12. - Přítelkyně?

609 24 4
                                    

Hned poté, co mi Beth dohrála a dozpívala Maria od Steina, zavolala doktora, který mě prohlédl. Měla jsem zlomené dvě žebra, pěknou jizvu na obličeji a pár jizev od střepů, které se mi zapíchli do kůže.

Beth si lehla vedle mě a v objetí jsme usli.

***

Dnes se mám vrátit domů. Mám divný pocit. Vím, že tam na mě nečeká rozzuřený fotr, ale i tak se bojím.

Každopádně... Právě si balím poslední věci, co mám na pokoji. Samozřejmě nesmím zapomenout na květiny, které mi Beth donesla pokaždé. Když ke mě přišla. Každý den jednu. Po dobu skoro čtyř měsíců. No... Je jich celkem dost :).

Už mám dobaleno a čekám na Beth s mamkou. Překvapivě jim to netrvalo dlouho a já už seděla s Beth na zadním sedadle. Byla jsem vyčerpaná.... Hodně. Jako by mi ty tři měsíce nestačily.

Mamka už se rozvedla s tátem. On už to vlastně není můj táta. Je to jen vožrala, co ublížil své ženě a i dceři. Stejně měl vždy problém se vyspořádat s tím, že jeho dcera je na holky. I když to popíral. Vždycky chtěl, ať mu domů přivedu krásného, vypracovaného kluka, nejlépe sportovce, se kterým by si mohl povídat o fotbalu a dalších blbostech. Ale já mu místo toho domů přivedla holku.

Pamatuji si na můj coming out. Byl s podporou mé první holky. Bylo mi asi 16. Přišla jsem domů, držela Emily za ruku a mířili jsme si to do obýváku, kde se mamka s taťkem koukali na televizi. Přišla jsem k nim a předtavila jim Emily jako svoji přítelkyni. Oba z toho byli v šoku. Ale vzali to dobře. Alespoň na první pohled. Táta nepřestával probodávat Emily pohledem. Vsadil bych se, že plánoval, jak ju ode mne odehnat. A ani vlastně nemusel. Podváděla mě... S tou, kterou se mnou pomlouvala. A já kurva jsem jí věřila! Vodila mě celou dobu za nos. Přiznala se, že mě v posledním měsíci našeho vztahu přestala milovat. Zhroutila jsem se. A slíbila si, že...

„Nad čím přemýšlíš? " vyrušila mě z přemýšlení Beth.

„Nad minulostí..." odpovím bez jákékoli emoce v hlase.

Naštěstí to Beth nechala plavat. Nebyla jsem 100x ráda, když jsem měla vyprávět svoji temnou minulost... Ale... Svět nebude tak krutý vůči někomu, kdo má duši čistou ikdyž vyrůstal v temnotě (Btw to jsem četla v jiném příběhu na Wattpadu, ale už nevím v jakém)  proto doufám, že teď už mě nečeká nic hrozného. Třeba už budu mít štěstí. A nebo taky ne...

Zastavili jsme před našim domem. Beth mi pomohla dovnitř. Poslala mě do kuchyně a šla odnést moje věci do pokoje. Já mezitím dala květiny do vázy.

„Ehmm... Max? " vykoukal na mě z chodby Beth.

„Ano?" usmála jsem se.

„Můžu s tebou na chvilku mluvit. " bylo vidět, že je nervózní. Trochu nejistě jsem kývla a šla za jí do pokoje.  Posadili jsme se na postel a Beth se ke mě otočila čelem. Zhluboka se mi zahleděla do očí.

„Víš.... Víš jak jsem ti říkala o mé homofobní rodině?"

Místo odpovědi jsem pouze kývla na souhlas.

„No tak... Tak jinak... Rodiče jsou tpho názoru, že kdokoliv s jinou než heterosexuální orientací by se měl léčit. Babička a dědat nejsou o nic lepší. Jediný, kdo je s tim v poho je moje sestřenka, která je teď ale od nás asi 500 kilometrů... Pointa tohohle celýho je to, že se bojím coming outu. Toho, že mě pošlou se léčit na místo, lde mě budou týrat. Že se vrátim a budu mít strach z jakéhokoliv kontaktu s ženou. Že tam ze mě vymlátí duši. Oni by toho byli schopni. V momentě, kdy bych řekla, že jsem lesba bych už nebyla jejich holčičkou, ale odpornou bytostí, která by se měla jít léčit. " dořekla svůj proslov.

Slzy kutálející se po její tváři jsem setřela palcem a jemně jí políbila na rty.

„Nikam mi tě neodvezou. To nedovolím." usmála jsem se a znovu ji políbila.

„Holky? "vyrušil nás hlas mojí mamky.

„Ano?" řekli jsme jednohlasně.

„Mohli by jste jít na chvilku sem? "

S Beth jsme se na sebe zmateně koukli, ale zvedli jsme se a šli do obýváku.

„Děje se něco?" zeptala jsem se ihned jak jsme dosedli na gauč.

„Nic se neděje jen jsem vám chtěla říct, že jsem asi před měsícem potkala moc milou osobu. Vím, že to je od rozvodu s Callumeme teprve pár týdnů, ale padli jsme si do oka a celkem se sblížili." začervenala se mamka.

„Judy to je skvělí! A kdy nám ho představíš?" zeptala se Beth.

„No to je právě ono... "

„Co ono?"

„No... Jak to říct... On to není ten, ale ta. " mamka byla červená jako rajče.

S Beth jsme se na sebe šokovaně koukli, ale hned na to jsme se usmáli a já "skočila" na mamku a začala ji objímat. Hned se do objetí připojila i Beth.

„Takže, " začala jsem jakmile jsme se otáhli a zase si sedlo „To znamená, že máš přítelkyni?"

„Ještě to není moje přítelkyně, ale to se může změnit. A taky mě pozvala na rande. " uculila se mamka.

„Awwww." vydali jsme ze sebe s Beth najednou.

Thousand butterfliesKde žijí příběhy. Začni objevovat