(ne)šťastnou náhodou

✧Kapitola 6✧

𝑜𝒹𝒸𝒾𝓏𝑒𝓃í 𝓈𝓋𝑒𝓉𝓇𝓊

Vivian

*Brzo ráno dalšího dne*

Probudila mě silná, tepající bolest hlavy. Cítila jsem ještě mírnou bolest mezi nohama. Už podle tvrdosti matrace jsem poznala, že tohle není moje postel – já ji mám tvrdší, tahle byla měkká jako obláček. Zvedla jsem se do sedu a začala prozkoumávat okolí.

Všimla jsem si osoby ležící vedle mě. Odkryla jsem ze sebe deku, a přitom ji odkryla i z něj. Zjistila jsem, že oba dva jsme nazí. Co jsem sakra minulou noc vyváděla?

Naposledy si pamatuju asi klub. Z večera s ... ani nevím jeho jméno, ale dala jsem mu přezdívku Zelenoočko, to si ještě pamatuju. Vyšli jsme z klubu a zastavili před velkou a moderní vilkou. Nevím, jestli jsem dovnitř šla po svých nebo mě musel nést. Mám matné obrazy obýváku, přes který jsme museli přejít abychom se dostali ke schodům vedoucím do ložnice. Pak už jen jeho opatrnou otázku, jestli chci pokračovat a hádám, že moje odpověď byla kladná. Dále bolest mezi nohama a už jen slast.

Oh ne. Já už nejsem panna, a moje panenství dostal někdo, koho jsem znala sotva dvě hodiny. Musím vypadnout, než se vzbudí, je tu totiž dost veliká šance, že by to mohlo být trapnější, než už to je.

Pomalounku a opatrně, abych ho nevzbudila, jsem se zvedla z postele. Na zemi jsem se snažila najít a posbírat všechny svoje věci. Šaty jsem sice našla, ale jsou roztrhnuté a vypadají víc jako kus hadru než šaty. Vzpomínka včerejší noci ke mně přišla jako vlna.

»Říká, že bychom měli zpomalit, já to ovšem sabotuji a začnu ho tlačit k posteli. Šaty jsem si natrhla o roh postele a Zelenoočko je dotrhl.«

Přece nemůžu jít domů jen ve spodním prádle, nebo v těch šatech! Musela bych si je totiž omotat kolem sebe jako ručník. Začnu hledat, co bych mohla použít a najdu pootevřené dveře od šatny.

Vejdu a oči se mi rozšíří úžasem jak je místnost velká, ale plná je jen polovina a druhá asi čeká na majitele. Na obsazené půlce jsou hlavně obleky a košile. Jdu dále do útrob šatny a konečně vidím neformální oblečení. Nakonec šmátnu po černých teplácích a bílém tričku s potiskem. Aby mi nebyla zima tak ještě šáhnu po nějakém šedém svetru a můžu vyrazit.

Šaty vyhodím do koše blízko jeho psacího stolu a hledám cestu z bludiště chodeb. Dojdu až k hlavním dveřím, otevřu je a do plic nasaji čerstvý ranní vzduch.

Vyjdu před dům a hledám jakýkoliv záchytný bod abych si mohla zavolat taxi. Vytočím číslo a nadiktuji svoji adresu.

Nedočkavě čekám před domem a modlím se ke všem svatým, aby z domu nevyšel. Snažím se na minulou noc zapomenout, ale jelikož si nic moc nepamatuji, tak to nebude těžké.

Nicholas

Probudil jsem se s úsměvem na tváři, tohle byl ten opravdu nejlepší sex, jaký jsem kdy měl. Klidně bych si dal i druhé kolo.

Otočil jsem se na bok a už jsem si chtěl přitáhnout Vivian k sobě, ale nahmatal jsem prázdné místo. Kam šla? Nejspíš bude v koupelně.

Vstal jsem, abych zkontroloval koupelnu, ale ani tam nikdo nebyl. Krev se mi v žilách začínala vařit vztekem, začínal jsem být naštvaný jako ještě nikdy. Což je zázrak, jelikož pracuju s naprosto neschopnými imbecily.

Vyšel jsem z koupelny a vzal si nejbližší věc, co mi přišla pod ruku a hodil s ní o zeď. Naneštěstí byl tou věcí můj laptop, ten už se z toho nevzpamatuje.

Vejdu do šatny a chci si vzít můj oblíbený šedý svetr, který mi dala mamka. Ale hmátnu naprázdno, není tady, ona mi ho musela vzít. Jak se opovažuje mě opustit, a ještě mi ukrást svetr?! Praštil jsem rukou do zdi a pěstí udělal díru velikosti ... no pěsti. 

Uklidnil jsem se a vzal si na sebe jiný svetr. Vešel jsem zpět do pokoje a všiml si látky koukající z koše. Došel jsem blíž a objevil Vivianiny šaty. Nic víc po ní nezbylo.

Vydal jsem se po schodech dolů, abych našel toho idiota, co ji nechal odejít bez mého vědomí. Nejspíš taky pošlu někoho, aby mi ji našel a přivedl zpět.

Vešel jsem do pracovny, zvedl sluchátko a velmi nepříjemným hlasem řekl: „Wesley, do mé kanceláře, HNED!" Než stihl něco odpovědět zavěsil jsem, ještě jsem si zavolal ochranku.

Do minuty byli oba v mé kanceláři. Neztrácel jsem čas, „Petere, proč jsi mi neřekl o dívce, která dnes ráno odešla?" Muž, o pár let starší než já, přistoupil ke stolu. „Pane, já jsem nastoupil do služby teprve před hodinou a žádná dívka neodešla." To znamená, že musela odejít těsně za svítání.

Zapnul jsem monitor kamer a našel tu, která snímá hlavní dveře. Napnul jsem se, když jsem ji viděl odcházet z domu v mém svetru. Chvíli se rozhlížela, nejspíš hledala adresu. Zanedlouho se objevilo taxi a odvezlo ji.

„Wesley, najdi mi všechno o dívce jménem Vivian Montgomery, chci to mít do oběda na stole!" Přikývl a už odcházel dělat svoji práci spolu s Peterem.

Při čekání jsem se snažil dostat Vivian z hlavy, ale prostě to nešlo. Tak jsem začal dělat papíry, stejně s tím mám zpoždění. Byl jsem ale vyrušen mou sekretářkou. „Pane, máte v Itálii nouzi a potřebují Vaši přítomnost nejpozději zítra ráno."

„Okey, vzkažte jim, že tam budu jak nejrychleji to bude možné. A nechte připravit letadlo."  Znovu jsem vytočil Weaslyho číslo, „Musím odjet a chci, abys dohlížel na Vivian."

Zavolal jsem jednu z pokojských, aby mi zabalila věci a poslala je do domu v Itálii.

Všechno jsem vypnul a vyrazil na letiště.