How to love ×Justin Bieber FF×

12.část-"Drunk Baby"

„Cože?!“ vykřikly jsme s Carly současně.

To snad Liam nemůže myslet vážně. Já odtud nikam nemůžu, studuju tady a navíc se mi tu líbí, je tu Olivia. Carly taky nevypadala nadšená bratrovo výrokem, ona tu měla Jacoba.

„Vždyť jsme sem sotva přišli. Baby tu studuje a…“

„Nepleť sem studium Baby, Carly. Je mnoho dalších univerzit, kde může studovat. Ty tu chceš zůstat jenom kvůli tomu svýmu klukovi, se kterym se stejně do měsíce rozejdeš“  Liam se zvednul z křesla.

„To není pravda, nemůžeš myslet jenom na to, jak chceš Baby držet dál od všech věcí, o kterých si myslíš, že jsou pro ní nebezpečné. Ona si tu určitě zvykla, má tu kamarádku.“ Carly na mě hodila významný pohled a taky se postavila.

Oba moji sourozenci se hádali ještě dalších pár minut, ale já je přestala vnímat. Přemýšlela jsem jen nad tím, jaké by to pro mě bylo znovu začínat na nové univerzitě. Byla jsem si jistá, že tam nepotkám nikoho svérázného, jako je Olivia a určitě bych skončila sama. Já už ale nikdy nechtěla být sama.

„Mě se tu líbí“ řekla jsem tiše. Liam a Carly se na mě překvapeně otočili, nikdy jsem je z hádky nevyrušila. Byli zvyklí hádat se o mně bez toho, aby se ptali na můj názor, ale já už to nechtěla. Už jim to nikdy nedovolím.

„Liame, jestli se ti tu nelíbí, nikdo tě nenutí tu zůstávat. Můžeš se klidně znovu sbalit a odletět domů. Ale jestli tu chce Carly zůstat, zůstane.“ Hodila jsem na něj významný pohled. „A já tu taky zůstanu. Od té doby co jsem tady, cítím se líp. Už nejsem to vystrašené kuře, jak jsem bývala. Jsem sebevědomá“ –to jsem nebyla, ale můj bratr to vědět nemusel. Zvedla jsem se z pohovky a vykročila ke dveřím. „a Justin-ten je neškodej. Vůbec o mě nemá zájem, Carly přehání, a i kdyby měl, je moje věc, jak se k tomu postavím, né tvoje.“ Podívala jsem se na ně, a všimla jsem si, že se na mě Carly usmívá se slzami v očích, jako kdyby viděla své dítě jít poprvé do školy. Liam na mě zíral s otevřenou pusou a bylo jasně poznat, že neví, co má říct. Otevřela jsem dveře.

A pak jsem odešla.

Ani netušíte, jak skvělý to byl pocit.

***

„Olivio? Proč brečíš?“ zeptala jsem se vyděšeně, když jsem vešla do našeho pokoje. Olivia seděla na své posteli, jako hromádka neštěstí, oči opuchlé od pláče a v ruce držela neotevřenou láhev vodky.

Olivia se na mě podívala a začala vzlykat. „On…On ..On mě nechal“ rozplakala se.

Posadila jsem se vedle ní. „Kdo?“

„N-No James přece“ škytla. Aha. James, blonďák, který jezdil v BMV.

„Nikdo mě nikdy nenechal. To já jsem ta, která opouští“

„No..Aspoň víš, jak se ti kluci potom cítí“ řekla jsem opatrně a položila jsem jí ruku na záda. Samozřejmě jsem nechtěla, aby byla Olivia smutná, ale byla jsem ráda, že jí došlo, že i ona může mít zlomené srdce.

Hodila na mě naštvaný pohled.  „Jak se ti kluci cítí? Vždyť mě maj stejně jenom na jedno“

Olivia neměla pravdu. Jo jasně, že pár klukům, se kterýma randila šlo jen o jedno, ale byli tu i kluci, kteří uctívali i zem, po které chodila. Zvláštní ale bylo, že s těmi se Olivia obvykle rozešla dřív než s těmi, kteří si jí nevážili.

Olivia najednou ožila. „No teď je to stejně jedno, alespoň mám důvod k tomu, abych se opila.“

„Hodláš se opít? Tady? Vždyť by tě za to mohli vyhodit“ řekla jsem.