HIMITSU NO AI | REMAKE

Emoční nestabilita

Byla jsem strašně skleslá a popravdě se mi ani nechtělo na tu pizzu. Vyšla jsem před stadión a Kise zrovna mluvil se spoluhráčem. Přišla jsem k němu a on si mě okamžitě všimnul a objal mě kolem ramen.
,,Kasamatsu, tohle je moje bývalá spoluhráčka z Teiko. Mei Kawashi,'' představil mě a já si s Kasamatsuem podala ruku. Změřil mě pohledem a pak na Kiseho mrknul. Zvedla jsem obočí, protože jsem nechápala jeho počínání.
,,Tak jdeme,'' řekl Kise a bok po boku jsme vyšli do města. Ukázal mi jednu pizzerii, kterou jsem vůbec neznala. Vešli jsme dovnitř a našli volný box, do kterého jsme si mohli sednout. Na stole ležel nápojový lístek, ze kterého jsem si hned vybrala. Když nám číšník přinesl menu, rovnou jsme mu řekli o pití. Seděli jsme naproti sobě a já koukala do stolu.
,,Neber si tu prohru tak k srdci. Mei, byl to přátelský zápas, užil jsem si to,'' usmál se a natáhl se přes stůl pro moji ruku.
,,O to vůbec nejde, Kise-kun... Můj tým by byl skvělý, nebýt Kagamiho...'' odfrkla jsem a všimla si jeho tázavého pohledu.
,,Ten...Vysokej kluk, co šel s Kasamatsuem na rozskok. Snaží se za každou cenu dokázat to, že je lepší...A potom si ještě dovolí mě líbat...'' naštvala jsem se a Kise se zamračil.
,,O-on tě líbal?''
,,Kise, mezi námi...Mezi námi se přece nemůže nikdy nic odehrát. Byla to prostě chyba, nezlob se...'' podívala jsem se na něj a on mě palcem pohladil po kloubech.
,,Chápu. Je to v pohodě,'' usmál se a poté jsme si začali normálně povídat. Objednali si, jedli a vzpomínali na staré časy v Teiko. To, jak jsne se oba dostali do prvního týmu a to, jak jsne se ze začátku nesnesli. Po obědě se rozhodl, že mě doprovodí domů. Před vchodem jsem ho pevně objala a nasála jeho vůni. Zase se mi rozbušilo srdce a moje pocity se naprosto přely s tím, co jsem řekla v pizzerii. Odtáhl se ode mě a usmál se.
,,A ještě jsem chtěl říct, že ti šaty sluší. Jsi v nich roztomilá,'' uchechtl se tiše a jednou rukou mě držel za předloktí.
,,Děkuju, Kise-kun...'' zašeptala jsem a on mě zase políbil. Sehnul se a druhou rukou mě držel za tvář.
Ten pocit, který jsem s ním zažívala nebylo žádné pobláznění, ani láska. Byl to pouze chtíč.
Mám to, jako každý normální člověk...
Nikdo mě za to nemůže soudit.
Jak se ale říká, člověk by neměl kadit tam, kde jí.
To jsem si uvědomila pozdě, protože během pár minut jsme byli zamčení u mě v pokoji.
Tiskl mě na zavřené dveře a jemně kousal můj krk. Měla jsem ruce, protažené pod jeho pažemi a tiskla jeho košili na zádech. Hořelo mi tělo, což mě přivádělo k šílenství. Zapřel se mi rukama vedle hlavy a oddechoval mi do tváře. Měl zase ten spalující pohled.
,,Jsi tak sexy...'' dostala jsem ze sebe, což ho donutilo se usmát.
,,Mohl bych říct to samé...Pořád dokola bych ti to mohl šeptat do ucha...'' vydechl a opět mě začal líbat. Držela jsem se jeho ramen a on mě rukou pevně chytil za zadek.
Opravdu o to chci přijít takhle? Náhle a s Kisem?
Chtíč byl strašně silný...
Jeho sex-appeal taky...
Zničehonic mě hodil na postel a jeho košile byla rozepnutá. Zírala jsem na něj a moje tělo se začalo chvět.
Chytil mě za boky a pánví se položil mezi moje stehna. Líbal mě, kousal a já už pomalu přestávala doufat v to, že ho dokážu zastavit.
,,Ségra?'' ozvalo se klepání na dveře a Yuutovo hlas.
,,Převlíkam se...Co chceš?'' křikla jsem.
,,Tak nic...Pak za mnou přijď,'' odpověděl a pak jen bouchly dveře od jeho pokoje.
S Kisem jsme se na sebe podívali a oba jsme se začervenali...
,,Hele, nechme toho...'' řekla jsem nakonec a trochu ho strčila do hrudi. Posadili jsme se na kraj postele a chvíli trpěli v trapném tichu.
,,Promiň...Je toho v poslední době moc a člověk se rád vybije. Jestli mi rozumíš,'' kouknul na mě a já založila ruce.
,,J-já... Nevím. Jsem ještě panna, Kise-kun. Neznám žádný vybíjení. A tohle mi opravdu nepřijde jako nejlepší způsob, jak to poznat...'' uchechtla jsem se a poté i on.
,,No jasně. Bez citů ani ťuk, viď?'' šťouchnul do mě a já přikývla.
,,Dobře, zapomeneme na to. Příjdeš se podívat na náš zápas s Fukuda Sōgō? Je to v sobotu,'' pozval mě mile a já začala přemýšlet.
Vím, že ten název znám...
Někdo známý na tu školu šel...
Ale kdo?
No, přijdu na to v sobotu.
Snad.