♡Miluju ho♡• neboli Jeg elsker deg•(☆Marcus Gunnarsen)

Zmizení

Pohled Marcuse
,,Maky usnula. Bolelo jí to aji mi ji bylo líto ale spolupracovala takže se jí to líbilo. Zvládla to perfektně." Pak se oblékl a šel si dát limonádu. Mezitím se vrátili Bety s Martinusem a Ticem. Marcus jakoby nic Tica přivítal.,,Ahoj chlape. No jak bylo venku co? No jo taky tě mám rád."říkal mu. Bety se usmívala.,,Kde je Maky?"zeptala se pak. ,,Usnula."odpověděl jí Marcus.,,U mě nebo u tebe?"ptel se Martinus. Marcus se na nej podíval a zašklebil se. Martinus hned věděl.,,Ale nerušte jí."dodal ještě Marcus. ,,Ok. Jo volala mamka že se tam zdrží 5 dní"řekl Martinus ještě.
Pohled Maky
Probudila jsem se a vzpomínala ne to co se před pár minutama stalo. Chvilku mi trvalo než jsem našla všechno oblečení poházené po pokoji ale nakonec jsem se oblíkla.
Najednou jakoby někdo hodil kamínkem o okno. Vyklonila jsem se ven ale nikde nikdo. ,,Asi se mi to jen zdálo"pomyslela jsem si. Ale pak nějaký kluk, věku tak Marcuse a Martinuse, skočil dovnitř a kopl mě do nohy. Spadla jsem na zem a upadla do bezvědomí...
Pohled Marcuse
Maky už spala asi tak 15 min. Tak jsme ji šel zkontrolovat. Zaklepal jsem na dveře a vešel dovnitř. Nikde nikdo. Kam šla? Všiml jsem si jejího žlutého náramku s nápisem Marcus & Martinus. Ten by tu jen tak nenechala. Pak jsem si všiml i otevřeného okna. Co se tu stalo? Že by Maky unesli? Pak jsem zaslechl Martinuse dole řvát. ,,Co je?"přiběhl jsem za ním.,,Bety zmizela"odpověděl se strachem v očích. Tím se moje tušení potvrdilo. ,,Jdeme" řekl jsem a táhl bratra z domu.,,Bety s Maky asi někdo unesl"vysvětloval jsem Martinusovi. Ale proč jsem nevěděl. Prošli jsme celou ulici, kolem řeky ale nikde nebyli. Hledali jsme je celé dopoledne a odpoledne. Martinuse napadlo poptat se sousedů. Zazvonili jsme u prvního domu a otevřela nám starší paní.,,Dobrý den neviděli jste tu dvě šestnáctileté holky. Jedna blonďatá druhá hnědovlasá. Paní se zamyslela. ,,Ano předchvilkou tady prošli ještě s takovým jaký jste vy. Ale měl kapuci a černou mikinu."řekla.,,A kam šli?"ptal se Martinus.,,Vedl je do lesa"řekla. Poděkovali jsme a rozběhl jsem se do lesa.,,Macine! Stůj! Je tma! Teď tam nemůžem."křičel zamnou Martinus. Měl pravdu v lese byla tma a neviděli jsme ani nakrok. Museli jsme se vrátit domů. Dali jsme si něco k jídlu co mělo nahradit oběd i večeři a šli jsme spát. Bylo mi smutno tak jsme si lehli spolu k Martinusovi. Miluju Maky a budu ji hledat dokud ji nenajdu.

Tak nás s Bety unesli🤤. Doufám že se vám knížka líbí. Snažím se ji dělat aby nebyla nuda. Btw moc tyhle komentárě nepíšu, protože mě nebaví u ostatních knih a nečtu je. Nevim jak to máte vy ale prostě je moc psát nebudu. 🍌🍍
Tak:
Ahuuj❤
Bye❤
Hadet❤