Alice zírala do temné uličky, v koutcích očí se jí třpytily slzy a z černých mraků nezadržitelně padaly provazy deště. Poprvé za celý svůj život uviděla někoho, o kom věděla, že vidí až do nejzazšího kout její duše, a ten se kvůli ní právě obětoval. Neustále v sobě držela naději, že může přežít, ale každým burácivým zábleskem z nebes si byla méně a méně jistá.
Byla by tam stála hodiny a čekala na něj, ale v tom ji Nia položila ruku okolo ramen a odvedla ji ke vchodu do podzemí, kde už čekal zbytek jejich přátel.
Když všichni vešli dovnitř, byla už obloha černá jako inkoust a provazy deště se neutišitelně řítil k zemi.
Podzemí nebylo nijak útulné, stěny byly vyrobeny ze starých pálených cihel, které se vlivem plísní a vlhkosti už rozpadaly a zem byla pokryta tlustou vrstvou bahna.
Nebylo tu vidět ani na krok, neboť kluci radši zavřeli vchod, ale Martin měl baterku, která jim poskytovala alespoň minimální pruh světla, podle kterého se mohli řídit.
Pomalu procházeli chodbou, když v tom se vstupní dveře do podzemí začaly třást, jako by se je někdo snažil vyrazit. Všichni se otočili, a když uviděli, jak se ze škvír u dveří line šedavý kouř, z něhož se začala rýsovat lidská postava, nikdo na nic nečekal a okamžitě se dali na útěk kluzkými chodbami.
Celá skupinky utíkala a zatáčela spletí uliček, ale temná mlha je neustále sledovala, vždy se deformovala na oblak kouře a zase zpět na postavu člověka. Přes všechnu jejich snahu jim neustále zůstávala v patách.
Najednou se ale Alice sklouzla po blátivé kaluži a spadla dolů na špinavou zem. Než se ale stačila, zvednout, mlha se k ní už nebezpečně blížila a Alice měla ale vyvrknutý kotník, takže se stejně nemohla ani hnout.
Rick, který byl na druhé straně chodby, se za ní chtěl rozběhnout, ale Alice si toho všimla a zavolala "Ne! Utíkejte pryč..."
"Ale Alice-" vyhrkl Rick
"Nech toho..." přerušila ho "alespoň uvidím Jamese" hlesla nepřítomně a až děsivě vyrovnaným hlasem.
Ve chvíli kdy to dořekla, mlha ji bleskurychle pohltila a jediné co z Alice bylo vidět, byly její modré oči.
Už se chtělo otočit, když si Rick vzpomněl, že Alice nemá modré oči, ale má je listově zelené. Rychle se tedy otočil a uviděl, jak se skrz černou mlhu dere ven tyrkysové světlo, které postupně ozařovalo celou místnost a trhalo mlhu na cáry.
Byl to Alicin lapač snů, který zářil v potemnělé chodbě a osvobozoval Alici z jejího temného vězení.
Dean rychle přiběhl k Alici, dokud byla ještě temná postava na cáry, popadl ji za ramena a pomohl se ji co nejrychleji odsud dostat. Jenže to bylo moc pozdě, mlha se zatím sestavila do své původní podoby, jedním švihnutím jejího kouřového chapadla odrazila Deana na druhou stranu chodby ke zbytku skupinky a rozletěla se proti nim jako obrovská kouřová vlna, táhnoucí se celou chodbou.
Celá skupinka se ani za tak krátkou dobu nezmohla na útěk, jen se vytřeštěně dívala před sebe na temného nepřítele. Rick čekal bolest, až ho temnota zasáhne, ale místo toho jej uvítal modrý záblesk a nečekaný nával příjemného tepla...
To be continued...
