"J-j-já-" vykřikl překvapeně a pobaveně zároveň "-já a princ?". Rickovi to připadalo směšné, i když to vněm zaklíčilo semínko pochybnosti.
"Nedělej jako bys to nevěděl, tvůj tatík, Staren zničil celý zámek a nechal království napospas, jen aby si zachránil krk" řekla rozhořčeně.
"To je blbost...když mi bylo šest-" zasekl se Rick.
"Když ti bylo šest, adoptovali tě tvoji rodiče" skočila mu do řeči čarodějka.
"Ne...chtěl jsem říct, že jsme se přestěhovali". Rickovi se orosilo čelo, neboť začal pochybovat, jestli vůbec ví něco o svém životě.
"Ano?" řekla čarodějka nevěřícně až skoro výsměšně "A odkud?"
"To mi rodiče neřekli" nervózně vykoktal Rick, ale cítil, že si to jen nalhává. Nervózně přešlapoval po kamenité pláži a oblázky po jeho nohama nepříjemně skřípaly.
"Pff...Teď už si lžeš do kapsy" promluvila čarodějka s výrazem zadostiučinění "Buď k sobě milostivý a přiznej si, že o svém dětství nic nevíš" dodala.
Rick už toho měl dost, mávl rukou na Alice a Deana a vyrazili po strmém svahu, vzhůru na útes.
"Kam jdeme?" zeptala se Alice.
"Na tom vrchu je chatrč" odpověděl bezmyšlenkovitě, ale hned nato se zarazil. Jak to mohl vědět. Otočil se na ostatní, Alice a Martin byli stejně překvapeni jako on, Dean byl moc zasmušilý na to, aby byl překvapený a čarodějka se na něj jen prozíravě dívala.
Jak to mohl vědět. Byl si tím naprosto jistý a ještě se mu to potvrdilo, když vyšel nad okraj vrchu.
Byla tam, stará pískovcová chatrč s doškovou střechou. Okenní tabulky byly vylámané, dveře ztrouchnivělé, komín byl zpola rozbořený, ale chatrč vypadala obytně.
Zevnitř byla chalupa kompletně vybydlená, vítr profukoval skrz rozbité okenní tabulky. Nábytek byl starý, oprýskaný a rozvrzaný, stejně jako podlaha a rámy oken. Tam kde dříve stával krb, teď zel ze zdi jen polorozbořený výklenek.
Alice sesbírala pár třísek z nábytku a, narovnala je do zničeného krbu a podpálila je letlampou. Téměř okamžitě dřevo vzplanulo a z hromádky se vynořil pramínek kouře.
Zatímco ostatní odpočívali a jedli, Rick vyšel ven a zadíval se na moře. Přemýšlel o tom, jak rychle se jejich situace změnila. Nejdříve byli jen ztracení puberťáci ale po zjištění, že vlastně nejsou lidé a že existuje více světů než jen ten náš, byli zdrcení, ale potom se změnili, cítil to, byli silnější. Nebyli už vystrašení ani zmatení puberťáci ale byli ošlehaní, odhodlaní a sebejistí. Přesto bylo mezi nimi cítit podivné napětí a nervozita.
Zaskřípěly dveře a ven vyšla Bílá čarodějka, vítr jí cuchal sněhově bílé vlasy a její pohled už nebyl nenávistný ale spíš posmutnělý.
"Krásný výhled..." řekla čarodějka, když přistoupila k Rickovi. Na pár minut zavládlo ticho, jen vítr šuměl v zelené trávě a vlny pravidelně bušily do útesu.
Rick se nadechl a zeptal se "Opravdu moji rodiče nechali napospas celé království?"
"Vážně to chceš slyšet ode mne?"
"Asi ne" zamračil se "Já teď vlastně ani nevím, kdo to vůbec je"
Další chvíle ticha, ale tentokrát se z domu ozvalo zašramocení a něco jako dupání.
Rick ani čarodějka tomu nevěnovali pozornost.
"Zajímalo by mě...no popravdě mám pěknou haldu otázek..."
