HIMITSU NO AI | REMAKE

Nástup

Zdravím všechny! Ti, co můj profil navštěvují už delší dobu ví, že jsem tu měla fanfikci na Kuroko no basket. Nebyla jsem s ní ale spokojena, ale chtěla jsem se v tom posunout dál. Čiže jsem se rozhodla, že ji přepíšu k obrazu svému, protože jsem o pět let starší a styl mého psaní, aji uvažování se úplně, ale úplně změnil. Tak doufám, že tu jsou stále ti lidé, co tuto knihu četli a rádi se podívají na novou verzi. No, konec keců a jdu na to!

Budík mě vyrušil z pokojného spánku, za což jsem nebyla úplně vděčná. Sáhla jsem po telefonu a přejela prstem, abych budík utišila. Mám šílený problém se vstáváním, čiže pro mě bylo těžké se zvednout. Nakonec, když jsem ucítila vůni míchaných vajec, jsem se z vyhřátého pelíšku vyhrabala. Ve svém, vytahaném, tričku a kraťasech na spaní jsem prudce otevřela dveře pokoje s úmyslem, že se půjdu nasnídat. Vtom jsem ale celým tělem vrazila do svého dvojčete-Yuuty. Ten mě okamžitě chytil okolo pasu, a tím zabránil mému pádu.
,,Brý ráno,'' zazubil se na mě a já ho poplácala po zádech, jako poděkování. Doběhla jsem do kuchyně, kde nám mamka dělala vejce a tousty. Yuuta šel do poličky pro sklenice a já zaběhla do špajzu pro pomerančový džus. Když otevřel lednici, hodil po mně kečup, já ho chytila a položila na stůl. Typické ráno. Zapadli jsme na židle, poděkovali mámě za jídlo a pustili se do toho. Mamka si k nám přisedla, pomalu jedla a po očku se na nás usmívala.
,,Myslím, že je čas vám něco říct,'' začala, když na ni Yuuta nechápavě zvedl obočí. Napnula jsem uši a čekala, co z ní vyleze.
,,Už delší dobu se scházím s jedním mužem. Rozumíme si a chceme uspořádat společnou večeři. On vezme syna, já vezmu vás, abyste se piznali...Co vy na to?'' rozzářila se a s Yuutou jsme na ni zírali s otevřenými ústy.
,,Nebylo by lepší, kdybys nám o něm nejdřív řekla, než abys nám o něm řekla a HNED plánovala společnej meeting?'' řekl Yuuta s plnou pusou, přičemž mi kus jeho rezmělněné topinky přistál na ruce.
,,Probereme to večer...Běžte, nebo první den přijdete pozdě,'' řekla posmutněle a já s Yuutou opustila kuchyň. Když jsem chtěla otevřít dveře do svého pokoje, Yuuta mě chytil za ruku a otočil na sebe.
,,Není to tak dlouho, co nás fotr odkopl a ona už sem chce tahat novýho,'' zašeptal naštvaně a já mu ruku jemně vytrhla.
,,Neuděláme s tím nic. Musíme si hedět svého, brácho,'' usmála jsem se a zalezla do pokoje. Oblékla jsem se do školní uniformy, která mi přišla hned po mém přijetí. Udělala jsem si něco s vlasy a chvíli se na sebe usmívala do zrcadla. Když už byl čas jít na autobus, vyběhla jsem z domu. Nemůžu se dočkat, až tak přijedu. Ta škola sice existuje, teprve, druhým rokem, ale cítím v kostech, že bude nejlepší na světě. Můj bratr se přihlásil na Yosen, což byla má druhá volba. Celou cestu jsem pozorovala svůj odraz v okýnku a poslouchala hudbu skrze sluchátka, která jsem měla zaražená v uších. Pak jsem uviděla za poslední zastávkou... Seirin. Vylítla jsem z autobusu a i taškou v ruce se dostala přímo před bránu. Všude bylo tolik lidí...A kolem postávali druháci a všem nabízeli různé kluby. Hrozně rychle mi bušilo srdce. Okamžitě jsem se začala cpát mezi lidmi a hledala ten správný, dokud je místo. Když už to vypadalo, že se z toho největšího davu dostanu, narazila jsem do někoho tak silně, až jsem spadla na zem. Pohlédla jsem vzhůru a krev ve mně ztuhla. Viděla jsem ten oheň, co mu plál v očích. Pomohl mi na nohy a pohrdavě odfrknul.
,,Dávej bacha, kuře,'' otočil se a pokračoval v cestě. Kuře? Co prosím? Zamračila jsem se a uslyšela hlas lidí z klubu baketbalu. Moc lidí se tam teda nenahrnulo. Pomalu jsem tam došla a ten obr tam stál rovněž.
,,Amerika? To je úžasné! No, tady se podepiš,'' řekla ta rozkošná dívka a podala mu papír. Já přistoupila k druhákovi, co seděl vedle ní.
,,Uhm...taky bych se chtěla přihlásit,'' řekla jsem a on ke mně zvedl pohled. Slyšela jsem, jak se tiše uchechtl, ale já se pro sebe usmála.
,,Jméno?'' zeptal se, když vytahoval přihlášku.
,,Mai Kawashi,'' odvětila jsem a obr se na mě otočil. Zvedla jsem hlavu a jeho výraz byl vyzívavý.
,,Zázračná generace?'' zvedl obočí a začal se smát. Zamračila jsem se a zničehonic jsem na rameni ucítila ruku. Skoro jsem vyletěla z kůže.
,,K-Kuroko-kun...'' vydechla jsem užasle a ihned ho objala. Držel v ruce stejnou přihlášku. Ta dívka na nás udiveně zírala.
,,Kiseki no...sedai?'' zašeptala a její zornice byly stažené.
,,Ts, nač tolik údivu. Spolu jste toho možná dokázali hodně, ale sami jste nic. Porazím každého jednotlivého člena a já, Kagami Taiga, se stanu nejlepším hráčem v Japonsku,'' zavrčel a odpochodoval pryč. Polkla jsem a otočila se Kuroka...Byl pryč. Rychle jsem podepsala přihlášku a odešla po svých. Kuroka už jsem nenašla. Sakra, on je tu někdo, koho znám a zmizí! Za mnou se však ozval hlas.
,,Tohle ti asi upadlo,'' řekl a já se otočila. Moje tváře lehce zrůžověly když se naše oči střetly. Podal mi peněženku a já ji s poděkováním strčila do tašky.
,,Jsem Izuki Shun, tvůj senpai. Doufám, že se ti na Seirinu bude líbit,'' usmál se mile a já mu -s rudou tváří-  úsměv oplatila. Otočila jsem se a rychlým krokem se rozeběhla do budovy. Sedla jsem si na lavičku, která byla podél zdi na chodbě. Je to tu šíleně hektický, jsem z toho poněkud roztřesená.
,,Mai-chan,'' ozvalo se vedle mě a já se skoro po- polekala jsem se.
,,Kuroko -kun...'' vydechla jsem s úsměvem a on mi ho oplatil.
,,Nevěděl jsem, že půjdeš sem,'' řekl tiše a pohled upřel před sebe.
,,No, kdyby mě nevzali sem, šla bych na Yosen. Ale jsem ráda, že tu můžu být,'' uculila jsem se a opřela si hlavu o Kurokovo rameno.
Nemůžu se dočkat, až tu basket rozjedeme na plno. Je pravda, že s Kurokem jsem nikdy extra nekooperovala....Ale věřím, že my dva spolu dokážeme nakopat spoustu zadků...