HIMITSU NO AI | REMAKE

Riko Aida

Už je to pár dní, co jsem začala chodit na Seirin. Seděla jsem v zadní lavici a zírala na záda Kagamiho Taigy. Podepírala jsem si hlavu a najednou mi někdo praštil do lavice. Téměř jsem umřela, ale na židli jsem se udržela. Dívala jsem se do tváře dívky, která měla hnědé vlasy, ostříhané nakrátko. Jen jsem na ni vyplašeně zamrkala a Kagami se k nám otočil. Hned za ní se objevil Kuroko a já nechápala, co se děje.
,,Po škole se dostavte do tělocvičny. Už máme plný počet hráčů do našeho týmu... Ani o minutu později!'' zavelela a zmizela ve dveřích. Moje oči se střetly s Kagamiho a ten se potměšile usmál.
,,Jsem lepší, než ty... Nevydržíš ani měsíc,'' zabrblal a otočil se zpátky. Stačí pár slov z jeho úst a krev se ve mně vaří. Kuroko se do své lavice přemístil, jako stín. Nikdy jsem nedokázala pochopit, jak to dělá... Připadala jsem si v té třídě zvláštně. Jako by se na mě všichni dívali skrze prsty. Jako by mě pohledem odsuzovali. Nejlepší způsob, jak tomu zamezit je to, že to budi ignorovat. Soustředila jsem se na učitele, ale nemohla se dočkat, až tu začneme s basketbalem.
,,Hej, půjč mi tužku,'' otočil se na mě Kagami otráveně a já zvedla obočí. .
,,Máma tě neučila slušnému chování?'' zašeptala jsem, načež mi vůbec neodpověděl. Otočil se na Kuroka se stejným výlevem. Rozdílem bylo to, že Kuroko mu tužku půjčil. Když vyučování skončilo, neváhala jsem a zamířila do šaten. Dámská šatna byla...úplně prázdná...
Pomalu jsem položila tašku na zem a začala se převlékat. Doufala jsem, že se každou chvíli otevřou dveře, kterými vejde alespoň jedna slečna. Nic takového se ale nestalo. Přišla jsem do tělocvičny a oči jak prváků, tak druháků se na mě otočily. Byla jsem z toho nesvá a chtěla se držet u někoho, koho znám. Kuroko byl ovšem s Kagamim opodál a cosi si šuškali. Zůstala jsem tedy v ústraní mezitím, co kluci házeli na koš. Najednou jsem měla čísi ruku na rameni, což mě vytrhlo z přemýšlení. Ta tvář mi byla známá. Byl to druhák, který mi podal peněženku, když jsem tu byla první den. Kéž bych si tak vzpomněla na jméno...
,,Pojď k nám, čeho se bojíš?'' posadil se ke mně na zem a jednu nohu pokrčil. Objala jsem si kolena a opřela si o ně bradu.
,,Jsem tu jediná holka...'' hlesla jsem tak, že mě mohl sotva slyšet. Strčil do mě a já se neubránila úsměvu. Podívala jsem se na něj a v ten moment mi svitlo.
,,Izuki...Že?'' Tipla jsem a on mi pokýváním naznačil, že mám pravdu.
,,Máš moc hezký úsměv. Měla by ses smát častěji,'' zazubil se na mě a já pocítila, jak mám horké tváře. Vtom se zvedl na nohy a nabídl mi ruku. Podala jsem mu ji a nechala se zvednout. Poté na mě jen mrknul a ozval se zvuk píšťalky. Všichni jsme se seřadili a já se cítila strašně malá. Stála před námi ta dívka...
,,Nebudu to nijak protahovat. Tahle škola tu stojí teprve druhým rokem a naším cílem je to, dostat se na Winter Cup! Takže mě nechtějte naštvat. Jmenuji se Riko Aida a jsem Vaše trenérka... Pro začátek si všichni sundejte trička,'' mluvila a já naslouchala každému slov- počkat.
Jak jako?
Zmateně jsem se rozhlédla kolem sebe a viděla zmatené prváky a druháky, co jsou do půl těla nazí. No tak to ne. Nebudu se tady svlíkat mezi párkama. Její pohled byl ale děsivější než to, že mě pár kluků uvidí ve sportovní podprsence. Zoufale jsem vydechla a stáhla se sebe tričko. Pomalu jsem zvedla oči a střetla se s Kagamiho pohledem. Když se tak stalo, očima uhnul a díval se před sebe. Tohle nemůže být tělo sedmnáctiletého kluka... Nemohla jsem z něj spustit oči. Stejně tak Riko...Ale ona nevypadala uhranutě, nýbrž vyděšeně.
,,Co...Co jsi zač...'' vykoktala a Kagami se arogantně zasmál.
,,Jsem Kagami Taiga. A stanu se nejlepším hráčem basketbalu v japonsku...Budu lepší, než každý jeden člen Kiseki no Sedai...'' opět se zasmál a věnoval pohled mně i Kurokovi.
,,Zázračná generace?'' otočila se na nás udiveně a s Kurokem jsme přikývli. Prohlížela si naše těla a já měla co dělat, abych se nesebrala a neodešla, jak mi to bylo nepříjemný. Bylo mi řečeno, že vidí naší fyzickou zdatnost a sílu... Neuvěřitelné...
,,Příští týden se koná přátelský zápas se školou Kaijo... Takže si ještě dobře rozmyslím, koho nasadím do první pětky.''
Kaijo?
Kaijo...
Uvidím Kiseho...
Musím se dostat do základu...

Prostě musím...