Thousand butterflies

8. - Nepřestala Jsi...

Normálně mi dny ve škole utíkaly rychle, ale teď... Teď je jeden den delší jak dva roky. Celé hodiny jen sedím, koukám z okna a nebo tajně poslouchám písničky ve sluchátkách.

Právě je hodina biologie. Biologie mě normálně baví, ale teď jsem ju tačala nenávidět.

Průměr se mi zhoršil... A to hodně. Z dvojek/trojek na čtyřky/pětky. A to za pouhejch 14 dní.

Samozřejmě si toho mamka i Jack všimli. Teda Jack to bonznul mamce. Ale nemám mu to za zlé. Snaží se mi pomoct a taky si myslel, že to mamka ví. No tak teď už to ví.

A teď je tu ten nejhorší týden. Alespoň pro mě. Dostaneme práci ve dvojicích. Což znamená fyzický kontakt, nebo alepoň mluvit s někým jiným, než z Jackem a nebo mamkou či taťkou.

„Ták žáci. Určitě víte o tom velkém projektu. A proto vás rozdělím do dvojic. Teď přečtu dvojice. Vy si sesedněte k jedné lavici a jeden z vás si půjde vylosovat téma.
Emma bude s Karolínou. Maria bude s Honzou. Milan bude s Jakubem. David bude s Julií. Lucie bude s Valerií. Jackem bude se Sárou a Max bude s Dominikem."

Dominik byl pohledný klučina. Jeden z mála rozumných kluků v naší třídě. Nebyl žádnej génius, ale nějaké předměty mu šly. Někdo mi říkal, že je do mě zakoukanej. Což je podle mě blbost. Ale třeba je Dominik možnast jak zapomenout.

„Ahoj. " přisedl si ke mně.

„Čauky. Byl si pro téma?"

„Jo. Máme Druhou světovou. "

„Ta pokud si správně pamatuju ti docela šla."

„Jo. Války já rád. " společně se potichu zasmějeme.

Hodina proběhla v pohodě. Domluvili jsme se, kdy se zase sejdeme. Takže dneska po škole u mě doma.

„Si nějak rozumíte s Dominikem, ne?" objevil se vedle mě Jack.

„Je to fajn kluk." řekla jsem s úsměvem.

„Fajn kluk kterej je do tebe zamilovanej. "

„To víš jak?"

„Ví to snad všichni. To jak se na tebe kouká, jak o tobě mluví.. "

„Hele... Kdo je do mě a do koho jsem já zamilovaná tě zajímat nemusí. "

„Nepřestala jsi..." řekl z ničeho nic a zesmutněl.

„Cože?" nechápala jsem.

„Furt se řežeš. Tyhle jizvy tam posledně nebyly." stojíme na chodbě, Jack drží moji ruku s vyhrnutým rukávem a prohlíží si jizvy. „Proč to děláš?! "

„Jacku pochop mě... Fyzická bolest pomáhá potlačit tu psychickou. Je to jediná úleva pro mě... " do očí se mi hrnuly slzy.

„Ale Max... Tohle nemusí skončit dobře. Můžeš to jednou přehnat a může se ti cokoliv stát. Nikdy bych si to neodpustil. Do smrti bych si vyčítal, že jsem tě nezastavil." díval se mi do očí.

„Jacku prosím... Já se o sebe postarám." rychle jsem si vzala věci ze skříňky a vyběhla ven.

Pohled Beth

Vyšla jsem ze třídy. Z celého dne nevím vůbec nic. Celý hodiny jsem si kreslila do sešizu nebo psala básničky a nevnímala.

Měla jsem v plánu jít rovnou ke skříni a co nejrychleji od tuď vypadnout, abych ju nepotkala. Jenže... Něco mě donutilo se na chodbě zastavit.

Stála jsem uprostřed chodby a koukala na ty dva. Jack držel Max a něco jí říkal. Na ruce měla hodně jizev. Hned mi došlo o co jde. Max mu něco řekla, rozbrečela se a utekla.

„Co se děje?! "okamžitě jsem si to zamířila k Jackovi.

„Proč by tě to zajímalo?"

„Doprdele Jacku! Záleží mi na ní! "

„Tak proč jsi jí tokhle způsobila?! To kvůli tobě nespí! To kvůli tobě propadá z většině předmětů! To kvůli tobě se řeže! To kvůli tobě se psychicky zhroutila! " už to nevydržel a vybouchnul. Já jsem tam jen stála a nevěděla, co říct.

„Proč jsi to udělala? Proč jsi ji takhle zničila?" jeho hlas zněl zoufale.

„Já nevím.. Přišlo mi to v tu chvíli spávné. "

„Ale nebylo." zklopil hlavu a odešel.

Co jsem to udělala?! Prostě... V tu chvíli jsem si nechtěla přiznat, že k ní něco cítím. Myslela jsem si, že to takhle bude pro nás obě lepší. Jen jsem to všechno posrala...

Rozhodla jsem se to napravit. Nebo se o to alespoň pokusit. Proto jsem místo toho, abych jela domů jela k Max. Zaklepala jsem na dveře. Netrvalo to ani minutu a už mi otevřela Judy.

„Ahoj Beth. Co potřebuješ? "

„Ahoj Judy. Potřebuju mluvit s Max."

„Nemyslím si, že je to nejlepší nápad. "

„Prosím."

„Dobrá tedy. " pustila mě divnitř.

„Děkuji." usmála jsem se na ní a šla k Max do pokoje.

Opatrně jsem zaklepala na dveře. Nic. Ani po druhé ani po třetí. Proto jsem otevřela dveře. Nikdo v pokoji nebyl. Vešla jsem dovnitř. Ihned jsem si všimla zdi, která bývala bíla. Byly na ní obrazy. Hodně obrazů. Několik z nich vyobrazovali mě. Některé zase brečící Max. Nebo Max řezající se do ruky.

Přistoupila jsem k oknu. Seděla tam. Měla sluchátka v uších. Koukala někam do dály a brečeka. Potichu jsem vylezla na střechu. Šla jsem opatrně za ní. Sedla jsem si vedle ní. Koukla se na mě. Oči měla napuchle od pláče. Jediné, co jsem v nich viděla, byla bolest. Pohled zase odvrátila někam pryč. Až pak jsem si uvědomila kam kouká.

Kouká se přímo na okno, vedoucí do mého pokoje. Koukala tam jako já, když sedím na parapetu a koukám se na tu posprejovanou zeď na které je jeden z obrazů, který má Max na zdi. Hned mi bylo jasný, že to udělala ona. Kdo jinej?

„I když srdce jsi mi zlomila
A na prach ho spálila
Vždy tě budu milovat
A já toho budu litovat
Tohle mě zabíjí
Ke dnu sráží
Jedou mě to zabije úplně
Jen vzpomínka po mě zůstane" řekla jsem báseň, která se mi zaryla do paměti. Udiveně se na mě koukne. Jen jsem se pousmála, ale úsměv hned zmizel.

„Kde jsi tu básničku našla? " konečně promluvila a sundala si jedno sluchátko.

„Je napsalé na té zdi, společně s dalšími básničkami a vzkazy."

„Proč? " prolomila jsem to ticho.

„Na to bych se měla ptát já, ne?" uchechtla se, ale jakmile uviděla, že se koukám na její jizvy, stáhnula si rukávy od mikiny, které měla vyhrnuté.

„Přišlo mi to v tu chvíli správné.." zopakuju jí větu, kterou jsem řekla Jackovi. „Ale teď vím, že to správné nebylo. "dodala jsem po chvilce ticha.

Pohled Max

„Přišlo mi to v tu chvíli správné.." na chvíli se odmlčela „Ale teď vím, že to správné nebylo. "

„Víš co vše jsi mi tím způsobila?! Každým dnem jsem šla více ke dnu. Celý tři měsíce jsem nespala. Nedělala jsem nic jinýho, než že jsem brečela. Několikrát jsem uvažovala nad sebevraždou. A ty si sem po tom všem nakráčíš a řekneš, že jsi si myslela, že děláš správnou věc?! Kurva Beth já tě miluju! Proč jsi mi to udělala?!! " už jsem to nevydržela a vybouchla. Okamžitě jsem svých slov litovala.