Dokážeme Cokoli 3 - Návrat

Proklatí...?

Jack odvedl všechny na malou útulnou mýtinku. Už nebudou daleko od svého pravého domova. Měl dobrý pocit.
  Celá smečka schlíple lehla, kde zrovna stála. Byli smutní, že se jejich bývalý Beta tak ošklivě zranil. Teď už nebude Betou nikdy.
  Smrk se Sněženkou se drželi pořád u sebe, ale Jiskra se rozhodla se s kocourkem seznámit. Byli zhruba podobného věku. Šla s nimi.
  Jack se rozhodoval, jestli půjde on. Bude slušné se představit jako Alfa a požádat na pár dní o možnost tady lovit. A určitě se najde i způsob, jakjim pomohou.
  Nemohl se podívat na svého druha. Potřeboval jít pryč. Styděl se, že ho neochránil.
  Jsem hrozný druh.
  Lehl si. Musí si odpočinout, než vyrazí. Půjde sám...zase.
  Byl zvyklý. Byl zvyklý sloužit smečce na život a na smrt.
  Možná je to špatně.
  Možná, že nikdy s Fidem nenajdeme klid, když se budu vrhat do nebezpečí. Sám.
  Duffy mu to kdysi vysvětlil. Byl závislý na nebezpečných situacích a cítil přehnanou potřebu vynahrazovat vše, co způsobil. To on nalákal Akima do smečky. Ohrozil tím všechny.
  Ale oni ho přeze vše přijali. Byla to jeho pravá rodina. Cítí... Povinnost ochraňovat je.
  Zaposlouchal se do šumu holých stromů.
  Zklamalo ho, že se kočky oddělily od psů.
  Musí je dovést domů. Musí... Je zase sjednotit...
  Zahlédl, jak se k němu blíží psi. Flynn, Sněženka a Amber. Flynn se dobrosrdečně šklebil. ,,Jacku, mohli bychom na lov? Než to domluvíš, můžeme jít i mimo hranice, kdyby jsi nesouhlasil s lovem bez dovolení."
  Jack se usmál a zvedl se k odchodu. ,,Tak mimo hranice jo. Abych už vyšel. A jsem moc rád, že zapojuješ nové členy." Mrkl na Sněženku. ,,Dávej na něj pozor."
  Flynn se najednou široce usmál. Šťastně jako štěně.
  Jack se zarazil. ,,Co je?"
  ,,Jsem rád, že mě bereš jako člena. Nejsem původní..."
  ,,Jsi tu přece dlouho. A já taky nejsem. Skoro nikdo, vlastně..." Zarazil se. No jo. Těch čtyřicet až padesát psů, co ovládali široké okolí.... Většina přišla o život v první velké bitvě.
 

  Jack klusal cestou, kde se pachy nejvíce překrývaly. Buď na někoho narazí, anebo si tábor najde prostě sám... 
  Mysl se mu pořád vracela k Fidovi. Určitě viděl, že se necítí v bezpečí. Byl si jistý, že u něj je v klidu. A všude je moc psů. Ale na určité straně, v určitém chumlu... Ztuhl. Naježil se, a oči šému rozšířily. Netušil však, kdo je příčina té úzkosti...
  Bude to muset zjistit. Bude tomu muset zabránit. A až se dostanou domů, budou tam šťastně a poklidně žít, a vychovávat další generace Lovců.
   Ale nejdřív musíme mít sílu, abychom se tam dostali.
  Dostali se domů.
 
  Jack vnímal, jak se krajina mírně vlnila a střídavě vybíhal a zabíhal do malých lesíků, střídajících se s loukami, ještě pokrytými ledem, sněhem a jinovatkou.
   Do tlapek to studilo.
 

  Už myslel, že to zase přeběhnul. Vyznat se tady byl oříšek. Už cítil hranici, a stanul na louce nad propastí. 
  Otřásl se, když mu myslí probleskl obraz Fida, který se marně snaží zvednout, i když ho levé packy neposlouchají.
  Zapudil myšlenku, když ho do nosu udeřil silný pach. Prudce se za ním otočil. Jakto, že si toho nevšiml?
  Na louce vyčníval kus skály, pod kterým se svažovala do země široká díra.
  To musí být tábor.
  Jack se zhluboka nadechl a pomalu přistoupil ke vchodu. ,,Haló?" Zabručel neohroženě. Připravil se. Možná, že bude muset bojovat.
  Zavolání se mu vrátilo v ozvěně.
  A pak se ozval další pes.
  Z temnoty se ozval hrdelní, hluboký hlas. Jackovi prostoupil až do morku kostí.
  ,,Pojď dál, cizinče."
 
  Jack pomalu sestoupil po hrubé skále do temné jeskyně. Leželo tam několik psů. Na malé vyvýšenině ležel Alfa. Ten, co odpověděl. Oči mu v šeru žhnuly, jizvy svítily v uhlově černé srsti. A uši. Z těch zbyly jenom cáry.
  ,,Co tě k nám přivádí?" Hlas rezonoval norou.
  Jack se pokusil nedat najevo nejistotu. Napřímeně se posadil a a odkašlal si. ,,Ty jsi Alfa?"
  ,,Ano. Dá se to tak říci, i když jsme malá smečka... co potřebuješ, samotáři?"
  ,,Nejsem samotář. Přišel jsem se zeptat. Mohla by má smečka lovit dva dny na vašem území?"
  ,,Tak smečka... Ale ano. Ale jen tolik, kolik je nutno. Mohu se cizince zeptat na jméno?"
  ,,Jsem Jack." Rozhlédl se po několikačlenné skupince, ležící ve tmě a tiše přihlížející rozhovoru.
  ,,Máš... Zajímavý šperk, Jacku." Předklonil se, aby se lépe podíval na Jackův obojek. ,, Jak jsi k němu přišel?"
  ,,Dříve to byla tradice naší smečky, když nastoupil dřívější Alfa. Dlouhá historie." Pokýval hlavou Jack.
  Alfa slezl a vydal se do rohu jeskyně. Vytáhl srnce. ,,Přijmi prosím, nabídku s námi pojíst. Je to malá čest, kterou mohu vzdát."
  ,,Děkuji. Ale nechci být a obtíž..." Ošil se Jack.
  Vstala černá fena s lesklou srstí a bílými flíčky na zádech. ,,Zůstaň. Zajímá mne tvá smečka. Konečně někdo!" Zarazila se. ,,Jmenuji se Půlnoc."
  Jack se rozhlédl. I černá hrubosrstá fena jménem Tma a hrubosrstý šedivý pes Vichr zabručeli na souhlas.
  Jack si povzdechl. Tak jo. Však Koran to tam zvládne...

  Seděli u jídla. Alfa se rozpovídal, vděčný, že vidí novou tvář. ,, Dříve jsem míval velkou smečku. Ale psi byli starší. Vyhnali nás z té předchozí... Ale netušíš, jak těžké doopravdy JE to všechno držet v chodu..."
  Jack se rozpačitě pousmál. ,,Vím. Jsem Alfa své smečky."
  Psi ztichli. ,,Cože?! Ale to bychom se k tobě chovali úplně jinak!!! Proč jsi nic neřekl?! Mysleli jsme, že jsi jen poslíček!"
  Jack se zasmál. ,,Ale vždyť jste pohostinní až až!"

  ,,A kam tedy jdete?"
  ,,Zpátky domů..."
  ,,A kde to je?"
  ,,Je to nádherné místo na travinách. Naposledy nás v zimě vyhnal požár. Náš hrad podpálili a lidé zabíjeli naše-"
  Psi ztuhli a Alfa zahřímal: ,,Cože?! Zopakuj to!"
  Jackovi se nelíbil jeho tón. Naježil se a vstal. Když se začalo schylovat k boji, byl on ten nelítostný. ,,Zkuste mi ublížit, protože já zmrzačím alespoň dva z vás!!" Zavrčel temně. Nebude chodit okolo horké kaše.
  K boji nedošlo. Alfa zmírnil tón, ale pořád zněl dost naléhavě. ,,Kdo jste? Kdo jsi... Ty?"
  Jack byl pořád v bojovém nastavení. Napřímil se a hrdě prohlásil, stejně jako kdysi: ,, Jsem Alfa Lovců a udělám vše, aby se dostali bezpečně domů. A kdo jsi TY, že si tak dovoluješ?"
  Ten polovlk, Alfa těchto několika psů,  vypadal ublíženě. Jakoby si vzpomněl na něco bolestivého. Vypadal, jakoby ho nakopali do žeber.
  Jack se uklidnil. Útočit nebude.
  Alfa se sklonil. Jack by skoro řekl, že studem. Třásl se mu hlas. ,,J-jsem Veron. Alfa... Alfa Proklatých."
  Do Jacka jakoby uhodil blesk.
 
  Pamatoval si historku od Duffa. Když přišel Duffy k Lovcům, byli krutí,.ale také bojovali s neústupnými Proklatými, které Veron vedl. Duffy tam byl v jejich poslední bitvě.

  Tohle byli ti postrachové?

  Lovci je porazili.

  Jack se otočil k odchodu.
 
  Veron ho zastavil. ,,P-počkej! Jestli nechceš znát můj pohled, tak mi alespoň řekni, jak se mají Car s Hnědákem. Prosím... jsou to má štěňata...
  Jack se zarazil. ,,Tak proč nebyli s tebou?
  ,,Bylo to složité..." Čekal na svou odpověď dál beze slova. Jack dlouho neodpovídal. Veron šeptl: ,,Vždyť já ani nev, jestli si mě pamatují..."
  Jackovi se stáhlo hrdlo. Car byl mrtvý už od první bitvy s Akimem. Jak to má říct truchlícímu tatínkovi?

  Nakonec se odhodlal.

  ,,Hnědák se má dobře. Má družku a dospělou dceru Minnie. Car... Ten je mrtvý."

  Trvalo nekonečně dlouho, než Veron promluvil a než vůbec zvedl pohled. Když tak učinil, v jeho očích nebylo nic než jen bezbřehý smutek.

  Jack mu to viděl na očích. A musel to udělat,i když tenhle pes zabil tolik Lovců. Ale to Jack taky. Jsou si podobní.
  Jack si povzdechl. ,,Vezmu tě za ním, chceš?"