♡Miluju ho♡• neboli Jeg elsker deg•(☆Marcus Gunnarsen)

Přípravy

Další dny přípravy za námi. Rozhodli jsme se vzít na svadbu i děti a po obřadu je paní Gunnarsen i s Emmou zaveze domů a my si budeme moct užívat zbytku svatby. Vyrazili jsme autem na místo kde se měla svatba konat. Byla to prostorný travnatý povrch. Dát sem lavečky, několik květin, různé dekorace a bude to dokonalé. Úplně jsem si všechno představila a kochala se mými nápady. Začala jsem to ostatním popisovat a dohromady jsme to všechno vymysleli a napsali na papírek který jsem si schovala. Zbytek dne jsme s Bety bruslili po internetu a hledali vhodné šaty. Kluci podle mě dělali to samé. ,,Tyhle.." ,,Ne tyhle ne..tyhle"dohadovali jsme se. ,,Oooo muuj Gunnarsene...tyhleee"rozklikla jsem krásné bílé šaty co připomínali šaty pro princeznu. ,,Hmm já chci tyhlee"rozklikla Bety trošku rozdílnější šaty ale pořád podobné tém mým. ,,Ok zítra se pro něstavíme"řekla Bety obejmula mě a šla spát. Já usnula v objetí s ní.
Ráno jsme trochu zaspali a kluci už vyvenčili Tica. Museli jsme se s klukama rozdělit. Nesmí vidět naše šaty před svatbou. Takže jsme se vydali do obchodu a koupili si šaty co jsme si vybrali na internetu.
Pohled Marcuse
Holky šli do svého obchodu a my s Martinusem do našeho pánského. Vybrali jsme dva černé obleky s bílými kravatami. Nejsme tak vybíraví jako holky ale ještě jsme museli koupit prstýnky. Tak jsme se vydali do klenotnictví a vyzvedli si prstýnky co už jsme si dávněji nechali udělat. Na jedné dvojci byli jména Bety a Martinus a na druhé dvojci Maky a Marcus. Podle mě se jim to bude líbit. Kochal jsem se prstýnkama i po cestě. ,,Marcusi! Stůj!"křičel po mě Martinus ale já ho neslyšel. Nebo takhle slyšel ale už moc pozdě. Přecházel jsme cestu a ucítil jsme jak letím dopředu. Dopadl jsem na beton a bolelo mě všechno. Vyděl jsem jak ke mě běží Martinus a pak už jen tma...