(ne)šťastnou náhodou

✧Kapitola 1✧

𝓊𝓀𝓁í𝓏𝑒𝒸í 𝒹𝑒𝓃

Vivian

Nevím, co mě na knihách tak uchvátilo, ale jsou moje opravdová láska. Nad tím, co mě ke knihám přitahuje přemýšlím celou dobu, po kterou si rovnám knihovničku.

Takto začínám můj „uklízecí den"-sobotu, tento den je pro mě svatý, asi jako pro křesťany neděle a jejich chození do kostela.

Po poklizení a přeorganizování mého bytu jsem si sedla do toho nejpohodlnějšího křesla na světě. Je sice trošku starší a látka na něm se začíná rozpadat, ale i tak ho miluji (skoro stejně jako knihy). Zabalená do huňaté dečky si čtu knihu, kterou jsem si před nedávnem koupila, u toho mi do pozadí hraje playlist mých oblíbených písniček.

Začetla jsem se natolik, že jsem neslyšela, jak někdo klepal. Když v tom někdo rozrazil dveře se slovy: „Sakra Vivian, to si mě neslyšela klepat?!"

Má nejlepší, momentálně naštvaná kamarádka Susan se přiřítila dovnitř. Na sobě měla úplé bíle šaty zdůrazňující její křivky a „zabijáky" jak ona s oblibou říká svým 15 centimetrovým botám na podpatku. Své růžové vlasy, které jí sahají jen k ramenům měla nakulmované a rozpuštěné. 

„Jaj, promiň neslyšela jsem tě," špitnu, „Začetla jsem se do té nové knížky, jestli chceš můžu..." dál jsem se nedostala, jelikož mi skočila do řeči, knížku mi vyrvala z ruky a hodila s ní o zeď. To byla moje nová knížka, to si nezasloužila.

„Viv, je sobota večer. A co děláš, hmm...? Čteš si nějakou přiblblou knížku! Jde se ven pařit, za chvíli je tu Terez a jdeme se bavit!"

„Sus, však víš, jak nesnáším párty. Samí opilí lidi, co se na sebe zpocení lepí ve stísněné místnosti s absencí kyslíku. Děkuji pěkně, ale s radostí si to nechám ujít. Však můžete jít samy a užijete si to mnohem víc." Odpověděla jsem jí a sbírala ze země knížku. „Ne neberu jako odpověď, jdeš a basta. Koupila jsem ti šaty a Terez ti přijde udělat make-up a vlasy." Jakmile to dořekla v pokoji se objevila vysmátá Tereza. Na sobě měla černé krajkové šaty a k tomu si učesala její duhově zbarvené vlasy do copu.

„JSEM TADY!" zakřičela Tereza, mezitím mě stihla Susan čapnout a odnést do koupelny. Ona mě fakt zvedla a odnesla do koupelny. Po krátké sprše, při které jsem mimochodem neměla soukromí, jelikož si holky myslely, že bych mohla zdrhnout, a tak stály kousek od sprchového koutu a klábosily o tom, jak dnešní večer bude legendární. Jsem ráda, že se mnou nešly i do sprchy. Jak už jsem říkala, po krátké sprše mi Terez navlnila moje světle hnědé vlasy a udělala kouřové oční stíny.

Susan mi pomohla nasoukat se do pouzdrových – na můj vkus moc krátkých – červených šatů. „Hele tohle si vzít nemůžu, však mi z toho leze jak zadek, tak prsa." 

Sus jen nesouhlasně zakroutila hlavou „Ale kuš Viv, vypadáš sexy a naprosto k sežrání! Vem si tyhle boty a budeš vypadat ještě líp." Vzdávám to, s ní nemá cenu se dohadovat.

Když jsem se postavila, obě se na mě dívaly jako tele na nový vrata, sklopila jsem pohled. „Sakra  ženská, já být chlapem tak tě přefiknu hned teď a na místě,"  pověděla Sus a Terez přitakala. „Tak pojďme," řekla jsem a začala se červenat. Tyhle holky mě dostanou do hrobu.

„JDE SE PAŘIT!" Zařvala na celou halu Sus. „Hej, nekřič tolik, to že jdeme na párty neznamená, že to musí vědět i v jiné galaxii" povzdechla jsem si. Ona se jen začala smát, alespoň už nevyřvávala jak na lesy. Zamkla jsem byt a vydala se k výtahu, kde už na mě čekaly ty dvě hyeny. Jak nad tím tak začínám přemýšlet, dochází mi, že to byl hodně špatnej nápad.

Udělala jsem pár změn (snad k lepšímu). U čeho jsem si všimla chyby nebo překlepu jsem poopravovala, ale za machra na češtinu se nepovažuji, takže mě s klidem v srdci na nějakou upozorněte. Budu jen ráda.

     *Vaše Strongbow