Dokážeme Cokoli 3 - Návrat

Čí je hrad

  Jack zkoprněle stál a zíral a zvětšující se louži krve.
  Popadlo ho zoufalství, útroby se mu sevřely a obrátil se mu žaludek.
  ,,Ne!" Jako jediný teď do ticha zavyl a vrhl se k ní.
  Na zemi s bolestí bojovala Hnědá fena, s modrýma očima vykulenýma dopředu.
  Když spatřila Jacka, sebrala síly a s bolestivým šklebem se zvedla. Jack bezmocně sledoval, jak z Miniiného prokouslého hrdla tečou pramínky vazké tekutiny a hledají si cestičku ve spárách hradní dlažby.
  Nascha se protáhla mezi ostatními a začala ji ošetřovat.
  ,,Ne, ne! Minnie!" Vyl vztekle Jack. Nemohli. Nemohli prostě jen tak zabít jeho žákyni. Byla jeho smečka, byla jeho rodina!
  Grunge samolibě zavrčel: ,,Jack je zrádce! Zabijte ho!"
  Jack se vztekle obrátil. Ne. To neudělají.
  Zavyl a se šíleným svitem v očích se vrhl na Grunge. Mamič ještě trošku otupoval cit v tlapkách a jazyku. Už to nebyl jed, co mu proudil tělem. Už to byl jen čirý hněv.
  Zahryzl se a začal trhat maso. Ucítil na jazyku teplou krev.
Grunge vykníkl jako malé štěně a v Jackovi to probudilo neskutečný odpor k tomuto zbabělci.
  Trhal a kousal, škrábal a drásal, jenže  ho nakonec tři vlci přišpendlili k zemi a on se nemohl vůbec hýbat.
  Alfův hluboký hlas se nesl smečkou. ,,Do jeskyně s ním."
 

  A tak Jack skončil v úplně zadní podzemní zásobárně.
  Byla tady neskutečná zima.
  Jack ležel stočený do klubíčka. Vzlyky otřásaly jeho tělem. Ne. Ne Minerva. Za co si to zasloužila?
  Nepomáhala mu ani myšlenka, jak je s Měsíční smečkou hezky. Prostě ještě neměla umřít.
  Vchod byl zajištěný nějakým kusem dřeva.
  Jack zlomeně seděl v temnotě. Co řekne River, Hnědákovi,Tigovi a Jiskře?
  Tohle není spravedlivé. Raději měli jeho roztrhat na kusy, než aby to schytala ona.
  Anebo měl při souboji Grunge rovnou zabít. Vše by bylo jednodušší.

  Ozvalo se zaškrábání drápků na kameni a k Jackovu vězení si sedl Kavan. ,,Všichni šli spát. Měl bys taky."
  ,,To tady dřív zmrznu. Co je s Minnie?"
  ,,Já...nevím. Někam ji odtáhli."
  Jack smutně pokrýval hlavou. ,,A víš, jestli to zvládla? Jak je na tom?"
  ,,Nevím. Ale... nevypadalo to moc dobře, to víš."

  ,,...a co bude se mnou?"
  ,,Oslepí tě a vyženou. Ráno."
  Jacka zamrazilo. Taky měli odvahu udělat hnusné věci.
  Takže tohle byl jeho osud.
 
  Pozdě v noci, kdy Kavan usnul na provizorním pelechu před vězením, Jack neslyšel mimo svůj dech nic.
  A tušil, že Lovci přicházejí.
  Jenže tolik vlků nepřeperou.
  A Jack byl odhodlaný udělat cokoliv,aby jim pomohl dostat se domů.
  Opatrně prostrčil tlapku skulinou a zatáhl drápy za dřevo.
  Se zvučným dutým dopadem se Jackovi uvolnila cesta.
  Věděl přesně, co udělá. A byla to ta nejodpornější věc vůbec, a na to neměli ani staří Lovci.
   Zastavil se nad klidně oddechujícím Kavanem. Ne. Tomu nic udělat nechtěl.
  Jack opatrně vylezl ven. Nikde nikdo. Na hradbách dokonce neviděl žádnou hlídku.
  Vydechoval obláčky páry a připravoval se psychicky na ten nejhorší čin vůbec.
  Opatrně obešel zřícenou zídku.
  Uslyšel za sebou tlumený hlas. Kavan bezradně stál uprostřed a rozhlížel se. ,,Jacku, přestaň! Ať už děláš cokoliv, nemusíš!"
  Jack se právě zastavil na pruhu zmrzlé Minerviny krve.
  Ale musí.
  Připlížil se okolo vyděšené ho Kavana, který se ze všech sil snažil dosáhnout míru. No, může poděkovat Grungovi.
  A ten půjde taky první.
  Kam?
  To hned uvidíte.

  Jack se protáhl do vyhřátého doupěte pod padlým stromem. Všude leželi nicnetušící vlci.
  Jack si sedl nad Grunge a hleděl na něj zpříma, aby to vlk vycítil.
  Opravdu se probudil
  Vytřeštil oči, ale byl moc vyděšený na to, aby se jakkoliv hnul. Jen začal skoro neslyšně naříkat. ,,Prosím, Jacku prosím..."
  Jack se sehnul k němu. ,,Pamatuješ tu smečku, co jste hnali? To štěně, co jsi lovil a teď zabil? Ta smečka je naživu. Silná. A hodláme si vzít zpět, co nám patří. Já jsem Alfa Lovců a postarám se o to do posledního puntíku."
  Z daleka, jen jako slabý závan, zaznělo válečné vytí Jackovy smečky.
  Jack se v té chvíli bleskově zakousl do krku. Vlk stihl vydat jen přidušené zaskučení, než se doupětem rozlehlo odporné křupnutí.
   Ačkoliv Jack zabíjel už tolikrát, tohle bylo moc i na něj.
  Když se ve vchodu objevil Kavan, Jack se přemáhal se slzami v očích.
  Nepočítal, kolik. Kolika vzal ve spánku život.
  Ale v tuhle chvíli si uvědomil, že je zrůda. Bestie. Vrah.
  Kavan chvíli zíral na tu spoušť kolem Jacka. Pak se zadíval na Jacka a pomalu vycenil tesáky.
  Jack věděl, že bude útočit. A musel se dostat na nádvoří.
  Takže se rozběhl jako první, a když už si mysleli, že se za zuřivého vytí srazí ve vzduchu, Jack uhnul a vyrazil ven.
  Vlci se začali probouzet. Mrazivým vzduchem se neslo poplašné zavytí a Jack vyběhl doprostřed. Vchodem právě proudili jeho válečníci.
  Zaplavila ho ohromná úleva, ale to co udělal, za to se styděl tak moc, že se nedokázal podívat zpříma nikomu do očí.
  Vlci se vynořili z pelechu, a Jack otočil hlavu tak prudce, že mu od čenichu odletěly kapičky krve.
  ,,Lovci, Útok! Tohle je náš hrad, a nešel země!" Zavyl jeden čistý hlas. Tig.
  V závěsu se řádil zbytek, a rozběhli se naproti sobě.
  Když vtom do hradu vběhla River.
  S rozšířeným a očima hleděla na louži krve a pak na pás, který se vytvořil, když Minnie táhli pryč...
  River si přičichla a ztuhla.
  Takhle milá, hodná a jemná fena si to vůbec nezaslo-
  River nejdřív zaryla drápy do zmrzlé půdy. Ale pak se jí v očích objevilo něco, co tam Jack nikdy neviděl. Něco, co ho docela...vyděsilo.
   River se najednou se zuřivým zavytím rozběhla přímo na statného Alfu vlků. On samotný byl překvapen.
  River proletěla vzduchem. Následovalo Alfovo zmučené zavytí, když mu urvala ucho.
  Ale co Jacka překvapilo ještě víc, bylo to, že si docela dobře pamatoval, že Alfu zabil...
  Že ho tam ve spánku zardousil.

  Srazil ho jeden vlk. Oba se převalili několikrát přes sebe a zůstali zaklesnutí čelistmi.
  Jack zavyl. Na pomoc mu přiběhla Kloki, která se do vlka pustila tak zuřivě, že Jacka pustil.
  Znovu se otočil na River, aby ji zkontroloval. Stála udýchaně nad Alfovým nehybným tělem...
  Jacka ten pohled znepokojoval. Jako matka byla schopná udělat pro své štěně cokoliv, ale tohle...
  Jacka napadlo, jestli někdy děsí svou smečku. Určitě. Musí. Musí si myslet, že je šílený zabiják.
  Proboha.
  Alfa se začal zvedat. Viděl River, jak vyděšeně couvá.
  Ale Alfa po nikom tentokrát nešel.
  U očí měl mléčný zelenomodrý svit.
  Jack pochopil, že proti sobě nemohou nadále bojovat. Došlo jim to ve stejnou chvíli, a s pohledy zaklesnutými do sebe oba naráz zavyli.

  ,,Stop!"

  Všichni přestali.
  Jack čekal co bude. Alfa vlků pokrýval poraženě hlavou. ,,Odcházíme. Tohle byl váš domov od nepaměti. Ale nemůžeme zpátky do hor..."
  Vychrlil to ze sebe skoro zoufale.
  Jack kývl. ,,Pokud s tím Měsíční smečka souhlasila, můžete být za travinami v lese. Je tam také spousta kořistí. Určitě jste narazili na opuštěný tábor cestou sem..."

  A bylo rozhodnuto.

  A byla rozhodnuta spousta věcí, si některých Jack neměl ani tušení...