezonovala v hlavě, ale nevnímal jejich význam. Snažil se je uchopit, ale rozletovala se mu do všech stran.
  S námahou se postavil. Nohy měl tak slabé... Jako štěně... Proboha, že on mu něco dal do jídla?!

  Jack zavrčel a zapotácel se. Cítil, jak mu únava prostupuje celým tělem. Ale nebyla to ta zdravá, spavá únava po dobrém lovu.
  Tahle se plížila kolem, ochabovala svalstvo a smysly. Tušil, že to je ta druhá, smrtící únava. Jako když mu Alfa Krvelačných prokousl hrdlo a on se propadl do lákavého spánku.
  V duchu panikařil.
  Neviděl nic než jen rozmazané tvary. A zhoršovalo se to každou sekundou.
  Ucítil prudký náraz, a Jack se uhodil do hlavy. Souboj musel být odstartován.
  Jack neměl sílu se zvednout. Vůbec neovládal svaly. Zavřel oči.
  Slyšel, jakoby z dálky, zvučné zavytí Naschy. Cítil ji u sebe, a jak mu cpala něco do tlamy. Muselo jí to dojít.
  Jackovi se v tu chvíli, když namáhavě polkl, obrátil žaludek. Nascha ho zvedla, aby vydávil vše, co sežral.
  Pak ho položila.
  Jackovi se mysl na chvíli projasnila, a slyšel zase hlasy.
  ,,Kolik jsi mu toho dal?! No kolik?! ... 
Ale vždyť ho tolik může zabít! Víš, jak je to silné?!"
  Jack ucítil zvláštní bolest na hrudi. Chtěl se nadechnout, ale zjistil, že to nejde. Vydal trhané zachraptění, a zvrátil hlavu dozadu.
  Cukal sebou a házel, byl v křeči, a ta nemá ne přestat. Tělo ho celé pálilo. Až si začal přát, aby usnul...
 
 
  Jack nebyl plně při vědomí. Ale nemohl umřít. Nemohl to udělat smečce. Musel to zvládnout...
  Pořád cítil, jak sebou jeho tělo zmítá, ale mírněji a mírněji, až to ustalo.
  Všude byla temnota.
  Slyšel smečku výt. Oslavovali Grungovo nové místo. Tradice, která se neopomíjela ani při smrti. Trochu ho to podráždilo, ale nemohl naplno vnímat své emoce.
  A pak nastal ten lehký pocit. Vznášel se. Kolem něj zářily stříbrné body.
  Ne!
  Musel ke své smečce!
  Zazmítal se v prostoru. Skoro to nešlo.
   

  A prudce se nadechl. Trhaně se postavil a nabíral vlhký jeskynní vzduch do plic. Stál u obrovského mléčně zářícího kamene.
  Ach ne...
  Jack se otočil. Stál tam Caspian. ,,Zdravím..."
  Jack mu vyplašeně skočil do řeči. Cítil, že je to špatně, že se něco stane. Přepadlo ho zlé tušení. ,,Ne! Musíš mě pustit zpátky! Prosím! "
  Caspian se usmál. ,,Ještě není čas..."
  Jack se naježil. ,,Ne! Něco se stane! Já tam musím, prosím!"
  Jack naléhal a naléhal. A Caspian dějem vševědoucně usmíval.
  A pak Jacka začalo pálit celé tělo. Bylo to nesnesitelnější a nesnesitelnější, dokud šému nezatmělo před očima.

  S trhnutím se probral. Klátivě se postavil.
  Smečka nevyla. Ani nebyla u něj.
  Všichni stáli natěsnaní u vchodu, a bylo slyšel zuřivé klapání čelistí, vrčení a pak... přidušené vyjeknutí.
  Jack se ještě na vratkých nohách doklátil k nim a prodral se k samotnému jádru chumlu.
  Stál tam Grunge. Měl tlamu celou od krve a hrozivě vrčel.
  ,,Ale ale... Nemyslel jsem si, že tě někdy uvidím znovu..."
  Fena, která se stala Grungovou obětí... Jack ji znal.

  To ne. Měl ji chránit. A selhal.