How to love ×Justin Bieber FF×

4.část-"10 first times"

Bože.

Proč mi někdo volá v tuhle nekřesťanskou hodinu?

Přikryla jsem si hlavu polštářem, abych alespoň trochu utišila zvuk hlasitého zvonění telefonu, který ne a ne přestat.

„Zvedni už ten zatracenej telefon, nebo ti ho rozmlátim o zeď “ zasyčela Olivia, po ránu sladká, jako obvykle. Otráveně jsem se posadila, zvedla z nočního stolku můj telefon a přijmula hovor.

„Jo?“ zachraptěla jsem. Ani jsem nevěděla, kdo volá.

„No konečně, volám ti už celou věčnost. Jak to, že to nezvedáš?“ křičela do telefonu moje starší sestra Carly, což mě popravdě dost překvapilo. Carly byla ten typ člověka, který vstává až dopoledne. Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem, že je půl jedenácté. Vážně? Já nikdy nevstávám takhle pozdě. Ani o víkendu. Včerejší „Zábavná akce“ mě musela unavit víc než bych čekala.

A nebo to byl Justin, který mě unavil. To bylo pravděpodobnější.

„Promiň, spala jsem“

„Vážně? Ty si teď ještě spala? Vysokoškolskej život tě musí zmáhat“ podivila se Carly.

Neodpověděla jsem jí. Jen jsem  hlasitě zívla a znovu si lehla do postele.

„No, zpátky k tomu proč ti volám“ vrátila se k původnímu tématu Carly. „Volám ti proto, abych tě varovala“

„Varovala? Před čím?“ zeptala jsem se překvapeně. Olivia se na protější posteli posadila a otráveně se na mě podívala. Moje mluvení jí muselo probudit. Podívala jsem se na ní a zašeptala neslyšné „promiň“ jejím směrem. Olivia jen protočila očima a odešla do koupelny. Nebyla jsem překvapená, že se takhle chovala, chovala se tak skoro každé ráno, takže to nebylo neobvyklé.

„Liam“ vydechla na odpověď Carly. Hned co vyslovila jméno mého bratra, nechtěla jsem, aby pokračovala. Co má zase za lubem?

„Přemluvil otce, aby mohl vést novou pobočku jeho firmy.“ Řekla Carly. V tom jsem neviděla žádný problém, když chce Liam vést jinou, novou pobočku, je to jenom dobře, ne? I když jsem neměla tušení, kterou má zrovna Carly na mysli.  Naše stavební firma-„Bring new home“  měla tolik nových poboček, že jsem se v tom nedokázala orientovat.

Když jsem neodpovídala, Carly si povzdychla. „Chce vést tu v Berkley“ vysvětlila mi.  To už mi smysl dávalo. V Berkley se nacházela i moje univerzita a mě bylo jasné, že Liam nechce vést tu pobočku jen tak. Chce mi být na blízku, aby na mě dával pozor.

„A táta mu to dovolil?“ podivila jsem se. Vážně jsem si přála, aby to otec mému bratrovi zatrhnul, nechtěla jsem mít svého otravného, přehnaně ochranářského bratra za zády aby mi věčně dýchal na krk.

„Dokonce ho za to pochválil“ vyprskla Carly. „Říkal, že na tebe bude Liam alespoň dohlížet, a bude ti na blízku, aby se ti nestýskalo po rodině“  Rychle jsem se zvedla z postele. „To přece nemůže! Vždyť se takhle neosamostatním.“  Otráveně jsem si zkousla ret. Víte hlavní důvod, proč jsem byla takhle tichá? Neměla jsem důvod mluvit s někým jiným než s mojí rodinou. Všichni o mě až přehnaně pečovali a chránili mě, jako bych byla křehká květinka. Ale byla jsem jen tichá, a pokud se neosamostatním, tichá být nepřestanu.  To byl taky hlavní důvod, proč jsem šla studovat právě na Kalifornskou univerzitu, chtěla jsem být co nejdál od rodiny, obzvlášť od otce a Liama.

„Ale neboj se“ utěšovala mě moje sestra. „Mám plán“

„Jakej?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.