(ne)šťastnou náhodou

✧Kapitola 3✧

𝓋𝓎𝓈𝓋𝑜𝒷𝑜𝓏𝑒𝓃í

Vivian

Do klubu jsme šly pěšky, jelikož není nějak daleko od mého bytu a nikdo z nás nechtěl být střízlivý na pozdější řízení auta. Už z dálky jsem viděla frontu nepřeberného množství lidí, co se snaží dostat dovnitř.

„Sus, jak se tam chceš dostat, když tu čeká tolik lidí? Nezabalíme to radši?" Zeptala jsem se s nepřeslechnutelnou nadějí v hlase.

„Ach, moje malá Viv, jen se dívej a uč se." Prohrábla si své vlasy do sexy rozcuchu a trošku posunula svá ňadra do výstřihu tak, aby byly více vidět. Pak se otočila na mě a chtěla se mnou udělat to samé.

Rychle jsem její ruku odstrčila a věnovala jí nesouhlasný pohled. Asi naznala, že se mnou to nemá smysl a tak nadzvedla Tereze sukni, aby ukázala její nádherně dlouhé nohy. Terez se na ni ušklíbla a nechala to být.

Sus se rozešla k té velké gorile u dveří. Terez a já jsme za ní stály jako párek ztracených štěňat a nechaly to na ní. Jsem si jistá, že jí to bez nás půjde líp.

Když Sus pokývala naším směrem tak si Terez stoupla do sexy vyzývavé pozice a šťouchla do mě loktem, abych to zopakovala. Já se tu nebudu vystavovat jak koza na tržišti! Tak jsem jenom nahodila úsměv, aby se neřeklo. Bylo mi z toho muže špatně, přesměroval totiž svůj pohled z holek na mě a usmál se jak nějaký úchyl. Vůbec se mi jít nechtělo, ale holky mají pravdu, měla bych si užívat života a ne celé dny jen číst knížky. Na to budu mít ve stáří času dost. 

Pokýval hlavou a pokynul Susan na znamení, že může vstoupit, ta na něj mrkla a pokývala na nás abychom šly. Šla jsem až za Terez. Už jsem tam skoro byla jenže mě zastavila něčí ruka. Můžete hádat koho byla.

„Hej zlato," nechutně se ušklíbl a olízl si rty „nechtěla bys se mnou zajít na pár drinků? Pak bychom mohli jít ke mně a užít si, právě mi končí směna." Mrkl na mě. „Jo tos uhod, nechtěla," prskla jsem na něj.

„Myslím, že bys mohla změnit svůj názor, nechal jsem tvoje kamarádky vejít, tak mi dlužíš laskavost." Podívala jsem se po Sus, ta už se chystala něco říct, ale vysoký, pohledný a zelenooký blonďák v obleku ji předběhl. 

„Joe, nech tu holku na pokoji, teda jestli nechceš abych si promluvil s tvým šéfem."

Zelenoočko, tak jsem se mu rozhodla říkat, na mě mrkl a šel do klubu. Když už mě Joe neotravoval, mohla jsem vejít ke svým kamarádkám. Muž, který šel se Zelenoočkem, mi ještě než vešel podržel dveře a podíval se na mě. Vytvořil oční kontakt, ušklíbl se a pak na mě mrkl. To bylo naštěstí všechno, pak se otočil a spěchal za svým kamarádem.

Stála jsem jako přimrazená a nevěděla, co mám dělat. Teď si opravdu z celého svého srdce přeji abych byla doma, zachumlaná v dece s hrnkem horké čokolády a četla si. Ani jsem neslyšela jak na mě Susan volá abych si pohnula.