Dokážeme Cokoli 3 - Návrat

Vetřelcem

Traviny už nebyly, to co bývaly. Mezi balvany a vysokými stonky suché trávy se teď tyčily mladé stromky a vysoké keře. Traviny se zalesňovaly.

Jack se zastavil před hradem. Vydechoval obláčky páry, co nejtiššeji to šlo. Viděl na hradbách mohutné vlčí siluety.
Tento pocit byl tak povědomý... a tak cizí. Když poprvé přišel sem, viděl to samé. Cítil ten stejný strach a nejistotu. Tenkrát při něm stála i River. Ale neměl co ztratit.
Teď se na něj spoléhala celá jeho smečka.
Nesměl je zklamat.
Zhluboka se nadechl. A vykročil.

Vzpomněl si na Zelenoočka. Co mu kdysi říkal. Když putovali horami, útočili na ně vlci. Odehnali Minervu od svých rodičů a ona pak skončila u té šílené dobrmanky.

Jestli tyhle věci poznají, odkud je, zabijí ho na místě?
Ale i přes to všechno by se cítil lépe s obojkem na krku. Bez něj se cítil moc odhalený.
Bude muset udělat něco... aby nevypadal moc podezřele.
V tu chvíli se chladnou nocí ozval zvuk, při kterém tuhla krev v žilách.
Bylo to poplašné vytí. Smečka už o něm věděla.
A bylo zvučné a mrazivé. Jack nikdy nic podobného neslyšel. Byla v něm síla, divokost a nebezpečí.
Dva vlci se vyřítili ven vchodem.
Jack se stihl přikrčit, a pokulhával tak dva kroky blíž, než ho vlk srazil.
Jacka překvapila vlkova síla, a už mu došlo, proč s nimi Lovci nemohli bojovat.
Byl to kolos. Měl obrovské tlapy jako Flynn s Medvědem. Tesáky měl tak dlouhé a byl tak těžký...
Jackovi v tu chvíli došly dvě věci.

Že tady mu síla nebude hned tak platná.

A že už má dost všeho. Bylo toho moc. Sám sebe nutí do sebevražedných misí. Možná skutečně není v pořádku...

Kulhal a nepřítomně zíral před sebe. Skoro si nevšiml, že prošel ohořelými zdmi hradní zříceniny. V hlavě mu teď zela jedna jediná myšlenka.

Jestli se z toho dostanu živý, končím s pozicí Alfy. Chybí mi jen starost o lov. Nebudu se zabývat takovými složitými starostmi. Budeme s Fidem hezky se smečkou. A budeme si jen užívat poklidného života...

Vlk, který jej předtím srazil na zem, byl šedivý samec, s jizvami na čenichu. ,,Hni sebou, trosko!" Zavrčel posměšně a dloubl do něj.
Jack jakože bolestně zaskučel a zavrávoral, ale musel se hodně držet, aby toho psa nehryznul do čenichu.
Ta fena vypadala spíš zamyšeně.
Jack si užasle prohlížel vnitřek hradu.
Tam vzadu, kde bývaly staré stoly jako doupata, které samozřejmě shořely, o roh se opíral spadlý strom, překrytý větvemi jehličí a kůžemi zvířat, takže to tvořilo velký pelech.
Více vprostřed zjevně spadl kus hradeb z vrchu, a teď sloužila suť a kamení jako trůn pro Alfu.
Obrovský. Šedý. Vlk.
Jack se s předstíranou úctou podřízeně sklonil.
Cítil na krku jeho pohled, a cítil, jakoby mu viděl až do jeho nitra.

,,...vstaň, cizinče. Kdo jsi?" Zahřměl Alfův hluboký hlas.
Jack cítil, jak se na něj upírají pohledy celé smečky, která vylezla z pelechu.
Jack si odkašlal. ,,Alfo. Jmenuji se Jack. Jsem samotář, a chtěl bych místo ve tvé silné smečce."
,,Vždyť ani nezná pravidla!" Odfrkl si pohoršeně vlk s poškrábaným čenichem. Alfa jej umlčel. ,,Drž tlamu, Grungi." Zavrčel unaveně a otočil se zase na Jacka.
  ,,Proč si myslíš, že bychom tě přijali? A navíc nejsi vlk."
  Jack se zamyslel a se vší úctou tiše pronesl: ,,Míval jsem kdysi smečku. Ale zabili je. Býval jsem jejich nejlepší bojovník, a mohl bych to dokázat, až mi pomůžete s tlapou." Pozvedl ji, aby ukázal, jak ho bolí.
  ,,S tlapou? Co máš s tlapou?" Ze stínu se vynořila hnědo-bílá vlčice s občasným šedým místem. Měla šedé oči.
  Vypadala laskavě.
  Alfa se zašklebil. ,,Nascho, vezmi tuláka a ošetři ho. Necháme si ho na zkoušku.
  Nascha se pousmála a podepřela Jacka. Stihl k Alfovi zamumlat vděčné děkuji a kulhal s ní.
  Tihle jsou docela přátelští. Uvidí...

  Dorazili zpět k východu a zabočili. Jack si všiml otvoru ve zdi, zakrytého kůží. Dál v chodbě byl tunel s podzemním sklepem.
  Oni dva se protáhli do jeskyňky.
  ,,Takže, Jacku...kde tě to bolí?"
  Jack přešlápl a pak zvedl jednu přední tlapku. ,,T-tahle." Nelíbil se mu její lyšácký výraz.
  Ona se pobaveně zašklebila. ,,Tak jez." Přisunula mu maso. ,,Sledovala jsem tě. Nebolí tě nic, že?"
  Jack se naježil. ,,Jaks to poznala?!" Zavrčel tlumeně.
  ,,Ukázal jsi mi úplně jinou tlapu než předtím."
  Jack se zamračil a sledoval ji. Řekne to?
  Ona se zasmála. Jacka studem zasvrběly tlapky.
  ,,Nepovím jim to, když mi slíbíš, že nebudeš dělat další blbosti." Pokárala ho jako štěně, které se zatoulalo moc daleko od pelechu.
  ,,Rozkaz, madam," pousmál se. Líbila se mu. Připomínala mu starostlivou ale přísnou maminku.
  Jack si lehl, a pozoroval ji při práci. A když si tady lehl, něco ucítil v suché podestýlce. Zabořil čumák do listí. Cítil Duffa, a svou smečku. Tak slabě. Vlci to nejspíš necítili. Neznali Loveckou smečku.
  Rovnala si byliny a něco si u toho mumlala.
  Jack pozvedl uši. Cítil se...doma. Ležel a užíval si to, i když venku chodilo asi deset vlků. Bylo jich míň než Lovců, pokud už je viděl všechny.
  ,,Cestovní byliny?" Zvědavě pohodil čumákem k hromádkám na podlaze.
  Nascha se udiveně otočila. ,,Znáš je?"
  Jack se shovívavě usmál. ,,Můj léčitel mne jako štěně něco naučil, když mě ošetřoval." Ukázal čumákem na hluboké rýhy v rameni.
  ,,Ou," sykla lítostivě.
  ,,Ne," zabručel Jack. ,,Nechci, abys mě litovala. "
  ,,Takže..." Zatřepala hlavou a blíže si ho prohlédla. ,,Co všechny ty jizvy?"
  ,,Byl jsem bojovník. Pro svou smečku bych zabíjel. Zabíjel jsem. Ale to už je pryč."
 
  Povídali si dlouho, až skoro do rána, než oba odpadli nad bylinami. Jack jí s nimi pomohl.

  Předtím, než usnul, si pomyslel: Tihle jsou milí. Ona je milá. Nevím, jestli je dokážu nechat vyhnat...