HIMITSU NO AI | REMAKE

Teplo

Pár dní jsem se budila s podivným pocitem, který mi způsoboval úzkost. Měla jsem za to, že v sobě mám nějakou záležitost, která se potřebuje vyřešit. Když jsem si čistila zuby, tak mě napadlo, že by za to mohl Murasakibara. Možná i slova Keiko, které mi nasadila do hlavy. Chtěla jsem se za každou cenu těchto pocitů zbavit, a tak jsem se rozhodla pro radikální řešení.
Jakmile jsem se naobědvala, společně s bratrem, matkou, panem Ryoutou a Kisem, vyběhla jsem z domu. Vešla jsem do obchodu a neváhala ani vteřinu. Stále jsem nevěděla, zda je moje rozhodnutí správné, ale já po tom toužila tak dlouho...  A dnes je den, kdy udělám všechno, čeho jsem se bála. Dala jsem svůj nákup do batohu a klidným krokem, procházela město. Zastavila jsem se na mostě, kde jsem se opřela o zábradlí. Zadívala jsem se na hladinu řeky a zhluboka se nadechla. Zase ten úzkostný nával, který mi stáhnul žaludek. Chtěla jsem zavolat Keiko, ale také jsem ji nechtěla obtěžovat. Navíc je naprosto jasné, co by mi řekla. Došla jsem tedy pomalu domů, kde jsem se zabouchla v koupelně a začala kouzlit. Klepaly se mi ruce, i když jsem si jen nasazovala rukavice.  Dívala jsem se na sebe do zrcadla a poté pomalu vzala do ruky lahvičku.
,,To bude dobrý...'' zašeptala jsem a začala tekutinu vymačkávat do vlasů, kde jsem ji rukama vmasírovala. Po několika minutách jsem měla pokrytou celou hlavu a vlasy jsem zabalila, do igelitové tašky. Posadila jsem se na okraj vany a sundala rukavice, které jsem hodila na zem. Tvář jsem složila do dlaní a snažila se dýchat klidně. Nebyla jsem vystrašená ani tak z toho, co jsem právě udělala, ale z toho, co se teprve chystám udělat. Dveře do koupelny se otevřely a já prudce zvedla hlavu.
,,Ty si barvíš vlasy?'' zeptal se Yuuta, když mě zahlédl bez trika, s igelitkou na hlavě.
,,Ano...'' zamumlala jsem, hledíc mu do očí.
,,A myslíš, že bych se snad mohl vys-... Vykonat potřebu?'' zvedl obočí, já se zvedla a stoupla si k němu.
,,Tak jo, ale musíš být do dvaceti minut hotovej, abych to mohla umýt...'' řekla jsem rázně a bratr protočil očima. Zaboucnul se v koupelně a já se posadila na zem, v chodbě. Čekala jsem, dokud se odtamtud nedostal. Když otevřel dveře, šibalsky se na mě usmál. Bylo mi jasné, proč tomu tak je.
,,Je bezpečný, chodit tam?'' zeptala jsem se a Yuuta se začal smát.
,,Vytvořil jsem biologickou zbraň,'' uchechtl se a zamířil do pokoje. Jen jsem se zhluboka nadechla, dech zadržela a hledala v poličce osvěžovač, který jsem okamžitě rozprášila přes celou koupelnu. Super, poté to páchlo jako Yuuta s levandulí. Zavrtěla jsem hlavou a nahnula se nad vanou. Pustila jsem sprchu a sledovala, jak do odtoku proudí voda, která má růžovou barvu. Když bylo hotovo, vysušila jsem se ručníkem a vzala do ruky fén. Jamile byly vlasy suché, tak tak jsem je rozčesala a zůstala na sebe zírat do zrcadla. Do teď jsem byla zvyklá na své tmavé, hnědé vlasy. Nyní jsem zářila růžovou barvou. Vlastně to vypadalo skvěle...
Šla jsem se do pokoje obléct, abych mohla jít splnit poslední úkol, který jsem měla připravený. Zrovna, když jsem chtěla vyběhnout z domu, zastavil mě Kise, kterému spadla čelist na zem.
,,Sluší ti to, Meicchi!'' zazářil a za ním se objevily dvě holky. Okamžitě jsem poznala, o koho jde.
,,Kiyoko, Kaori? Co tu děláte?'' zamrkala jsem překvapeně a Kiyoko přistoupila ke Kisemu, kterému položila ruku na rameno.
,,Přišly jsme navštívit tátu a malého brášku,'' zazubila se Kise protočil očima.
,,Přestaň...'' zamumlal a já se zasmála. Jen jsem se rychle rozloučila a nechala ho na pospas sestrám. Celou cestu se mi klepaly nohy tak, že jsem snad myslela, že to nedojdu. Naštěstí to bylo naopak.
Stála jsem přede dveřmi a byla připravená na to, vyznat se Atsushimu ze svých pocitů...
Ani jsem se nedotkla zvonku, ozval se za mnou hlas. Prudce jsem se otočila a uviděla tři vysoké muže a jednu ženu. Jeden z mužů se postavil vedle mě a zazvonil na zvonek s Murasakiho jménem. Jen jsem k němu vzhlédla a on se na mě usmál.
Dveře se otevřely a Atsushi vypadal poněkud překvapeně, že mě tu viděl s jeho sourozenci...
Všechny nás pozval dál a jeho sourozenci šli do kuchyně. Já zůstala s Atsushim v chodbě a on zřejmě nechápal, co tu dělám.
,,A-Atsushi...Promiň, že jsem přišla bez ohlášení, ale chtěla...Chtěla jsem... To je jedno...'' hlesla jsem nakonec a on tázavě zamručel.
,,Byl bych rád, kdybys zůstala...'' řekl a já se na něj překvapeně podívala.
,,Nevím, jestli jsem připravená na konverzaci s tvými sourozenci...'' zamumlala jsem, on mě chytil za ramena a dovedl do kuchyně, kde už všichni seděli u stolu.
,,Že by sis konečně našel přítelkyni, bráško?'' usmála se jeho sestra a mně se rozbušilo srdce. Rozbušilo se mi ještě víc, když Atsushi odpověděl.
,,Jo...''
Moje tělo se začalo klepat, když se na mě jejich pohledy obrátily.
,,O-omluvte nás...'' zakoktala jsem, čapla ho za předloktí a odtáhla zpátky do chodby.
,,Jak jako?'' vyštěkla jsem tiše a zamračila se.
,,Pokaždý, když sem přijedou, tak poslouchám to samé... Prosím, mohla bys to pro dnešek předstírat? Budu ti opravdu vděčný... Hlavně kvůli sestře,'' vysoukal ze sebe a i přes to, že mi to bylo dost nepříjemný, souhlasila jsem. Vrátili jsme se zpět a sedli si ke stolu, kde byly připravené hrnky a konvice, jenž byla naplněná kávou.
,,Tohle je Mei... Mei, tohle jsou moji starší surozenci, Matsuo, Masao, Miro a Mitsuko...'' zamumlal Murasakibara a já si se všemi podala ruku.
,,Jak jste se poznali? Jsi opravdu moc hezká holka, Mei,'' začala Mitsuko a opřela se lokty o stůl.
,,N-no...Byli jsme spolužáci na nižší střední a...Byli jsme oba členem Zázračné generace...'' snažila jsem se mluvit klidně a Murasakibara to přerušil.
,,Neobarvila sis hlavu?''
,,Ano, obarvila...'' polkla jsem a ostatní se na mě pořád usmívali.
,,Sluší ti to,'' dodal a jeho bratr na něj zamrkal.
,,Atsushi, to jsi až tak špatný přítel? Že svou dívku ani nepolíbíš?'' řekl provokativně a já myslela, že si najdu způsob, jak se dostat pod zem.
,,Nemáme potřebu, dělat to před ostatními...'' řekl znuděně, ale šoupnul se židlí těsně vedle mě. Čapnul mě a posadil si mě na stehna. Cítila jsem, jak se začínám červenat a Atsushi mě objal kolem pasu, přečemž si o mě opřel hlavu.
,,Nevěřím tomu, že sis opravdu našel holku...A je skutečná!'' začal se smát Miro a já začala vnímat jen teplo, které Murasakibara vydával.
Bylo mi dobře, ale moc dobře jsem věděla, že dělám špatnou věc...