Uff

47 3 0
                                    

A probudila jsme se.
Pohled Marcuse
Probudil jsem se na bílé zemi. Vlastně všude bylo jen bílo. Nic jen bílo. Pak jsem spatřil nějakou postavu. ,,Maky? Maky!!"rozběhl jsem se k ní ale nestačil jsem ji obejmout a zmizela. ,,Coto?" Pak se objevila další. Donesla mi obklad. Pak jsme hráli flašku. Pak jsme byli v kině. Vše byli vzpomínky. A postupně zrychlovali. Až jsem vyděl jen její usměvavou tvář a pak už jen oslepující světlo. Začalo se mi vše vyjasňovat. Byl jsem v nemocnici a vedle mě spala ,,Maky"vyslovil jsem její jméno. Ona se s cuknutím probudila. ,,Marcusi"nahrnuli se jí do očí slzy a objala mě. ,,Jsem tady neboj"uklidňoval jsem ji když mi vzlykala na rameni. Hned přišel doktor napsal nějaké papíry a pak přišel i Martinus a Bety. Vzali s sebou i Mace, Abigail a Emiliu. Za něma v závěsu přišla i máma s tátou,Ticem a Emmou. ,,Ahoj ospalče"jemně mě bratr praštil do ramene. Pak mi ale něco došlo. ,,Co svatba?"zeptal jsem se. ,,Tak tus kámo prospal. Ale neboj odložili jsme ji na příští víkend"mrkl na mě Martinus. ,,A máš vše co jsem držel v ruce když se to stalo?"ptal jsem se dál nervózně. ,,Jasan"usmál se. Taky jsem se zklidnil. Doktor říkal že mě za tři dny pustí domů. Takže už se těším až budu zase doma.

♡Miluju ho♡• neboli Jeg elsker deg•(☆Marcus Gunnarsen)Kde žijí příběhy. Začni objevovat