Thousand butterflies

2. - Bitka

Celým pokojem se rozezněl otravnej zvuk budíku. Jen jsem si zanadávala a vypla ho. S dalším nadáváním jsem vylezla z postele a šla do koupelny udělat ranní hygienu. Vzhledem k tomu, že jsou moje rána nudná, jediný co tady zmíním je to, že jsem nestíhala a tak jsem na sebe navlékla černý rifle s řetězem, černý volnější triko s vlkem a měsícem, černou mikinu s nápisem Black is my happy color a běžela dolů do kuchyně pro sváču, na snídani jsem si vzala jablko, obula si černé Nike boty, hodila na sebe batoh a vyběhla z domu na bus. Naštěstí jsem ho stihla.

Sedla jsem si na nejbližší volné místo a nasadila si sluchátka s hudbou na max. Cesta do školy trvá cca 20 minut, ale s hudbou utekla mnohem rychleji. Hned jak jsem vystoupila zase se začal vracet ten strach. Škola je od zastávky jen kousek. Tak 5 minut cesty.

Došla jsem ke škole a šla rovnou dovnitř. Ředitelna by měla být v druhým patře druhé dveře vlevo. A pamatovala jsem si to dobře. Zaťukala jsem a čekala na ,,Dále" abych mohla vstoupit. Za stolem seděl velkej, namakanej chlap. Popravdě... Čekala jsem starou, malou, baculatou, protivnou ženskou, a ne tak 30ti letýho chlapa s milým úsměvem a vypracovanou postavou.

,,Dobrý den, já jsem Max Wilson. Jsem tady nová" mile jsem se usmála i když jsem byla strašně nervozní.

,,Dobrý den. Jistě. Max Wilson..." projížděl si nějaký seznam. ,,Tady. Všechny učebnice a sešity máš?" podíval se na mě.

,,Ano"

,,Výborně. Do třídy tě teď zavedu a představím třídě. Není čeho se bát. Jsou to hodní lidé. I když občas trochu otravní" uchechtl se.

Zavedl mě do třídy a já si snažila zapamatovat cestu. Naštěstí se mi to nějak povedlo. Otevřel dveře do třídy a já jsem mohla spatřit obličeje mejch novejch spolužáků. Většina vypadala fakt mile. Jakmile uviděli ředitele ihned se zvedli.

,,Sednout třído. Tohle je vaše nová spolužačka Max. Buďte na ní všichni hodní." řekl celé třídě. ,,Tak nám o sobě něco řekni." ajaj. Tohle je to, čeho jsem se bála.

,,No... Jmenuji se Max Wilson. Přistěhovala jsem se sem s mámou a tátou kvůli práci jak už to bývá zvykem a taky kvůli tomu, že jsme měli na minulej dům nehezký vzpomínky. Mám starší ségru, miluju hudbu, kreslení a svého hada Taikiho." dokončila jsem svůj proslov a na všechny se usmála. Věc, která mi jde nejlíp, je přetvářka.

,,Výborně. Někam se posaď." usmál se na mě a já si šla sednout do úplně zadní lavice u okna kde nikdo neseděl.

Vytáhla jsem si biologii a poslouchala učitele. Když konečně zazvonilo na přestávku, vytáhla jsem mobil a nevnímala okolí. Měla jsem v plánu takhle nevnímat okolní dění do konce školy. Projížděla jsem Instagram když si vedle mě sedla nějaká holka. Vypadala mile.

,,Ahoj" usmála se na mě.

,,Ehm... Ahoj?" nejistě jsem odpověděla.

,,Mě se nemusíš bát," uchechtla se. ,, Já jsem Emma" podala mi ruku, kterou jsem přijala.

,,Moje jméno už znáš" uchechtla jsem se.

,,Jo to jo.... Řekneš mi něco o sobě?"

,,No.... Nic zajímavého... Jsem jen černovlasá puberťačka s bouřlivě šedýma očima a nudným životem. " pokrčila jsem rameny.

„No taak... Neříkej mi, že si nikdy nebyla na nějaký párty nebo jsi neměla kluka. " nadzvedla jedno obočí.

„Já radši soukromí" mrkla jsem na ní a zase se otočila k mobilu.