Bylo krásné ráno, ptáčkové zpívali a tohle byla už čtvrtá snídaně, kterou tu strávili. Nia s černovlasým chlapcem po sobě, už druhý den pokukovali a nenápadně se na sebe usmívali.
Po vydatném jídle se všichni vydali do zahrad, a když černovláska zmizela v zelených keřích, Martin usoudil, že je správná chvíle. Vbalil ze svojí mikiny ještě stále vlhký lapač snů a temný pramínek vlasů.
Alice, která seděla naproti němu, se přerývaně nadechla a rychle popadla lapač snů a přitiskla si ho k hrudi.
"Kde jsi ho našel?" zeptala se Alice rozjařeně a pozorovala, jak se modré nitě lapače pomalinku mění na stříbřité, jako by je někdo namáčel do inkoustu.
"Byl v jezírku" řekl Martin vážně a podíval se do jejich rozzářených úsměvů "vypadalo to, že ho tam někdo schoval" dodal a Rickovi i Jane, se na čele objevili jejich typické vrásky zamyšlení.
"A našel jsem tam i tohle..." řekl a vyzdvihl pramínek vlasů na slunce.
To ale už všem srazilo úsměv.
"Myslíš, že by ta dívka, co nás uvítala...že by se nás bála" řekl nechápavě Dean.
"Ne" řekl Rick "spíš nás nechce nechat odejít".
Než stačili vůbec nějak zareagovat na Rickovu úvahu, vyběhl z křoví černovlasý mladík a všechny obavy či nejistoty úplně rozptýlil.
"Musíte odejít...utéct..." řekl mladík nervózně.
"Ale co ty?" zeptala se Nia starostlivě.
"Musím ji zdržet" pošeptal jí a potom křikl na ostatní "za chvíli přijde...musíme jít."
Popošli ke staré vrbě u jezírka, mladík přejel rukou po její kůře, něco zašeptal a vrba se rozdělila na dva úzké kmeny, mezi kterými se vytvořil vířivý portál z mlhy.
Než do něj ale někdo stačil vstoupit, celý park se během okamžiku změnil. Všechno ztmavlo, rostliny uvadly a obloha byla jako při bouři.
"Je tady..." křikl chlapec a všichni se otočili.
Nestála tam už štíhlá dívka s černými vlasy a světlou pletí, ale stála tam vysoká postava v černém rouchu, její obličej byl plný zloby, vlasy jí létly okolo hlavy anebo v nich byly zapletené kusy bodláčí.
Dívka po nic švihla jedním z dlouhých bodlinatých kořenů, které jí jako na povel vyrostly u nohou. Jednou se vyhnuli, podruhé se vyhnuli, ale potřetí chytili kořeny Niu za kotník a přehodili ji jako hadrovou panenku přes rameno, kde přistála v trávě na druhém konci parku.
"Použij lapač snů" řekl rychle mladík Alice, když se rozzuřená černovláska blížila k nim.
"Nemůžu..." odpověděla zoufale "ještě není nabitý a i kdyby byl, nevím jak". Jakmile to dořekla se, ale zarazila a zvedla do vzduchu lapač snů, který ve tmě matně zářil, a pramen havraních vlasů který sebou v prudkém větru šlehaly.
Černovlasá čarodějka se v tu chvíli otočila a její tmavé oči se nepatrně zúžily.
Lapač a pramen vlasů ji zajímal jen pár vteřin, což bylo dost na to, aby chlapec proklouzl na druhou stranu k Nie a pomohl ji. Ale Nia byla v bezvědomí a mladík ji už nestihl přenést na druhou stranu, protože černovlasá čarodějka vytvořila mezi Niou, chlapcem a ostatními vysokou stěnu plazících se trnitých kořenů.
"Utíkejte" křikl chlapec, než se s Niou proměnili v hrst růžových kvítků poletujících ve větru, vteřinu před tím než je ovinul trnitý kořen.
Celá skupinka byla zmatená ale i tak nepostávali a rychle skočili do průchodu ve vrbě, než ji porazil obrovský bodlák.
A tak byla skupina rozdělena, na dívku s chlapcem co se neznali a na neúplnou skupinku, kterou čeká něco, co by je nikdy nenapadlo...
