How to love ×Justin Bieber FF×

1.část-"Baby was not even attractive"

„T-ty nejsi stri-striptér?“

„Ne. Ale klidně budu, jestli chceš“

Celá zpocená jsem se probudila. Posadila jsem se, abych ten sen mohla pořádně rozdýchat.

Podobné sny se mi zdají od té doby, co se to stalo ve skutečnosti. Tahle trapná zkušenost mě bude nejspíš doprovázet už do konce života. Porozhlédla po mém kolejním pokoji a zjistila jsem, že jsem sama. Moje spolubydlící, Olivia musí mít přednášku.

Zajímá vás, jak ta noc, kdy jsem se tak maximálně ponížila, dopadla? Nemělo by. Ani já vlastně nevím, co se stalo po tom, co jsem omdlela. Jen vím, že se ukázalo, že Justin vůbec nebyl striptér, jak jsme si mysleli. Jen tam pracoval, myslím  že jako číšník, ale nevím to jistě. Vždycky, když si vzpomenu na Justina, začnu se nejen nezastavitelně červenat, ale popadne mě i vztek.

Proč si ze mě udělal srandu? Připadalo mu to vtipné? Zábavné? Byla jsem vážně ráda, že potom, co jsem se probrala, Justin nebyl nikde v dohlednu. Jen jsem doufala, že ho už nikdy neuvidím. A jak bych mohla? Teď studuji na vysoké škole na druhém konci státu od města, kde se nacházel hotel, ve kterém pracoval, takže je nepravděpodobné, že ho někdy znovu uvidím.

Olivia zprudka otevřela dveře od pokoje a vstoupila do místnosti. Měla na sobě jen ručník, který měla omotaný kolem těla, druhým ručníkem si sušila svoje mokré, zrzavé vlasy. 

„Hey. Sophio“ usmála se. Ve škole nikdo nevěděl, že mě doma všichni oslovovali Baby a chtěla jsem, aby to tak zůstalo. Sice mi chvíli trvalo, než jsem si na moje pravé jméno zvykla, ale teď jsem byla ráda. Kdo by chtěl být v 18ti oslovovaný přezdívkou Baby?

Já ne.

„Už si vzhůru“ řekla, jako by to nebylo zřejmé. Vyndala si ze své skříně nějaké oblečení a začala se přede mnou beze studu oblékat. Když to udělala poprvé, oči jsem měla navrch hlavy a rudá jsem byla všude po celém mém těle, ale nezdálo se, že by to Olivii vadilo. Po měsíci jsem si na její převlékací návyky už zvykla.

„Je skoro deset“ zvedla jsem se z postele. „nemáš mít za pět minut přednášku?“

 Když jsem sem dorazila a zjistila, že moje spolubydlící bude Olivia, vyděsila jsem se.  Už na první pohled byla Olivia úplný opak mě.  Vždy na sobě měla mnoho makeupu a její oblečení vždy vypadalo, jako by se chystala do klubu. Mluvila moc nahlas a o školu se nezajímala. Později, asi po týdnu jsem taky zjistila, že ráda střídá kluky jako na běžícím pásu. Ale víte co? I přes tohle všechno byla jediný člověk, s kterým jsem se nebála mluvit. Nevím proč, možná to byl její přístup ke mně. Nechovala se ke mně, jako bych byla málomocná, nevadilo jí, že většinou když jsme spolu mluvili, rozhovor musela obstarávat sama, a vždycky se na mě mile usmívala. Nebyly jsme sice kamarádky, ale alespoň jsme spolu vycházely.

„To mám.“ Olivia mi odpověděla na otázku. „Ale rozhodla jsem se, že se na ní dneska vykašlu a dopoledne strávím s Finnem“ To byl asi její nový objev. Víte co se mi na ní ještě líbilo? Bylo jí fuk, co si o ní ostatní myslí. I přes to, že byla ve škole známá jako lehká holka, vždy chodila s hlavou vztyčenou a nevšímala si hrubých poznámek, které po ní ostatní pokřikovali. To bylo něco, co já bych nikdy nezvládla.

„Tak si to užij“ řekla jsem jí. Popadla jsem svojí hygienickou taštičku s ručníkem a vycházela z pokoje.

„Počkej ještě, Sophie“ zastavila mě Olivia před tím, než jsem stihla vyjít z pokoje. Otočila jsem se k ní, abych věděla, proč mě zastavila.