Dokážeme Cokoli 3 - Návrat

To ne

  Jack se protáhl pod plotem, jako tenkrát.
  Sněženka si ho nedůvěřivě prohlížela. ,,Kdo jsi?"
  ,,To jsem já, Jack!"
Uvolnila se v ramenou. ,,Jacku! Ale...kde se tady bereš..."
  ,,Slyšel jsem, že už se o vás nikdo nestará. Osvobodíme tě z toho řetězu, a můžeš být u nás."
   Její oči se rozsvítily. ,,Takže... Jsi našel svojí smečku? A co druha?"
   Jack si povzdechl. ,,I druha. Ale... Teď zrovna se mu stala nebezpečná nehoda. Jakmile tě odsud dostaneme," žvýkal kožený obojek, ,,běžíme. Musím být u něj."

  Trvalo to hodnou chvíli, ale nakonec jí sklouzl po bílém kožíšku dolů do bláta.
  ,,Honem!" Zavyl Jack. Teď už plot jednoduše přeskočil. Slyšel, jak se hrabou za ním.
  Potřeboval jít zase k němu. Třeba už bude vzhůru, třeba bude v pořádku...
  Ale měl takový zvláštní pocit v břiše. Že už nikdy nic nebude jako dřív.

  Celá smečka byla shromážděná okolo jeho pelechu, Duffy ho podpíral. Ustaraně se přitom mračil.
  Jack se protlačil psy. ,,Fido! Jak se cítíš? " Viděl, jak za sebou táhne levou zadní a přední tlapu. ,, Bolí tě to moc?"
  Fido na něj smutně obrátil pohled. ,,To je právě to. Nebolí to vůbec..."
  Jack se zarazil. ,,Co? To nechápu..."
  Duffy si povzdechl. ,,Jacku... Fido necítí levou stranu těla... Něco se pokazilo, jak spadl na tu skálu."

  Jack nebyl schopný slova. Útroby se mu stáhly, jak si to přebral hlavě. Natisknul se na něj. ,,Moc mě to mrzí..."
  ,,Nemusí. Ještě mám druhou půlku." Zkusil zavtipkovat Fido. Pak zvedl pohled. ,,Kdo je tohle?"
  Sněženka se trošku přikrčila, jak se na ni otočily všechny ty pohledy a zjizvené čumáky.
  ,,To je Sněženka. Ta, která se o mě postarala, když jsem vás hledal. Nemá kde být. Bude s námi, teda... Pokud chceš," obrátil se k nim.
  ,,Samozřejmě. Budu moc vděčná za vaši pomoc."

  Uběhly dva dny, a už zase byli na cestě. Nemělo by to být už TAK daleko, ne? Mohli by tam dorazit a už bude vše v pořádku. Bude klid.
  Jack spolu s Koranem vedli smečku přes kopce, louky a propasti. Několikrát už zahlédli pobřeží.
  Jack teď nosil Fida. Občas mu pomohli Tig s Minervou. Tigovi ale přenechával většinu výprav na velení.
Byl v tom dobrý. Měl talent.
 

  Tak jo. Otočil se na ostatní. ,,Támhle na té louce se utáboříme. Seženeme si jídlo a odpočineme. Omlouvám se Matkám a chromým, že jsme dnes na nohou tak dlouho. Zamyslel jsem se."
  Chumlem proběhla vlna podpory i nesouhlasu. Jack se oklepal. Už bylo těžší a těžší všem vyhovět...
  Koran teď klusal pár metrů před Jackem. Najednou se zastavil a zavětřil. Byl nějaký nesvůj.
  ,,Co se děje?" Zeptal se Jack.
  ,,Ehm... Asi- asi cítím cizí smečku..."
  Jack došel až k němu, dal pokyn k zastavení a sám natáhl vzduch do čenichu. Opravdu.
  Psi i kočky to zanedlouho ucítili také. Začali se otáčet.
  Značka území. Jack ani netušil, že tady nějaká smečka je. Možná sem přišli až potom... A možná tady byli celou dobu.
  Duffymu vedle něj se rozšířily oči údivem. ,,Tenhle pach znám... Ale už je to dávno."