Dokážeme Cokoli 3 - Návrat

Zase jsme všichni

  Jack právě vcházel do provizorního tábora. V zádech měl Půlnoc, Tmu, Verona a Vichra.
  Celý tábor utichl, a všichni se otočili na nově příchozí.
  Duffy pochmurně hleděl na toho černého polo-vlka. Veron se velmi pokorně a nejistě rozhlížel.
  Nikdo nic neřekl, a tak promluvil Duffy. ,,Jacku, máš vůbec ponětí, KOHO jsi sem právě přivedl?" Zavrčel nervózně.
  Jack se pousmál. Už znal celý příběh. ,,Ano. A vše vám vysvětlím. V naší historii byla křivda. Ale nejdříve jsem něco slíbil."
  ,,...Veron?" Ozvalo se úplně vzadu. Přes ty psy se začala prodírat mohutný Hnědák. ,,Slyšel jsem Veron?" Naléhavě zvolal. Když toho černého psa spatřil, ztuhl a chvíli si ho prohlížel. Pak přistoupil o něco blíž. ,,Jsi to... Ty?"

  Bylo to takhle: Kdysi dávno, když se smečka zformovala, vládl Alfa, který byl napůl vlk, a jeho Beta, napůl vlčice. Měli dva syny, Verona a bývalého Alfu před Zelenoočkem. Nechával si prej říkat Kostilam, jeho pravé jméno už si nikdo nepamatuje. A Kostilam byl krutý. Vrah. Alfa s Betou zemřeli a smečka měla náležet Veronovi. Jenže Kostilam na něj svedl hroznou vraždu. A tak vyhnali Verona i se svými přáteli pryč. Matka se štěňaty Carem a Hnědákem, Veronova družka, musela zůstat, aby se dobře postarala o štěňata. Kostilam lovil psy, kteří nechtěně překročili hranice teritorií a krutě se u toho bavil. A Veron se celou tu dobu snažil převzít tak dobrá loviště a znovu se shledat s Mary, Carem a Hnědákem. Mary, Veronova družka, zemřela, když odmítla být družkou Kostilama. Chtěl se jí pomstít a štěňata zabít, ale ona je tak zuřivě bránila, že sama zemřela. Oni dva přežili. Zbytek už znáte sami.

  Celá smečka se toto dozvěděla, když společně příběh dali do kupy, nakonec se atmosféra uvolnila. A bylo rozhodnuto. Tohle psi si zažili dost a vrátí se, kam patří. S Lovci. Domů.

  A tak se stalo, že se zase všichni dali do pohybu.
  Sníh křupal pod tlapkami. Mladá černá fenečka tma nikdy neviděla z blízka kočku. Živě se teď bavila s Jiskrou.
  Flynn se Sněženkou se vzadu něčemu přihlouple chechtali a zřejmě to byla fakt legrace. Jack se na ně otočil, když si všiml, jak se Flynn na Sněženku dívá. Tak měkce. Jackovi bylo hned jasné, o co jde. Usmál se sám pro sebe a přidal do kroku.
  Veron se zájmem naslouchal své vnučce Minnie a jejímu druhovi Tigovi. Jack si alespoň myslel, že jsou druhové. Ale tak nějak si to myslel.
  River občas také prohodila několik málo slov s otcem jejího druha.
  Všichni psi se dokonale spojili.

  Uběhla hodina, dvě, tři, čtyři.
  Stromy v tomhle lese byly vysoké. Panter s Čmouhou se nejistě rozhlédli. Vypadalo to, že chtějí něco říct. Místo toho se ozvalo radostné zavýsknutí River. ,,Řeka!" Prořízl její čistý hlas utrmáceným funěním.

  A Jack už věděl, kde jsou. Věděl, že tohle je ta řeka, kterou už tolikrát přebrodil. Ze které tolikrát pil a u které spal se svým druhem.
  A tak se brzkým večerem rozezněly radostné hlasy. Psi i kočky skákali do vody a přebíhali na druhou stranu. Ale nikdy nic nejde podle předpokladů, že?

 

  Když Jack ucítil čerstvou značku teritoria, uvědomil si, že je něco hrozně špatně.

  Tohle ne...

  Vlci.