Dokážeme Cokoli 3 - Návrat

Nastolili jsme pořádek

  Jack seděl na kameni vedle Benjiho. Ten se usmíval od ucha k uchu. Jack promlouval k oběma smečkám.
  ,,Prožili jsme hodně, ale to nás nezastaví. My dnes musíme odejít, abychom se znovu vydali vstříc našemu pravému domovu. Bude to těžká cesta, ale doufejme, že to bude stát za to. Dnes si tato malá smečka zvolila za Alfu Benjiho. Doufám, že je povedeš spravedlivě."
  Odmlčel se. Benji sklonil uctivě hlavu. ,,Slibuju ti to. Slibuju to své smečce. "
   Jack se otočil ke svým. ,,Tak na naši cestu!" Seskočil z kamene. Psi jásali. Všechno bylo tak, jak mělo být.

 

  Jack šel vepředu s Koranem. Vzadu to uzavírali Tig s Minervou. Chránili Matky, a kočky. Jack občas zaběhl dozadu a zkontroloval formaci.
  Prodírali se podrostem a Jacka švihaly větvičky do čumáku.
  Koťátka už vyrostla, nikdo je nenosil a nepopoháněl. Občas je Jack nechal pod Fidovým dozorem prohánět se okolo smečky.
  Tady v lese bylo těžké je uhlídat. Pořád někde lezli, a schovávali se. Jacka napadlo, že by jim možná měl přidělit učitele. Chtěl to udělat, až když dojdou domů, ale asi to bude muset trošku pozměnit. A určitě jim přidělí kočičí učitele. Kočky o tom včera večer mluvily. Že nechtějí, aby koťata cvičili psi a naopak.
  S tím musel Jack částečně souhlasit, ale trápila ho situace mezi kočkami a psy. Asi to nebude v budoucnu jednoduché udržet pohromadě. Bude se muset činit, aby to vše udržel v chodu...

  Jack si všiml, že porost mezi stromy řídne. A pak stanuli spolu s Koranem na louce, a za ní... Tam se země propadala do nenávratné hlubiny. Stáli na jakési skále. A dolů to nepřipadalo v úvahu. Bylo to dobrých třicet metrů ničeho. Jack zastavil a chtěl promluvit ke smečce, že to budou muset obejít. Ale něco nehrálo.
  Přesně v tu chvíli zaznamenal pohyb blíže k propasti. Ztuhl zděšením, když si uvědomil, že na samém kraji stála dvě koťata, Louka a Ash. O něčem se dohadovali. Nebylo slyšet, o čem, ale vesele tam na okraji poskakovali.
  Svět jakoby se zastavil.
  Skála hrozivě zapraštěla, štěrk se s chrastěním skutálel dolů.
  Vedle Jacka se konečně někdo pohl. Ale ne.
  Fjodor vyrazil k okraji. ,,Ne! " Ještě stihl zavřeštět.
  Jackovi se zatočila hlava. Rozběhl se za nimi.
  Fjodor skočil k nim, a Louku se mu podařilo odsunout stranou, mezitím co se pod ním a Ashem utrhla skála.
  ,,Ne! " Zavyl Jack vyděšeně.
  Fjodor držel Ashe v zubech a chránil ho vlastním tělem. Padali. Jack viděl jak ve zpomaleném filmu, jak se drobné tělíčko Fida odrazilo od skály. Pak se Fido ale otočil a zasekl do drolícího se kamene drápy.
  Zvládnou to...?

  Opravdu. Fido šplhal výš a výš, a táhl strachy ztuhlé kotě s sebou. Jack viděl strach v jeho očích. Fjodor sebou při každém natažení tlapy škubal. Měl ohromné bolesti. Co se mu stalo...?
  Už byli skoro nahoře... Ještě kousek...
  Duffy s Cookiem vyděšeně přihlíželi. Duffy si pořád tiše opakoval: ,,Ne, ne ne... Ne... ne..." A zíral na ty dva pod sebou. Jack teď neměl čas přemýšlet, co to znamená, soustředil se na to, aby mohl vytáhnout kotě, až bude dostatečně blízko.
  ,,Pojď, ještě chvíli!" Zavrčel nervózně na Fida. Musel to dát, musel to zvládnout!
  Fido se trhaně natáhl s Ashem v tlamě. Celá smečka začala povzbuzovat, a Jack jenom chytil koťátko do zubů a položil ho za sebe.
  Pak se natáhl pro Fida. Jenže ten...
  Jack viděl v jeho očích ohromný strach, ale i odhodlání, jenže Fido byl zraněný. Hrudník se mu stáhl v křeči, a Fido máchl tlapou do vzduchu, aby se ještě zachytil. Minul, a padal.
  Jack hleděl do těch očí, naplněných strachem. A nemohl udělat vůbec nic...
  ,,Ne, ne, ne!" Zavyl. Rozběhl se z kopce. Oběhne to. Doběhne tam. Musí být naživu, prostě musí!!!

  Jack doběhl pod skálu. Čekal polámané zkroucené tělíčko. Nedíval se pořádně okolo sebe. A vběhl do zvláštní páchnoucí vody. Bažina.
  Radostí mu poskočilo srdce. Mohl by to zvládnout!
  ,,Fido! Fido kde jsi?!" Zoufalé zaštěkal. Smečka už se šinula za ním.
  Někde o pár metrů dál se ozvalo slabé mňouknutí.
  S panikou, která se mu rozlévala po celém těle, oběhl jeden trnitý, zkroucený keř. ,,Fido!" Zavyl.
  Jeho pohled padnul na nevýrazného mourka se žlutýma očima. Táhl za zátylek cukající se tělíčko ze smradlavé vody. Jack ztratil nervy. Hrubě kocoura odstrčil a sám vytáhl svého druha na břeh, do udupané trávy. ,,Fido, Fido slyšíš mě?! Prosím, řekni něco!"
  Kocour tam jen tak stál. Nervózně se rozhlížel po celé smečce.
  Duffy se protlačil dopředu a zadýchaně udával povely Cookiemu. ,,Mák! Jo a pojď sem, přidrž ho. Odveďte Alfu z dohledu." Zavelel ke smečce. Jack se začal vzpouzet. ,,Ne! Nechte mě být u něj!" Zavyl. Nejdřív jenom vyděšeně, ale pak i rozzuřeně. Minerva ho ale postrkovala pořád dál, až za keř a chumel psů. Jack ještě slyšel Duffyho, jak volá: ,,Udělejte prostor, musí mít hodně vzduchu. Má bolesti."
  Jackovi se zatočila hlava a udělalo se mu zle.

  Jack slyšel z dáli nekonečné sípání svého druha. Neustávalo. Něco bylo hrozně špatně.
  Jack to nemohl vydržet. Už několik hodin tam jen tak chodil, od ničeho k ničemu. Tig, který Jacka hlídal, se jen tak koukal do prázdna.
  Jack zvedl unavený pohled na jeho trikolorní záda a zamumlal: ,,Je tady ještě ten cizinec?"
  Tig nespokojeně švihl ocasem. ,,Pravidelně odchází. Povídal si s náma, a sliboval, že nemá smečku, ale někam odbíhá. Chytá myši a nosí je někam pryč."
  ,,Až tady znovu bude, pošlete ho sem ke mně."

  Pozdě v noci, když byla tma jak v pytli, se Jack najednou zarazil. Napjal všechny svaly v těle, když si to uvědomil. Už neslyšel to sípání.
  ,,Fido?!" Zavyl zděšeně a prodral se chumlem unavených psů. Cookie mu skočil do cesty. ,,Neboj, jen spí! Zastavili jsme vnitřní krvácení a jen odpočívá. A ty bys měl taky."
  Jack výhružně vycenil zuby. ,,Chci ho vidět. Hned. Teď."
  Cookie se chabě otřásl a ustoupil. To ho tak vyděsil?
  Jack jej zaraženě obešel a dorazil ke skupince nejistých psů a koček. Ten cizinec tam taky postával.
  Uviděl Jacka a ustoupil.
  Fido nejdříve jen tak ležel. Jack si k němu láskyplně přisedl a olízl mu jemně hlavičku. Ten cizinec ho zmateně pozoroval. Nechápal to?
  Jack si lehl vedle něj. Chtěl zůstat u něj.
 

  Brzo ráno, když otevřel oči, na něj jeho druh vytřeštěně hleděl. Jack zvedl hlavu. ,,Fido, Fido jsi v pořádku?!" Zakňučel vylekaně
  Fido jen slabě zasípal. ,,Vodu...?"
  Jack se zvedl na nohy. Cizinec se však  nabídl, že pro vodu dojde. ,,To je dobrý, Alfo. Donesu ji na mechu."
  Jack se zase zaraženě sesul zpátky. Proč tady ten cizinec dál zůstává?
  Mourovatý kocour přišel, po boku s Tigem. O něčem se nervózně bavili.
  ,,Ehm... Alfo?" Nesměle se otočil kocour na Jacka, když se Fido napil.
  ,,Ano?"
  ,,Já vím, že tohle asi není nejlepší chvíle, když tvůj..." Nesměle se ošil a podíval se na Fida. ,,Když tvůj druh je zraněný, ale už nemůžu déle čekat. Potřebuju vaší pomoc."
  Jack ironicky zavrčel. ,,Si říkám, proč tady furt jsi. Co potřebuješ? Dlužím ti to."
  ,,Moje kamarádka... Je přivázaná k boudě. Náš člověk zemřel. Nemáme jídlo. Nosím jí své myši, ale nestačí to. Musíme ji osvobodit. Je kost a kůže."
  Jack pomalu pokýval hlavou. Pak se otočil na svého druha. Potřeboval se odreagovat.

  Procházeli sadem. ,,Jak se jmenuješ?" Zeptal se Jack.
  ,,Jsem Smrček, Alfo. "
  ,,Hezké jméno.  A říkej mi Jacku. Stejně mi to vadí."
  Kocour pokýval hlavou.
  Procházeli starým, opuštěným sadem.
  Jacka to udeřilo jako kopanec. Otočil se překvapeně na kocoura. ,,Tady to znám!" Vystěkl nadšeně. ,,Jmenuje se Sněženka?! Ta kamarádka, je to sněženka?"
  ,,No - ano..."
  ,,Znám ji! Zachránila mě, když jsem hledal svou smečku!"
  ,,To jsi... ty." Chabě se usmál. ,,Domluvil jsi jí tenkrát, aby mě u sebe nechala."
  ,,Takže se setkáváme zase..." Zabručel spokojeně Jack. Ta těžká horká koule v jeho břiše trošku polevila.

  Už viděl tu chalupu. Rozběhl se k ní. ,, Sněženko, Sněženko, haló!" Zavolal naléhavě. Byl rád, to ano, ale potřeboval se zase vrátit k Fidovi.

  ,,Tady jsem...!" Ozvalo se chabě zpoza stromů.