♡Miluju ho♡• neboli Jeg elsker deg•(☆Marcus Gunnarsen)

Sad

Vycházeli jsme z obchodu a zazvonil mi mobil. ,,Haló?"ozval se hlas. ,,Ano?"odpověděla jsem tázavě. ,,Vašeho snoubence přejelo auto"řekl znovu hlas a mě se podlomila kolena. ,,Cože?"klepal se mi hlas. Sedla jsem si na chodník. ,,Dobře přijedu"hodila jsem mobil do tašky a utíkala k autu. Bety běžela zamnou protože všechno odposlouchávala. Nasedli jsme na Taxik a jeli do nemocnice. Martinus tam už byl a řekl nám jak se to stalo. Už byl 2 hodiny na sále...
...4 hodiny...
...5 hodin...
A konečně přišel doktor. ,,Jak to vypadá?"vyběhla jsem k němu. ,,Bude v pořádku nebojte. Má silné kosti"usmál se doktor. ,,Můžu ho vidět?"ptala jsem se. ,,Pojďte tudy"vedl nás doktor za Marcusem. Na pokoji ležel sám a spal. Jen přístroje pípali. Bylo to frustrující ale lepší naž aby byli zticha. Chytila jsem ho za ruku. ,,Ach ty můj Maci. Co mi to děláš"usmála jsem se a po tváři mi stekla slza. ,,Budu s ním přes noc"rozhodla jsem se po asi hodině když jsme s Bety a Martinusem byli u Marcuse na pokoji. ,,Ok"řekla Bety a s Martinusem odešli. Lehla jsem si na pohovku vedle Marcusové postele.
Ležela jsem a najednou Marcus škubl obočím. ,,Marcusi?"podívala jsem se na něj. Začala se mu třást ruka. ,,Marcusi!"chytila jsem ho za ruku. To sebou začal škubat a házet celý. Zmáčkla jsme tlačítko vedle postele a tak zavolala doktora. Začala mu valit z pusi a z nosu krev,,Marcusii!!"zoufale jsem křičela a z očí mi tekli vodopády slz. Doktor mě z pokoje vyhnal a já čekala na chodbě. Netrvalo dloho a doktor vyšel z pokoje. ,,Je v pořádku?!"ptala jsem se hned. ,,Omlouvám se ale nešlo ho zachránit"řekl a zklesle odkráčel. Vešla jsem do pokoje. Ležel tam. Bez duše. Byl ještě trochu teplý ale pomalu chladnul. Brečela jsem a chtěla se zabít. Život bez něj nestojí za nic. Běžela jsem pryč. K zastaralému baráku ve kterém snad 300 let nikdo není. Vylezla jsem na střechu. Byla vysoko. Naposled jsem pomyslela na Marcusovu tvář. Na jeho úsměv. A skočila jsem dolů...