"Více než lidé?" zopakoval si šeptem nevěřícně Rick a rozhlédl se po ostatních. Holky byly úplně odrovnané a kluci se zase trochu ošívali a odmlouvali, ale měli podezření, že to bude pravda.
V tu chvíli se Rickovi zdálo všechno divné, jakoby cítil magii, která mezi nimi protéká jako med. Cítil, jak se mu po celém těle dělá husí kůže, jak mu přejíždí mráz po zádech a jak mu přijde všechno okolo nečekaně ospalé.
Byl to sice jen letmý záblesk, ale i tak potřeboval pár minut, aby se vzpamatoval stejně jako ostatní.
Ale to už tu byl další problém. James se nervózně a vystrašeně díval na oblohu a jeho bledá kůže byla dokonce ještě bledší než obvykle. Na nebi se stahovala černá mračna a zahalovala část města do temnoty. Vypadalo to jako by se obloha snažila pozřít město.
Bylo na tom něco zvláštního, i když nejspíš nešlo o nic jiného, než o bouřku, které tu byly obvyklé. Tak to v Rickovi vyvolávalo jakousi úzkost a bezmocnost.
"Tak-" rozseknul ticho James a probral skupinku hypnotizovanou obřím mračnem, "-jdete se mnou nebo ne?" zeptal se James a na tváři měl už opravdu úzkostlivý výraz.
Rick si s ostatními vyměnili úzkostlivé pohledy a ten za všechny kývl.
Hned na to jim James pokynul, ať jdou za ním.
V tom se ale zablesklo a ticho rozřízl hrom.
"Co je?" zeptal se Martin, když James náhle zrychlil.
"Nic...prostě jdeme" odseknul nervózně James.
Všechno potemnělo, ve vzduchu byla cítit vlhkost a vzduchem se roznesl další záblesk a hřmění.
"Co je to za bouřku?" zeptala se Jane, které se její blonďaté vlasy slepily vlhkostí.
"Nic...obyčejná bouřka" řekl James, který už skoro běžel, a ruce se mu nervózně třásly.
Opět potemnělo, blesk prořízl oblohu, hrom přerušil klapat bot naší skupinky a provazy deště se začaly zničehonic snášet na zem.
"Co se děje?" vykřikla Nia, když už nebylo skoro vidět ani na krok a voda jí stékala po ramenech, jako by stála pod sprchou.
James se zastavil, podíval se na mraky a na blesky křižující oblohu, pak na skupinku zmoklých studentů a na čele se mu objevili starostlivé vrásky.
"Tohle není jen tak obyčejná bouře." řekl, zatímco se krčili pod okrajem střechy, kde nepršelo "Tohle je varování, výstraha, nebezpečí..." Rick slyšel v jeho hlase strach, ale nedal to znát.
"Jdou po mě...nebo po vás" řekl a Rick se otřásl nad představou, že ho pronásleduje bouře.
"Jednoduše...vy jdete tudy a já tudy...vědí totiž, že jsem s vámi a myslí si, že vás nehodlám opustit..." řekl James a ještě jednou ukázal střídavě na něj a na úzkou uličku a na ně a vchod do sklepa.
James už chtěl vyběhnout vstříc bouři, ale Alice ho chytila za zápěstí.
"Co když nás najdou...nebo tebe?" řekla Alice a zadívala se mu do jeho zelených očí, které si za tu krátkou dobu velmi zamilovala.
"Vás ne nejste označení..." řekl s jistotou, která by se dala považovat i za pyšnost. "Mě...možná..." řekl a podíval se lítostně na Alici.
Chvíli se na sebe s Alicí dívali a topili se v očích toho druhého, potom ho Alice políbila na čelo a on se ztratil do temné uličky, vstříc hradbám z temných mračen...
