♡Miluju ho♡• neboli Jeg elsker deg•(☆Marcus Gunnarsen)

Strach

Pohled Marcuse
Maky s Bety jsou už 3 dny pryč a 3 dny se je s Martinusem snažíme najít...marně. Jakoby se vypařili. Dokonce naši rodiče začali mít strach. Večer když jsem přemýšlel, zaslechl jsem jak rodiče něco řeší. ,,Dost musíme to říct policii!"říkala vyděšeně máma. ,,Co si pomyslí jejich rodiče?! Nikdy je sem napustí. Víš jak to kluky zničí?"říkal taťka. Souhlasil jsem s objema. Chtěl jsem aby se našli ale co když ji pak ztratím? ,,Najdu je sám."řekl jsem si a nastavil tichý budík na 3 hodiny ráno.
Když zazvonil rychle jsem ho vypnul abych nerušil ostatní. Oblékl jsem si nejteplejší mikinu,po cestě jsem si vzal kus rohlíku a vyšel jsem před dům. Řeka hučela a křupala když se v ní lámaly mohutné kusy ledu. ,,Kde asi můžou být?"přemýšlel jsem a pak jsem upřel oči na les kousek od našeho domu. Vydal jsem se tam.

Pohled Maky
Bolela mě hlava ale konečně jsem začala vidět věci kolem mě. První koho jsem si všinla byla Bety. Byli jsme k sobě přivázány za ruce a seděli jsme zády k sobě na zemi. Vypadalo to jakoby ve sklepě. Vlhko, pavučiny, plíseň,... fujky. Chtěla jsem něco říct Bety ale měli jsme obě zavázanou pusu.  Jemně jsem do ní drcla. Probrala se a dokonce se lekla. Obje jsme měli strach.,,Kde to jsme? Co po nás ten kluk chce?"honilo se nám v hlavě.
Z přemýšlení nás vyrušilo zavrzání dveří. Vešel dovnitř. Měl šátek přes pusu a černou mikinu s kapucí, takže skoro nešel vidět. Rozešel se k nám. ,,Tak vy jsste ty dvě Gunnarsen" řekl tajemně. Něco bych mu řekla ale stejně by mi nešlo rozumět. ,,Pár týdnů tu pobudete, o to se postarám."řekl pak. S Bety jsme se začsli bát tak jsme se chitili za ruce. ,,Pokud budete hodné, sundám vám sen roubík z úst."dodal. Viděl že se bojíme.,,Nebojte, nic se vám nestane pokud budete poslušné"zopakoval svým hlasem co zněl trochu ironicky a s posměchem. ,,Co po nás sakra chce a proč nám říká Gunnarsen? Nic jsme nechápali. Přála jsem si aby to byl jen hloupý sen. Ale nebyl. Vzpomněla jsem si na videa o sebeobreně a tak. Vytáhla jsem sponku z vlasů a tiše jsem rozřízla kobercovku co nám držela ruce. Roubík jsme si pak sundali a vydali se ven. Šli jsme po schodech nahoru. Nenápadně jsem pozorovala co dělá ten tajenmý kluk co nás unesl. Brousil si nůž. Doufala jsem že si jde nakrájet třeba chleba ale tošení mi říkalo něco jiného. 3..2..1.. teď a obje s Bety jsme se snažili proběhnout ven. To si nás ale kluk všiml a rozběhl se na námi. Byl rychlý takže nás zachvilku dohonil. Chitil nás za krk a v bolestech táhl zpátky do sklepa. ,,Tohle dělat nebudete!"řekl ještě než opět zamčel dveře. Zase jsme se báli ale spolu se nám nějak podařilo usnout.