Slunce zářilo a mráčky na obloze se pomalu rozplývali. Nia a Dariss byli, už třetím dnem v Lánech a oba dva byli už hrozně znavení neustálým pochodem přes nekonečná pole, louky a cesty.
Nia se pomalu probouzela z příjemného spánku a zjistila, že ji celou dobu Dariss pozoruje.
"Co to děláš?" zeptala se ospale.
"Dívám se na tebe" řekl "jsi krásná, když spíš" dodal a věnoval jí úsměv, který byl úplně jiný než ten z posledních dnů, byl uvolněný a možná i...šťastný.
Nia mu opětovala úsměv, protáhla se a všimla si, že má Dariss na ruce zvláštní tetování. Byla to velká rostlina, která se táhla od hřbetu jeho paže až po loket, kde končili černé úponky s lístky omotávající celou jeho ruku jako břečťan. Na hřbetu ruky, mu z úponků vyrůstaly tři černé lilie.
"Co to je?" zeptala se Nia. Dariss sebou škubl, ale došlo mu, že to nemá cenu skrývat. Dřív nebo pozdě by na to přišla.
"To je znak zaříkávačů země" řekl vážně, jeho tetování nabralo zelenou barvu a listy břečťanu se jakoby zachvěly ve větru.
Nie přišlo divné, že ji to po tom všem, co za poslední chvíli prožila, překvapilo.
"Ukaž mi nějaké kouzlo" řekla Nia se zvědavostí malého dítěte a jiskrou v očích.
Dariss zvedl ruku nad hromádku holé půdy, zavřel oči a zašeptal něco nesrozumitelným jazykem. Z dlaně mu vytryskl zelený obláček kouře, který se pomalu snesl na hromádku hlíny, ze které bleskurychle vyrostla nádherná růže. Dariss ji utrhl a podal Nie.
Nia k ní láskyplně přičichla a usmála se na něj. Byla to krása, konečně to cítila, cítila, že je konečně zamilovaná do někoho, kdo o ni opravdu stojí. Byla to příjemná, příjemná změna po tolika smutných rozchodech.
"Chceš se to taky naučit?" zeptal se Dariss.
Niu to poněkud vytrhlo z jejího rozjímání a zároveň jí to i docela překvapilo.
"To bych ráda" řekla nejistě a znovu přičichla k růži.
Dariss něžně uchopil Niinu ruku, položil si konečky jejích prstů na svou dlaň a druhou rukou ji chytil, za loket. Začal mluvit nesrozumitelným jazykem, jeho oči zastínila temně zelená mlha a její ruku začala omotávat zvláštní trnitá květina. Najednou začala květina svírat její ruku, nejdříve to bylo jako mírné šimrání, ale potom to přerostlo tak silnou bolest, až Nia upadla do mdlob.
Celá přeměna se Nie zdála, jako poklidný spánek plný roztodivných rostlin a temných lesů. Několikrát se jí zdálo o Darissovy, který měl místo očí černé disky. Zdálo se jí o Rickovi, jak stojí na vysokém útesu a dívá se dolů na pěnící moře, zdálo se jí o Alice objímající v náručí mrtvého Jamese. Měla sen i o Jane nepřítomně zírající na zeď ponuré cely. V jejím snu byl i Martin s Deanem, kteří stáli naproti sobě a rozpadali se na malinkaté částečky prachu.
Všechny sny byli hrozné a děsivé, ale zdaleka ne tak, jako ten který probudil Niu. Sice si nepamatovala, co v něm přesně bylo, ale moc dobře si vzpomínala na obrovské rudé oči.
Nia se s křikem probudila. Ležela na podestýlce z měkké ovčí vlny, nad hlavou měla improvizovanou plátěnou stříšku a na ní přidělané roztodivné lapače snů. Když se zkusila posadit, uvědomila si v jakém stavu je.
Hlava jí třeštila jako by v ní měla hejno vos a oči jí pálily jako žhavé uhlíky. Měla vyprahlo v krku a její sličnou tvář pokrývali bolestivé vrásky. Každý sval i každá kost v jejím těle jí bolely. Ale i tak měla mysl čistou a jasnou jako střep.
