Bylo přesně poledne, většina turistů mířila do restaurací, aby se mohli posilnit na další zážitky a strávit ty současné.
Celá naše skupinka "ztracenců" seděla v kavárně, kde si společně vychutnávali kávu, snažili se vzpamatovat z toho, co se stalo a informovat o tom Jamese.
"What did you want?" zeptal se James a z jeho pihaté a bledé tváře čišela otázka.
"You saied, that you can help us" řekl hnědovlasý chlapec, se kterým se James seznámil už v parku, jmenoval se Rick.
James přikývl a v hlavě ho jemně lechtala myšlenka na Rickův přízvuk, byl podobný německému, ale stejně zněl trochu jinak. Každopádně James jen přikývl a řekl typicky irským přízvukem "Yes".
"But you want to...hear...the..." řekl Rick těžce jako by se mu poslední slova zadrhávala v ústech.
Rick nemusel vět ani doplňovat a James okamžitě přikývl.
"Takže..." pokračoval Rick stále anglicky, všichni ostatní jen tiše usrkávaly kávu, neboť si zvolili Rick za mluvčího s nejlepší dovedností angličtiny, s čímž on sám moc nesouhlasil.
"Takže..." zopakoval znovu "jak už si můžeš domyslet, jsme z jiné země, nejsem si jist, zda jsi tam někdy byl, ale to teď není podstatné. Celá naše třída jela toiž na výlet do Londýna, který jsme vyhráli v soutěži. Všechno šlo jako po másle, až do chvíle kdy jsme zastavili na Piccadilly Circus. Když jsme dostali rozchod, odešli jsme já a moji kamarádi, kteří jsou teď tady do jednoho obchodu. Bylo to tam provoněné vonnými tyčinkami a exotickým kořením. Prohlíželi jsme si zboží, ale Alice si všimla, že se na nás ten prodavač divně dívá. Když jsme prohrabávali polici s knihami, našli jsme úplně úžasný lapač snů. Byl jako z pohádky, sešitý z nití, co na světle měnili odstíny barev. Když jsem se zeptal, jestli nemá další, ten prodavač se na mě jen divně podíval. Alice položila na stůl lapač a peníze, ale prodavač nám oboje podal a naznačil nám, že máme jít pryč. Po chvíli obcházení obchodů, jsme se vraceli zpátky na sraz u autobusu a potkali jsme cestou jednoho spolužáka. Ve chvíli kdy jsme ho ale oslovili, na nás koukal jako na cizí a zrychlil krok, jen aby byl co nejdál od nás. Když jsme se snažili najít autobus tam, kde jsme si dávali sraz, uviděli jsme ho odjíždět z úplně jiné ulice...". Rick domluvil, napil se kávy, která byla hrozně nechutná, a zvědavě se zadíval na Jamese.
James nasadil jeho nejvážnější obličej a tiše dodal "To bude ale chtít oběť..."
To be continued...
