How to love ×Justin Bieber FF×

2.část-"I look like a prostitute"

Baby

Bože.

On mě poznal.

„Jsem ok“ zašeptala jsem, abych odpověděla na jeho otázku.

Nemohla jsem uvěřit, že mám takovou smůlu.

Justin se na mě koketně usmál a pomohl mi vstát. Nemohla jsem se mu podívat do očí, svým pohledem jsem bloudila všude kolem kromě jeho.

„Baby? Nevěděl jsem, že studuješ na starý dobrý Kalifornský univerzitě.“ Zase ten jeho koketní úsměv, kvůli kterému se musela chichotat každá holka. Škoda, že mě se místo chichotání chtělo zvracet. Nelíbilo se mi, že mi říkal Baby- to byla přezdívka jen pro mé blízké a Justin mi nebyl blízky ničím. Měla jsem chuť plivnout mu do obličeje ať mi tak neříká, ale moje plachost mi to nedovolila. Znovu jsem zatoužila, abych byla jako Olivia, ta by s ním zatočila!

Jak jsem na tohle měla odpovědět? Bylo víc než jasné že tu studuju. Někdo jiný by na to měl odpověď typu: „Jasně že studuju tady“ nebo „Kámo. To je náhoda, jsem moc ráda, že tě tu vidím“ Já ale na žádné takové tlachání nebyla.I kdybych byla ten nejukecanější člověk na světě, s ním bych mluvit nechtěla, protože se ke mně minule zachoval tak, jak se zachoval. A už vůbec bych mu neříkala kámo!

Justin se uchechtl, když jsem mu neodpověděla. Ani jsem se na něj nepodívala, jen jsem si upravila popruh tašky na rameni a dala se na odchod bez jediného pohledu na něj.

„Hej“ zavolal na mě Justin a zanedlouho potom jsem na rameni ucítila jeho ruku. Na místě po jeho doteku mě zamrazilo.

„Ty se na mě zlobíš“ neřekl to jako otázku. Bylo mu jasné, že to tak bylo. Znovu jsem mu neodpověděla.

Vážně se mi nelíbilo, když šel vedle mě. Jeho přítomnost mě znervózňovala, tak jako žádná jiná.

Viděla jsem ho nahého!

… Dobře, tak né úplně nahého, ale skoro. Kdyby ten striptér přišel o minutu později, tak bych viděla všechno. Jen při pomyšlení na nahého Justina se mi nahrnula krev do tváří. Justin si toho nejspíš všiml, protože se na mě významně usmál.

„To seš němá nebo co?“ zeptal se. Teď už se zdál flustrovaný. Rukou si zajel do světlých vlasů a pak jí spustil k boku.

Všimla jsem si, že jsem už jen pár kroků od učebny, ve které mám přednášku a zrychlila jsem. Justin se mnou držel krok, ale nepromluvil. Vypadal, že chce jít se mnou dovnitř. Proč chce jít dovnitř?

Chtěl už otevřít, ale všiml si, že postávám opodál a nemám se k pohybu.

„Máš tu taky přednášku?“ zkoušel na mě dál mluvit. Taky? Jak to, že jsem si ho tu nikdy nevšimla? Jiná věc by byla, že si Justin nevšiml mě, ale jakto, že jsem si nevšimla já jeho? Když je nepřehlédnutelný?

Na jeho otázku jsem mu jen přikývla. Nemusím s ním nikdy mluvit. Vím, že to vydržím.

Justin otevřel dveře a čekal, až vejdu jako první. Nechtělo se mi, ale musela jsem. Vešla jsem dovnitř a všechny oči, včetně profesora, se otočili našim směrem.

Když jsem tam jen tak stála, měla jsem hroznou chuť sebrat se a utéct někam hodně, hodně daleko.

Justin promluvil. „Omlouváme se, ale něco nás zdrželo“ podíval se na mě koketně. „Ale lepší pozdě nežli vůbec, ne?“ Profesor si bez jediného slova odpovědi povzdychl a pokračoval ve výkladu.

Studenti si ho ale nevšímali. Oči měli pořád přilepené na nás. I mě došlo, co si určitě mysleli. Justin tu omluvu podal tak, jako bysme se zdrželi spolu. Jako spolu. Což bylo směšné, ale ostatním, jak se zdálo, to divné nepřipadalo. Pořád si šuškali mezi sebou, jako by to, že jsme na přednášku přišli spolu, byla velká věc. Byla jsem si jistá, že za hodinu, to už bude vědět celý kampus.