Dokážeme Cokoli 3 - Návrat

Do nových končin

Jack seděl u obrovského zářícího krystalu. Nevěděl, co si počít. Měsíční smečka k němu promlouvala. Byl tam Aslan, Jackova matka, Caspian a Proužek. Jizva sledovala z povzdálí, neviděl ji jasně.
,, Co mám dělat? Chci jim vyhovět. Ale tudy, kudy šli oni, tam žijí vlci. A kde jsem šel já, tam jsou strmé skály a je to příliš nebezpečné."
Caspian se na něj dlouze zadíval, než odpověděl. ,, Tak vymysli jinou cestu. Když sejdeš úplně dolů, bude to lepší."
,,Neznáme to tam."
,,Ale jeví se to jako nejrozumnější řešení."
Jack si povzdechl. ,,Zítra za úsvitu vycházíme. Všichni se těší. Ale problémy se zase hromadí. Dvě odrostlá štěňata nemají učitele. Budeme mít problém s jídlem. A to nemluvím o tom, že můžeme narazit na lidi."
,,Příliš si to komlikuješ. Nech to plynout, a řešení se ukáže."
Jack se váhavě pousmál. ,,Budete mi chybět."
,,Ano, i ty nám. Ale budeme vás sledovat, budeme pořád s vámi."
,,Tak na shledanou."
,,Měj se."
Jack se těžkými kroky vzdaloval od jezírka, krystalu a nakonec i kráteru, a šel opravdu dlouho, než se dostal zpět do tábora. Většina se krmila, Jack nakázal ulovit několik laní a teď všichni hodovali. Štěňata vedle, ta dvě odrostená, měla nacpaná kulatá břicha a funěla.
Už jen počkat do východu slunce...
,,Amber? Levi?" Zaštěkal a zavolal si štěňata k sobě. I celá smečka zpozorněla. Dvě flekatá štěňátka, připomínající australské ovčáky, nastražila ouška.
,,Bude mi ctí udělit nové žáky. Uděláme to tady a teď, abyste se na cestách mohli učit a poznávat svět se svým učitelem."
Rozhlédl se okolo.
,,Amber. Jsi statečná fenka a určitě budeš oddaná smečce. Tvým učitelem bude Flynn. Přeji vám je to nejlepší."
Příjemně překvapený Flynn přišel fenečce olíznout čumáček na uvítanou. Nečekal to, ale nijak neodporoval.
,,A ty, Levi. Jsi silný pejsek." Rozhlédl se. Nevěděl, koho má dát, neměl to dopředu připravené. ,,Kloki... Tvojí učitelkou bude Kloki. Hodně štěstí při výcviku."
  Mladý pejsek radostně přiskotačil k rozvážné feně. Ta vypadala, že má ohromnou radost. Levi ji okamžitě svalil a Jacka napadlo, že ho měl dát někomu zkušenějšímu. S tímhle pejskem budou problémy, to cítil.
  Jack se nakrmil spolu s ostatními. Poté se natáhl na balvan. Smečka už nervózně popocházela.
  ,,Ještě chvíli spočněte. " Štěkl na psy pod sebou. ,,Máme před sebou dlouhou cestu. A jak řeknu, shromáždíte štěňata s koťaty a půjdeme. A nezapomeňte někdo vzít i kořist. Nebudeme mít tolik času lovit."

  Začínalo se chýlit k dopoledni. Jack vstal, protáhl si tlapy. Všichni zpozorněli.
  ,,Tak jo," zaštěkal. ,,Vyrážíme."
  Celá smečka se seřadila, Jack se dostal do čela i s Fidem. Za nimi se vytvořila skupinka matek a psů, kteří budou pomáhat. Po nich následovali slabší, jako třeba Zelenoočko s pokřivenými tlapami a za nimi se seřadil zbytek bojovníků, kteří by měli odrazit údajné nebezpečí zezadu.
  Potichu a bez řečí, vlastně v naprostém tíživém tichu, se rozloučili s kráterem a táborem. Jack jako ve snu pokládal jednu tlapu před druhou a pořádně nevnímal okolí. Jako v transu scházel z pukliny, která vedla do teritorií a svahem dolů... Celý ten den se zarputile šinul dopředu. Všechno ho nakonec bolelo, ale on šel dál. Neuvědomil si, že se skoro stmívá.
  ,,Jacku? Alfo!" Z myšlenek ho vytrhnul Koran, jeho dobrý přítel.
  ,,Co se děje?" Otočil se Jack.
  ,,Musíme zastavit na noc. Všichni už jsou unavení a Levi s Amber už sotva stojí na nohou."
  Jack si povzdechl. ,,Vyřiď jim, že jen co najdeme nějaké místo, utáboříme se. A že se omlouvám. Asi jsme to první den přehnali." Provinile zavrčel a zase štěkl, aby se chumel psů dal do pohybu.
  Fido se vrátil a došel k zrzavočerné matce. Přebral kotě. ,,Ukaž, sotva jdeš," zamumlal.
  ,,Děkuji ti, Beto."
  ,,Fido," řekl honem. ,,Neříkej mi tak prosím."
  ,,Dobře. Děkuju, Fido. Je skvělé tě tady mít."
  Jack to všechno poslouchal a přitom těkal očima v šeru, aby našel nějaké závětrné místo. Pusté hladké plochy hor toho moc nenabízely. Nikde nic nebylo, a tak se poprvé museli zastavit až v noci, a to pod převisem, který moc úkrytu nenabízel.
  Když konečně zavelel a vysvětlil, že nic lepšího nemají, smečka se opět seřadila tak, aby byla mláďata v teple a bezpečí. Matky mladé nakojily, ale psi s kočkami padli vyčerpaní tak, že ani nejedli. Nechali to na ráno. Všichni usnuli téměř okamžitě.
  Jen Jack pozoroval Fida, který se úzkostlivě převracel a mrskal vousky.
  Jacka mrzelo, že to mezi nimi není jako dřív. Nerozuměli si tak moc. A Jack také tušil, že se Fjodorovi pozice Bety nelíbí. Cítil, že na to není stavěný...
  Když se tmě usínal, jakoby mezi tím, kdy byl v reálném světě, a kdy spal, prošel ještě něčím. Byla to tenká blána, kterou zřetelně cítil na kožichu. A viděl tam tvary. Pokroucené mrtvé stromy.
 
  Ráno se obešlo bez větších cavyků. Všichni se posbírali, posnídali. Z kořistí už nic nezbylo, nemuseli to tahat tedy s sebou. Dal větším psům za úkol nést koťata.
  Jen museli chvíli počkat, než Isaac pomůže Zelenoočkovi vstát. Jeho polámané nohy po ránu zlobily a nechtěly se hýbat. Zelenoočko si stěžoval jako starý pes.
  Jack šel vepředu sám. Fido dával pozor na matky. Neměl stejně náladu se s nikým bavit. Trápil ho jeho druh a nevěděl, jak to udělat, aby se cítil dobře.
  Otočil se a spatřil Fida, jak pomáhá matce a povídá něco koťátku.
  Mrzutě si odfrkl, otočil se a postupoval dál. Do nových končin.